|
Hon na pana profesora Václav Klaus je prezidentem už notnou dobu, ale jisté postavy a kruhy české politické scény si na to ne a ne zvyknout. Snad je pobuřuje jeho bohorovnost. Snad jeho zásluhy. Snad jeho popularita. Nebo prostě jen to, že na rozdíl od Miloše je posílá ke všem čertům mezi řádky a se zdvořilým úsměvem na rtech. Pokud jste se dočetli až sem, může to vypadat jako apologie profesora Klause. Skoro platónská Obrana Klausova. Ruku na srdce, já toho pána taky nemusím. Ale to co se děje v současné době v médiích a vůbec, to je prostě a jednoduše Hon na Klause. O jeho skalp stojí zejména ZaMini a proevropsky smýšlející novináři. Projevovat radikální nesouhlas s Evropskou Ústavou je sice od hlavy státu, nota bene čerstvě přijatého, vpodstatě husarský kousek. Zkuste si na chvíli odmyslet ten nervy dráždící obličej a představte si na místě pana Klause někoho, komu rádi nasloucháte. Není to hned o poznání lepší? Není potom snazší docenit hloubku jeho náhledu a vyslechnout si názor, který nám ve finále stejně jako všechny ostatní pomůže se v referendu (pokud k němu dojde) rozhodnout? Můžeme si tisíckrát myslet, že pan Václav je starý nabubřelý egoista, který je naštvaný tím, že ho politická scéna vystrčila na výstavní, nicméně slepou kolej. Možná to tak skutečně je. Na druhou stranu je to ale muž s dlouhými zkušenostmi z politiky, velký odborným vzděláním a všeobecným rozhledem. A navíc je to jeden z mála kultivovaných odpůrců Evropské Ústavy. Použiji-li slov ministra Svobody, odehrává se současná zákopová válka ohledně Evropské Ústavy formou jednotvárné letákové kampaně. Na rozdíl od jiných věcí se ani mocnější část spektra, zastupující názor PRO, nemůže odvolat na hmatatelné výsledky. Nastává období nadháněčů, které lze tak trochu přirovnat ke svědkům Jehovovým. Bude to a to a to, stane se to a to a to, a bude to tak a tak a tak. Důkaz? Sorry, víra vám bude muset stačit. V tomto babylónu názorů, kritik, obhajob a rozborů zazněl jeden silný hlas. Zazněl z tenkých téměř bezretých úst a byl vzápětí udušen mohutným špalkem z vládních zásob. Podařilo se mu špalek vyplivnout a otočil se směrem k Bruselu. Odtamtud nepřišel špalek, ale výsměch bez omluvy. Kam se obrátí teď. Na své spoluobčany. Podržíme ho?Pokusíme se alespoň na chvíli zaslechnout v bujarém verbování naší vlády hlas osamělého Pana profesora z Hradu a zamyslet se nad jeho argumenty. Jistěže je to bravurně rétoricky zvládnutá kritika, jistě, že může být založena na osobní antipatii, ale i ona musí vycházet z reálného obsahu. Přece by pan profesor nekázal jen tak proti něčemu o co celou dobu usilovaly jeho vlády. Chtěl být v EU, ale zároveň strávil velkou část života bojem za nezávislost, samostatnost a suverenitu České Republiky. Jak budeme křičet. Zamysleme se panem profesorem apriori proti integračně a s vládou apriori pro-evropsky. Něco nám z toho vyjít musí…. |