|
Mordova rokle Bydlím v Jiřících, což je kousek od Nymburka. Je to hodně poklidná vesnice, i když je tu jedna z nejmodernějších věznic v České republice. Ale o tom mluvit nebudu. Chtěla bych Vám vyprávět příběh, který zde koluje už dlouhá léta…je to strašidelný příběh, proto prosím slabší povahy, aby dále nečetly :o) V naší kronice se popisuje údolí duchů…je nazváno Mordovou roklí. Nedávno jsem v televizi slyšela, že největší pohřebistě upírů bylo kousek od Jiřic, v Čelákovicích! Podle kroniky to, ale není pravda. Mordova rokle, hluboká třináct pater do země, představuje největší a nejrozsáhlejší místo výskytu lidí trpících vampirismem. Přesně nevím století, ale snad kolem 13. století byla naše vesnice velice oblíbenou lokalitou. Hlavně díky tomu, že byla všem přístupná a byla blízko dvou velkých řek: Labe a Jizery. Oblíbili si to tady hlavně noční lidé, kteří nevycházeli do vesnice dříve než po setmění. Lidé se jich báli a schovávali se. Jediný, kdo se s nimi scházel, byl hostinský. Ale hostinský neřekl nikomu nikdy nic. Někteří jeho známí si mysleli, že se upsal zlým silám. Co je na tom pravdy, to se dodnes neví. Každý úplněk se ztratilo jedno dítě a jeden dospělý člověk. Není také tajemstvím, že zvířata už v naší vesnici nebyla žádná. Byla to záhada, ale nikdo se po ničem nepídil, aby náhodou nepřišel k úhoně. Radši se lidé uzavřeli doma a do svítání nevycházeli. Jednou se na vesnickém sněmu rozhořčil mladý muž, který už dál nechtěl trpět noční obyvatele. Jeho jméno není známo, ale jako první vyřknul slovo upír. Nikdo do té doby ani nepomyslel na to, že by zde byli upíři. Zjistili ze starých knih co a jak a vyzbrojeni česnekem, stříbrnými kulkami a dřevěnými kůly se vydali do Mordovy Rokle. Nikdo neví, jak jejich výprava dopadla, protože se nikdo z nich nevrátil. Není známo, jestli zemřeli nebo se z nich stali také upíři. Ale co je jisté, že brzy po výpravě do Mordovy Rokle se začali noční lidé z vesnice vytrácet. Když si obyvatelé byli naprosto jisti, že ani jeden upír už v Mordovce nežije, šli na výzkumnou výpravu a do kroniky se zapsalo: „Bylo to hrozné, nic horšího jsme nikdy neviděli. Všude byly kostry, lebky…měli jsme z toho strach. Používali hrozné nástroje. Některé tu při rychlém odchodu nechali…“ Nemá cenu dále vypisovat, co se stalo a co se tam našlo, myslím, že každý člověk má nějakou fantazii a dokáže si to představit, ale ví se, že v blízkosti mého domova je pod zemí pohřbeno spousta upířích těl. Jak vypadal náš výzkumný výlet do Mordovky? Na strašidelná místa se samozřejmě musí chodit v noci, aby to mělo tu správnou atmosféru. Také musíte být přítel s adrenalinem a strachem. Povinná výbava je baterka, nějaké pití a jídlo, kdyby jste tam náhodou uvízli. Telefon je k ničemu, protože putujete pod zem, kde se signál neobjevuje. Musíte jen doufat, že Vás tam nic nezadrží. „Bylo nás pět“ (jak pravil klasik) a nás taky. Už po příjezdu na místo nás zachvátil šílený strach. Každý se otáčel přes rameno a každý slyšel divné zvuky. Strašili jsme se, ne schválně, navzájem tím, když někdo jen zašeptal: „Slyšeli jste to?“ nebo „Támhle něco je, vidíš to taky?“ Můj organismus burácel, strachy jsem nemohla pomalu ani chodit a měla jsem hroznou paranoiu. Za každým stromem, kolem kterého jsme šli, jsem viděla upíra čekajícího na naši nasládlou krev. Tajemné zvuky lesa to ve mně jen prohlubovaly. Do Mordovy rokle je těžký přístup malým otvorem v kamenné zdi. Nikdo tam nechtěl jít dobrovolně první a nikdo nechtěl zůstat poslední. Museli jsem se rozpočítávat, kolikátí půjdeme. Na mě vyšlo místo přesně uprostřed, takže jsem se cítila mnohem bezpečněji. Můj přítel už takové štěstí neměl a musel jít první. Rozsvítil baterku, my všichni hned taky a pomalu jsme lezli dovnitř. Byla tam hrozná zima a všude různé díry a nástrahy a po zdech nápisy v cizí řeči. Došli jsme až k velkým dveřím, u nichž byl na stěně napsán nápis: Ty jenž vstoupíš drž se vzpříma V koutech smrťák kosu třímá Zavane-li jeho dech Na vše pozdě-měl si pech Nic nezmůžou léky, čáry Tebe čekaj jenom máry Než se sejde léto s létem Rozloučíš se s tímto světem Jenom čas až roky skupí Zvolná jeho ostří ztupí Jako zkoprnělí jsme stáli před špinavou zdí, dokola četli nápis a v hlavách přemýšleli, jestli byl ten nápis napsán krví. Vašek upustil baterku a ocitli jsme se ve tmě. Na víc jsem nečekala, začala křičet a plná strachu běžela ven na čerstvý vzduch. Nebyla jsem sama, koho nápis a můj vlastní křik vyděsil. Venku jsme se sešli všichni… Museli jsme se uklidnit a posilnit, abychom tam mohli jít znovu. Možná Vám to nepřijde strašidelné, ale představte si noc, pověst, pět vystrašených lidí, nepříjemné prostředí rokle, název Mordova a ten hloupý nápis. Teď vím, že tam nejspíš byl někdo před námi a byla to hrozná sranda, když to tam psal, ale ve chvíli, kdy jsme stáli před nápisem a klepali se strachy, přišlo nám to hrozivé. Všem! Napodruhé se nám povedlo prozkoumat aspoň část rokle. I když jsme se všichni cítili zničeně a každý chtěl domů, museli jsme to udělat, hlavně to byla sázka. Dokonce jsme se i rozdělili na dvě části. Dostali jsme se jen dvě patra pod zem, dál už nevedla žádná cesta. Ale jsme si jisti, že dole musí ještě něco být, protože jsme našli odvětrávací šachty. Sázku jsme vyhráli, ale za ty nervy to nestálo. Zařekla jsem se, že tam více nevkročím. Zatím mě ještě nikdo nepřemluvil jít tam znova. Ve skutečnosti to však je stará ruská základna, kde se zkoumaly nové a jaderné zbraně. Místo pod zemí existuje, ale je zatopené a od druhého patra dolů zabetonované. Všude kolem Jiřic jsou staré ruské objekty a každý má svou minulost. Mordova Rokle byla jedním z hlavním míst ruských vojáků a vysokých ruských úředníku. V roce 89 odsud narychlo utekli, ale stačili zamaskovat stopy. |