Retardér: Wohnout

Skupina Wohnout vznikla v roce 1995, kdy se k bratrům Matějovi a Honzovi Homolovi dostala kamarádka Monika a nabídla se, že bude jejich hudební snažení manažerovat. Co se týče hudebního obsazení, oba dva chtěli hrát na kytaru, zbývalo tedy sehnat zbytek kapely. Basistu, zpěváka a bubeníka. Začali se tedy shánět lidi na inzerát, ale tudy cesta nevedla. Všichni byli trochu nad rámec představ. Jednou přišel na návštěvu jejich kamarád a bývalý spolužák ze základní školy Jirka Zemánek. Shodou okolností hrál na basu. Zeptali se ho, jestli by s nimi nechtěl hrát a on řekl, že ano. Jeden problém byl vyřešen. S bubeníkem už to bylo horší, přes inzerát jich prorotovalo několik, ale ani jeden se moc nehodil. Začalo se už uvažovat o automatickém bubeníkovi. Naštěstí potom dostali typ na jednoho bubeníka z Havlíčkova Brodu, který v Praze studoval konzervatoř. Zkusil to a zůstal. Další člen kapely se tedy stal Fenek. Se zpěvem to bylo vůbec nejhorší, přes inzerát se zase ozvalo několik lidí, ale bylo to katastrofa. A tak došlo na nejhorší, zpěv se nechal na dosavadním složení. Později se ustálil na trojici – bratři Homolové a Zemánek.

První zkušebnu jim Monika sehnala ve sklepě střední umělecké školy, kde kdysi studovala. Zkušebnou byl ten nejposlednější sklep školy s vlhkostí dosahující závratných čísel. Takže když odsud po roce odcházeli, rostly na aparátech halucinogenní houby.

První koncert se uskutečnil 27.6.1996 v pražském klubu Futurum jako support Kurtizán z 25. avenue. V té době se rozhodlo o názvu kapely, produkce nutně potřebovala vytisknout plakáty a poslední co jim chybělo, bylo právě tohle. Pro nedostatek inspirace byl zvolen název Wohnout. Wohnouti tady odehráli osm nacvičených poloimprovizací. Dokonce tenkrát i přidávali, respektive opakovali, protože přidávat nebylo co. Z tehdejšího repertoáru se na pozdější debutovou desku dostala jen píseň Hory.
Zhruba v září 1996 shlédnul jeden jejich koncert manažer Daniel Petřík a ve slabé chvilce projevil o Wohnouty zájem. Tehdy společně s Monikou a ještě Honzou Novotným byli rozhodnutí dokopat Wohnouty k desce. Zařídili nahrání prvního dema (Banana), zajistili koncerty a hlavně sehnali sponzory na nahrání debutového alba.

V květnu 1998 se začalo nahrávat debutové album CunDaLla. Nahrávalo se v malém studiu v Praze Hostivaři a celé nahrávání zabralo zhruba tři týdny. Album bylo na světě. K překvapení všech se ho firma Sony Music/Bonton rozhodla vydat.
Ještě před datem vydání debutového alba se Wohnouti dostali jako k předkapela ke dvěma kapelám, které v u nás mají značné renomé. Tehdy předskakovali na tour Lucii a Žlutému psovi. Byla to velká zkušenost, poprvé hráli vyprodaných stadionech a taky se zapsali do podvědomí hudebních fanoušků.

Deska CunDaLla oficiálně vyšla 29. ledna 1999, přesně v den, kdy Wohnouti předskakovali americkým The Offspring. Oslava to tedy byla důstojná, nicméně to ale bylo naposledy, co Wohnouti někomu předskakovali. Následovala šňůra k první desce a také křest, který proběhl v pražském Rock Café. Tehdy křtil Tomáš Vartecký z Kurtizán z 25. avenue a Jirka Hrdina z NHL. Šňůra potom byla střídavě úspěšná, bojovalo se s návštěvností, produkcí atd. Na CunDaLle je 10 písní. Nerad jakoukoli hudbu řadím do škatulek, ale všechny písně jsou v “rockovém až punkovém hávu s rychlou melodií“. Z CunDaLly vznikly dva videoklipy. A to na písně Banány a Plešatí pánové. Až do roku 2000 Wohnouti pilně koncertovali objížděli republiku a festivaly, poté přišel čas na další desku.

Říká se, že druhá deska je důležitější, než ta první. Na druhou desku měli Wohnouti podstatně kvalitnější studio. A to Sono na Nouzově, které je považováno za nejlepší u nás. Mimochodem jedná píseň z druhého alba, které neslo název Zlý noty na večeři, se jmenuje U nás na Nouzově. Nahrávalo se v květnu 2000. Zhruba za měsíc a pár dní bylo hotovo. Zlý noty na večeři jsou jiné než CunDaLla. Ubyla rychlost a zapracovalo se na melodičnosti. Album obsahuje 11 písní. Posluchače, kteří zbyli po CunDaLle, rozdělily Zlý noty na večeři na dva tábory. Jedni je zavrhli pro odklon od “punku k popu“, ale jiným se zase změna líbila. Nicméně, je třeba přiznat, že se Wohnouti žánrově rozrostli.

Křtilo se v paláci Akropolis v Praze a kmotry se stali Mirek Schneider, Lukáš Pollert, Martin Černík. Po křtu následovala šňůra k desce, která byla daleko úspěšnější vzhledem k návštěvnosti než na šňůře ke CunDaLle. Singlem z téhle desky se stala píseň Sejko-No-Pí, která se dokonce dostala jako hudební podklad do reportáže v Televizních novinách, téma se týkalo protidrogového zákona. Tato píseň se také objevila ve filmu Brak a na CD Stop cenzuře. Natočil se také klip. Kritici Zlý noty na večeři celkem ocenili, na rozdíl od CunDaLly. Následovaly opět dva roky plné koncertů a festivalů, Wohnouti si už relativně vybudovali své stálé publikum. Přes léto 2002 Wohnouti nahráli své třetí album Pedro se vrací. Vyšlo na podzim roku 2002 a co se na Zlých notách na večeři nepovedlo, to zde dovedli do dokonalosti. Nahrávalo se opět ve studiu Sono na Nouzově. Do repertoáru se tentokrát dostaly i pomalejší písně jako Mouřenín a Pedro se vrátí, u nichž byl, jak sami přiznávají, problém s textem. Ale myslím, že tento problém zvládli celkem dobře. Na desce hostovali zpěvem Hanka Bydžovská, David Kraus a skupina Divokej Bill. Křtilo se opět v Akropoli. Kritika desku ocenila. Koncerty po vydání desky Pedro se vrátí už probíhaly v pohodě, většinou už chodili lidi, kteří Wohnouty znali a tak věděli, co mohou čekat. Z desky vyšly celkem tři klipy. První na píseň Gramofón byl celý udělaný pomocí moduritu. Další dva klipy byly na písně V Mostecký a Blázni. Jako již tradičně se po vydání desce mohutně koncertovalo. Na letním festivalu Rock For People v roce 2003 jsem je viděl na živo poprvé a nutno dodat, že jejich koncert byl jeden z nejlepších. Následovala podzimní šňůra se zastávkou také v Brně, koncert se velmi povedl. Skoro 45 minutové zpoždění bylo brzy odpuštěno a Wohnouti zahráli asi 25 písní, ohlas publika byl veliký, muselo se dokonce dvakrát přidávat. Na jejich jarní šňůře v roce 2004 se také zastavili v Brně. O tomto koncertě se dá říci prakticky to samé, co o předchozím.

Po dvou letech byl opět čas nahrát desku. Hostilo je opět studio Sono na Nouzově, během podzimu zde vzniklo album Rande s panem Bendou. Album bylo vydáno na konci října 2004, křest proběhl 18. listopadu ve velkém sálu pražské Lucerny a křtitelem se stal Lou Fanánek Hagen ze skupiny Tři Sestry. Teprve se ukáže, zde bude deska úspěšná.