|
Jak jsem zabil večer Disco Aneri je jediné místo, kam v Moravském Krumlově o víkendu mládež chodí. Občas se mi podaří kamarády přemluvit, abychom si šli zahrát šipky nebo kulečník (KONEČNĚ už je v Krumlově i fotbálek), ale stejně se během hry všichni dívají na hodinky a říkají, že už bysme měli jít 'na dýzu', že si nebudem moci sednout apod. Ať už máte na hlavě gel nebo ne, stejně prostě v Aneri skončíte. Stalo se to před pár týdny, kdy mi kamarádi říkali: "Ty vole, Jardo, musíš přijet, bude tady mega bomba super akce! Bude tady hrát DJ Pudivítr!" Aleš Pudivítr, moderátor rádia Krokodýl, je prý nejlepší DJ v republice. Hm... Souhlasil jsem a hned příští víkend jsem se šel na Pudivítra podívat. Už hodinu před vystoupením byli všichni návštěvníci nalezlí na baru a civěli, každý chtěl Pudivítra vidět. Nakonec se dočkali a já si uvědomil, že teď po všech těch Deep Purplech a Jarcích Nohavicích uslyším naživo elektronickou muziku. Do klubu vešel nagelovanej klučina, který si s každým podával rukou tím způsobem, že se zasekli palcem, okoukl parket, mrkl na pár holek a vybalil aparaturu a desky. Kamarádi stáli kolem mě a koutkem oka pomrkávali po Pudivítrovi. "Jednou chci bejt jako von. Von je fakt skvělej! Jednou se tím taky budu živit." zařval mi (kvůli hlasité hudbě) do ucha můj soused. Tak jo, kámo, klidně se tím živ, jestli tě baví objíždět diskotéky v Horních Dolních a hrát pro vožralý teenagery. Narazil jsem na jednu slečnu, dřív bydlela blízko mě, kterou jsem neviděl půl roku. Asi mě viděla ráda, neboť se okamžitě zeptala, co je nového, jak se mám...Znáte to. Pak jsem dostal studenou sprchu. "Já už nejsem panna!" zařvala mi do ucha a já na ni blbě civěl, protože jsem se nepovažoval za jí tak blízkého čověka, aby se mnou mohla vést rozhovor na toto téma. Vzala mi půllitr z ruky a napila se mojí plzně. Vrazila mi ji znovu do dlaně. "Pojď šukat!" vyštěkla. "Cože?" odpověděl jsem, neboť jsem nemohl uvěřit tomu, co teď řekla slečna, která teprve nedávno vyšla základní školu. "Pojď šukat!" vyštěkla znovu, padla mi kolem ramen a já ucítil nezaměnitelný zápach rumu. V jedné ruce jsem držel pivo, druhou jsem přes celý parket dával kamarádovi znamení, že za ním hned k baru přijdu, nemohl jsem tedy její objetí opětovat. Odešel jsem a když ta slečna za pár hodin pozvracela parket, ani mi jí nebylo líto. DJ Pudivítr křičel do mikrofonu: "Tak, sakra, tancujte! Vy stojíte úplně za hovno!" Znovu jsem nevěřil svým uším a chvíli mne napadlo, jestli netrpím nějakou sluchovou vadou. Parket se najednou zaplnil, Pudivítr se zasmál a pustil "bombastickou novinku od Mauro Picotto" (fanoušci, omluvte zkomolený název). Následovala soutěž. Pudivítr vybral z davu tři slečny, podal jim mikrofon a řekl, aby předstíraly orgasmus. Může vlastně někdo, kdo dvě hodiny tancuje, je opilý, upocený a udýchaný, předstírat orgasmus?Dívka, která nejvíc zařve, vyhraje. Uším jsem dávno věřit přestal, naopak jsem se divil, že se našly tak odvážné dívky, které před třemi sty lidmi křičely rozkoší. A mezi nimi byla již známá slečna, která nedávno dokončila základní školu. Štípl jsem se, jestli to náhodou není sen. Ale když na mne pak ta slečna mávala a ukazovala, že má od Pudivítra podepsané cédéčko (Tý brďo, von se ti fakt podepsal?????), které vyhrála v orgasmické soutěži, musel jsem se smířit s faktem, že Vagon nebo Rock café je teď hooodně daleko. Pudivítr hrál dál, poslal mě do prdele, když jsem se ho zeptal, jestli by nezahrál Mňágu nebo alespoň něco, kde zní kytary (Věřte nebo ne, o letních prázdninách tam tu mňágu hráli!), mrkal na holky, podepisoval se na cédéčka a moji kamarádi se navzájem utvrzovali v tom, že dělat dýdžeje je "skvělej džob". Zbytek večera jsem strávil s pár máničkama na baru, pohrávaje si v kapse se šipkami. To byla moje první (a poslední) taneční párty. Vlastně...Byla to vůbec taneční párty? |