Věnuje se těžké kapitole německých dějin a získává si nesmírný zájem: Filmem Pád třetí říše vytvořili režisér Oliver Hirschbiegel a producent Bernd Eichinger německý film roku 2004.
Mohl by to být jednoduše nejdůležitější film, který byl natočen o druhé světové válce. Ale podle amerického odborného časopisu Hollywood Reporter je jisté, že „Bruno Ganz, v roli Adolfa Hitlera, je prostě senzací. Konečně je německý diktátor zobrazen nikoli v nějakém bezvýznamném dokumentu nebo ironické satiře, ale ve skutečně konvenčním dramatu,“ - pochvalují si New York Times po premiéře filmu Pád třetí říše na Torontském filmovém festivalu 14. září. A německá kritika si stále znova klade otázku: je vůbec možné Hitlera zobrazovat jako člověka? Je to únosné?
Skoro žádná jiná německá produkce v minulých letech nedosáhla při jakékoli premiéře takového ohlasu, jako se to podařilo filmu Olivera Hirschbiegela Pád třetí říše. O 150ti minutový snímek, který se odehrává v posledních 12 dnech v Hitlerově vůdcovském bunkru, je nebývalý zájem. Rozpočet byl na německé poměry enormní: 13,5 milionů Euro. Ve filmu je 73 rolí. Mezi prestižními herci, jako je Corina Harfouch a Heino Ferch, vystupuje do popředí zejména švýcarský mim Bruno Ganz. Třiašedesátiletý herec totiž patří v německé jazykové oblasti k nejlepším. Nejprve si nebyl jistý, zda má roli Adolfa Hitlera přijmout, ale nakonec našel k této obtížné postavě přístup: „Jeho zcela nevýslovný ideologický bluf o spiknutí světového židovstva, antisemitské výpady, ale i zacházení s vlastním lidem, snaha o všezničení, to vše musí člověk předvést s veškerou tvrdostí a věrohodností. Nevěřím, totiž, že tu existuje jakékoli nebezpečí z přehánění nebo omylu.“
„Soucit neexistuje“
Ve své knize Zánik (Der Untergang) líčí Joachim Fest posledních 14 dní Třetí říše. Nyní kniha posloužila Berndu Eichingerovi jako podklad k filmu Pád třetí říše.
„Chci historii vyprávět, nikoli komentovat,“ říká producent Bernd Eichinger, který je sám i autorem scénáře. Napsal ho jako hraný film, s vymyšlenými scénami i dialogy. Současně ale ujišťuje, že se snažil o maximální historickou přesnost, když si jako podklad filmu zvolil bestseller Joachima Festa Der Untergang – Pád třetí říše. Fest je historikem, publicistou a respektovaným znalcem Hitlerovy osoby. Jeho biografie „Hitler“ je považována za základní kámen historického bádání. A existuje tu koneckonců i svědkyně, z jejíhož stanoviska je vyprávění nahlíženo. Film totiž vychází také z memoárů Traudl Jungové, Hitlerovy sekretářky. Jejíma očima, očima herečky Alexandry Marie Lary, která ji představuje, je příběh vyprávěn. A to tak zhuštěně, „že každý milimetr filmu, který by člověk důkladněji zkoumal, aby se v problémech lépe vyznal, má váhu celé tuny“, píše vydavatel Frank Schirrmacher ve Frankfurter Allgemeinen Zeitung . Pro něj je Eichingerův filmový počin jednoduše mistrovským dílem.
Interview s autorem Joachimem Festem
Poznal jste svou knihu ve filmu?
Samozřejmě, jsou z ní převzaty celé dlouhé pasáže. Ale přirozeně musela být řada reflexí vypuštěna. Jde o to, soustředit se na dějové elementy, a to se výborně podařilo.
Je skutečně možné, jak to tvrdí producent Eichinger, všechno vyprávět jako historii?
O Hitlerovi?
Proč by to nebylo možné? Každý popis historie je v základě pokusem zobrazit to, co se opravdu odehrálo. O to jsem se pokoušel i já ve své knize. Škoda, že celá řada zdrojů nebyla přístupná. Historikové bohužel propásli velkou šanci. Když byli v roce 1955 propuštěni mnozí bývalí obyvatelé Hitlerova bunkru, měli být všichni vyzpovídáni. A to se bohužel promeškalo.
Jak spolehlivé jsou texty, které jsou považovány za zdroje informací o posledních dnech, například ty od Hitlerovy sekretářky Traudl Jungové?
Pokud to bylo možno ověřit, jsou autentické a pravdivé. Ale existují pozorování a epizody, které viděla a popsala pouze ona. Někteří lidé říkají, že ať chtějí nebo ne, opouštějí kino s určitým soucítěním s osudem Hitlera.
Soucítěním? To ne. Film se odehrává ve dvou rovinách. Jedna je v bunkru a na druhé straně hraje důležitou roli i ulice. Místo, kde lidé trpěli, umírali bojovali a tisíce jich šlo na smrt. Jestliže se člověk dívá na film pozorně, nemůže v něm vzbudit žádný soucit. Jde o to, ukázat chování Hitlera a jeho okolí – které bylo svým způsobem úděsné – a to určitě nemůže v lidech vzbuzovat falešné sympatie.
Má film nějakou novou kvalitu, přináší například nějaké nové podněty k diskusi?
Co je na filmu nové, a co ho také od všech ostatních pokusů odlišuje, je výkon Bruna Ganze. Vždyť ten nestvůrný stín Hitlerových zločinů, který vše pokrýval, je patrný dodnes. Film nastavil nová měřítka. Viděl jsem několik snímků, v nichž Hitler hraje ústřední roli v konečné fázi války. A vždy se z něho stává více či méně karikatura. Vždycky vychází poněkud směšně a tím se zapomíná na to, jak byl nebezpečný. Vlastně se všichni postupně ocitali v jeho pasti. Ve 30. letech měl Hitler politicky nad svými protivníky děsivou převahu.
Je tedy ve filmu jistým způsobem ukázán Hitler nikoli jako lidská osoba, ale daleko více jeho vliv na ostatní?
Hitler bývá často zobrazován jako stvůra. Musíme si však uvědomit, že to byl přece jen také člověk. Po možná velice optimistickém světovém obrazu osvícení přesvědčivě světu ukázal, že i zlo je součástí lidství a že je třeba s ním proto stále počítat.
Pád třetí říše očima historika Rafaela Seligmanna
Předpokladem k porozumění osobnosti Hitlera je nepovažovat ho ani za strašidlo, ani za ďábla. Hitler není duch, ale člověk jako my. „Bratr Hitler“, tak ho nazval Thomas Mann v jedné odhalující stati. Velký spisovatel pochopil to, co jsme my – a nejenom Němci – nechtěli vzít v úvahu. Hitler je součástí lidské společnosti. Bohužel, je s námi vnitřně spřízněný. Ten, kdo si to nechce přiznat je zbabělec a lakuje život na růžovo. Epos o Hitlerovi Bernda Eichingera je cesta podsvětím do konečné stanice nacistické říše. Voyeristická zvědavost je základem mnohých filmů. To chytrý producent ví. A tím také Eichinger je. Režisér Hirschbiegel pochopil svůj film jako „historické poslání, které na sebe jako Němec musím vzít“. Pravda je banálnější. Dostat možnost natočit film o Hitlerovi s velkou sumou peněz a vynikajícími herci, je pro ctižádostivého režiséra ohromnou příležitostí. Kritika nešetří chválou. Die Zeit míní: „Film Hitlera nijak nepolidšťuje.“ Není to pravda. Díky hereckému umění Bruna Ganze se film Hitlerově postavě přibližuje. To je jeho síla. A je možné ukazovat Hitlera jako lidské stvoření? Ano, lidé byli k Hitlerovi přitahováni, protože byl jedním z nich. Tím ale vystupuje do popředí největší slabina filmu. Soustřeďuje se totiž jen na Hitlera a ty, co ho obklopovali, zůstává ale dlužen vysvětlení, proč lidé Hitlerovu vlivu propadli, jako vlivu špatného bratra. Již v rozjitřené náladě po porážce v první světové válce, ale především v době hospodářské krize 30. let, následovaly miliony Němců Hitlera a soustřeďovaly svou nenávist na obětního beránka, jímž byli židé, homosexuálové, komunisté a Rusové. Tyto souvislosti film Pád třetí říše neukazuje. Eichinger věří spíše moci obrazů morbidního diktátora a jeho kamarily. Magda Goebbels, vražedkyně svých dětí, vzbudí více emocí, než suchá historická fakta. To všechno ale patří k filmu. Nic víc a nic méně. Ale bohužel neočistíme lidskou společnost od jednoho jejího člena…
Rafael Seligmann, publicista.v roce 2004 zveřejnil knihu Hitler: Němci a jejich vůdce.
|
|
|
Ve své knize Zánik (Der Untergang) líčí Joachim Fest posledních 14 dní Třetí říše. Nyní kniha posloužila Berndu Eichingerovi jako podklad k filmu Pád třetí říše.
„Chci historii vyprávět, nikoli komentovat,“ říká producent Bernd Eichinger, který je sám i autorem scénáře. Napsal ho jako hraný film, s vymyšlenými scénami i dialogy. Současně ale ujišťuje, že se snažil o maximální historickou přesnost, když si jako podklad filmu zvolil bestseller Joachima Festa Der Untergang – Pád třetí říše. Fest je historikem, publicistou a respektovaným znalcem Hitlerovy osoby. Jeho biografie „Hitler“ je považována za základní kámen historického bádání. A existuje tu koneckonců i svědkyně, z jejíhož stanoviska je vyprávění nahlíženo. Film totiž vychází také z memoárů Traudl Jungové, Hitlerovy sekretářky. Jejíma očima, očima herečky Alexandry Marie Lary, která ji představuje, je příběh vyprávěn. A to tak zhuštěně, „že každý milimetr filmu, který by člověk důkladněji zkoumal, aby se v problémech lépe vyznal, má váhu celé tuny“, píše vydavatel Frank Schirrmacher ve Frankfurter Allgemeinen Zeitung . Pro něj je Eichingerův filmový počin jednoduše mistrovským dílem.
|
Poznal jste svou knihu ve filmu?
Samozřejmě, jsou z ní převzaty celé dlouhé pasáže. Ale přirozeně musela být řada reflexí vypuštěna. Jde o to, soustředit se na dějové elementy, a to se výborně podařilo.
Je skutečně možné, jak to tvrdí producent Eichinger, všechno vyprávět jako historii?
O Hitlerovi?
Proč by to nebylo možné? Každý popis historie je v základě pokusem zobrazit to, co se opravdu odehrálo. O to jsem se pokoušel i já ve své knize. Škoda, že celá řada zdrojů nebyla přístupná. Historikové bohužel propásli velkou šanci. Když byli v roce 1955 propuštěni mnozí bývalí obyvatelé Hitlerova bunkru, měli být všichni vyzpovídáni. A to se bohužel promeškalo.
Jak spolehlivé jsou texty, které jsou považovány za zdroje informací o posledních dnech, například ty od Hitlerovy sekretářky Traudl Jungové?
Pokud to bylo možno ověřit, jsou autentické a pravdivé. Ale existují pozorování a epizody, které viděla a popsala pouze ona. Někteří lidé říkají, že ať chtějí nebo ne, opouštějí kino s určitým soucítěním s osudem Hitlera.
Soucítěním? To ne. Film se odehrává ve dvou rovinách. Jedna je v bunkru a na druhé straně hraje důležitou roli i ulice. Místo, kde lidé trpěli, umírali bojovali a tisíce jich šlo na smrt. Jestliže se člověk dívá na film pozorně, nemůže v něm vzbudit žádný soucit. Jde o to, ukázat chování Hitlera a jeho okolí – které bylo svým způsobem úděsné – a to určitě nemůže v lidech vzbuzovat falešné sympatie.
Má film nějakou novou kvalitu, přináší například nějaké nové podněty k diskusi?
Co je na filmu nové, a co ho také od všech ostatních pokusů odlišuje, je výkon Bruna Ganze. Vždyť ten nestvůrný stín Hitlerových zločinů, který vše pokrýval, je patrný dodnes. Film nastavil nová měřítka. Viděl jsem několik snímků, v nichž Hitler hraje ústřední roli v konečné fázi války. A vždy se z něho stává více či méně karikatura. Vždycky vychází poněkud směšně a tím se zapomíná na to, jak byl nebezpečný. Vlastně se všichni postupně ocitali v jeho pasti. Ve 30. letech měl Hitler politicky nad svými protivníky děsivou převahu.
Je tedy ve filmu jistým způsobem ukázán Hitler nikoli jako lidská osoba, ale daleko více jeho vliv na ostatní?
Hitler bývá často zobrazován jako stvůra. Musíme si však uvědomit, že to byl přece jen také člověk. Po možná velice optimistickém světovém obrazu osvícení přesvědčivě světu ukázal, že i zlo je součástí lidství a že je třeba s ním proto stále počítat.
Pád třetí říše očima historika Rafaela Seligmanna
Předpokladem k porozumění osobnosti Hitlera je nepovažovat ho ani za strašidlo, ani za ďábla. Hitler není duch, ale člověk jako my. „Bratr Hitler“, tak ho nazval Thomas Mann v jedné odhalující stati. Velký spisovatel pochopil to, co jsme my – a nejenom Němci – nechtěli vzít v úvahu. Hitler je součástí lidské společnosti. Bohužel, je s námi vnitřně spřízněný. Ten, kdo si to nechce přiznat je zbabělec a lakuje život na růžovo. Epos o Hitlerovi Bernda Eichingera je cesta podsvětím do konečné stanice nacistické říše. Voyeristická zvědavost je základem mnohých filmů. To chytrý producent ví. A tím také Eichinger je. Režisér Hirschbiegel pochopil svůj film jako „historické poslání, které na sebe jako Němec musím vzít“. Pravda je banálnější. Dostat možnost natočit film o Hitlerovi s velkou sumou peněz a vynikajícími herci, je pro ctižádostivého režiséra ohromnou příležitostí. Kritika nešetří chválou. Die Zeit míní: „Film Hitlera nijak nepolidšťuje.“ Není to pravda. Díky hereckému umění Bruna Ganze se film Hitlerově postavě přibližuje. To je jeho síla. A je možné ukazovat Hitlera jako lidské stvoření? Ano, lidé byli k Hitlerovi přitahováni, protože byl jedním z nich. Tím ale vystupuje do popředí největší slabina filmu. Soustřeďuje se totiž jen na Hitlera a ty, co ho obklopovali, zůstává ale dlužen vysvětlení, proč lidé Hitlerovu vlivu propadli, jako vlivu špatného bratra. Již v rozjitřené náladě po porážce v první světové válce, ale především v době hospodářské krize 30. let, následovaly miliony Němců Hitlera a soustřeďovaly svou nenávist na obětního beránka, jímž byli židé, homosexuálové, komunisté a Rusové. Tyto souvislosti film Pád třetí říše neukazuje. Eichinger věří spíše moci obrazů morbidního diktátora a jeho kamarily. Magda Goebbels, vražedkyně svých dětí, vzbudí více emocí, než suchá historická fakta. To všechno ale patří k filmu. Nic víc a nic méně. Ale bohužel neočistíme lidskou společnost od jednoho jejího člena…
Rafael Seligmann, publicista.v roce 2004 zveřejnil knihu Hitler: Němci a jejich vůdce.