Retardér: Mňága a Žďorp

Hudební skupina s Valašského Meziříčí na začátku října vydala své desáté studiové album.Když loni vyšel výběr Jen pro vlastní potřebu, kapela jakoby si udělala pořádek v bytě. To nejlepší pohodlně zarovnali do poliček a vydali, některé písně se rozhodli ještě hrát na koncertech a tím zbytkem se už asi nechtěli zabývat. Při tvorbě Web site story vlastně měli naprostý klid a přehled ve vlastní tvorbě, měli tedy z čeho vycházet. Kupodivu se však vydali úplně jiným směrem, než na jaký byli jejich fanoušci zvyklí. Oni totiž dali vale saxofonu. A protože právě saxofon, Fialův jedno oktávový zpěv a zvonivé kytary byly pro Mňágu charakteristické, zní už kapela jinak. Není to Mňága. Říkejte si, co chcete, ale už to prostě není Mňága.

Saxofonista (o kterém jsem nikdy v životě neslyšel) je nyní totiž jen v pár písních jako host, a navíc je jeho nástroj potlačen na hranici slyšitelnosti. Pouze jedna (!) píseň může evokovat starou Mňágu, a to úvodní Přesýpací hodiny. A tam je saxofon jakž takž slyšet. Zbytek alba je ale tvrdší, to dělá větší prostor daný elektrickým kytarám. Na desce jsou opravdu dobré písničky (Popel žhne, 1. máj), ale i nemastné neslané kousky (Bude mi třicet), které však nikoho neurazí. Petr Fiala dokazuje, že stále umí napsat kvalitní text (Jak se dostat z vězení, Okolo očí). Ale je tu jedna chyba. Ty texty už při poslechu nejdou tak dobře vnímat jako na starších albech, což je dáno tou tvrdší (a, ano, i obyčejnější) muzikou. Text už jen tak plyne, hlavně aby mu muzika neutekla. Chápete, co tím myslím? A ještě jednu věc. Obal a booklet. Letos cover design dělala paní, jejíž jméno jsem nebyl s to schopen přečíst (že by záměr) a osobně si myslím, že po Happyendu je to nejhorší obal ze všech desek této kapely. Je moc barevný a ilustrace, které se v něm vyskytují, by se spíš hodily do nějaké knížky pro děti.

Co říci závěrem? Ačkoliv Web site story nemá specifickou atmosféru jako Radost až na kost nebo neobsahuje tolik skvělých písní jako deska Ryzí zlato, jde o dobré album. I když je člověk nejspíš už nebude poslouchat, když přijdou deprese a v textech se neodrazí jeho duše. Každopádně se výborně poslouchá v autě, Báječně plynou kilometry. Protože nemá kulturní rubrika jednotné hodnocení, dávám tři hvězdičky z pěti.

P.S. Opět se dočkáme bonbónku v podobě písně This song. Ano, po dlouhé době zpívá Fiala sprostá slova!