|
Kachna v akváriu V bytě na jedné z pařížských tříd zazvonil zvonek. Philippe na sebe oblékl župan a šel otevřít. Čekal svého kamaráda, Marca, který mu nosil potraviny a časopisy po celou dobu jeho karantény. Ten se, stejně jako každé jiné ráno, dostavil k Philippovi s čerstvou bagetou pod ramenem a novinami v kapse. "Nazdar! Jak to jde?" zeptal se Marc, sundávajíce si kabát. "Cítím se den ode dne lépe, díky za optání. Doktor říkal, že za týden už můžu znovu do práce." odpověděl na otázku Philppe. "Tak to je výborné!" zaradoval se Marc. "Mám pro tebe dnešní Le Monde. Cestou k tobě už jsem je stačil zběžně prohlédnout. Přečti si tenhle článek", říkal vsunujíce noviny svému příteli do dlaní. Na úvodním listu stál písmeny velikými jak palec nápis: Vědci objevili konec vesmíru; družice Zeus přestala vysílat. Phillipe se začetl do článku, ve kterém se psalo o olbřímím předmětu, který zničil družici Zeus, psalo se i o tom, že tato družice nemohla pokračovat dál, neboť jí v cestě bránilo neviditelné cosi, patrně prostorová hradba či zeď a dále byl článek plný komentářů o tom, že vesmír je konečný, je dokonce hranatý a má stálý tvar, nijak se nerozpíná a podobných vět, které odporovaly dosavadním vědeckým teoriím. "Zajímavé, čéče. Vypadá to spíš na nějakou kachnu, ale v Le Monde?" řekl rozpačitě Philippe. Dále spolu hovořili už jen o obyčejných věcech, Marc dopil kávu, rozloučil se a odešel do práce, kam by se za týden měl vrátit i Philippe. Vyšel na ulici, kde jej osvěžil vlažný letní déšť a vlhký vzduch. Do útulné místnosti pronikal noční svěží vzduch. Dřevěný nábytek osvětlovaly plameny v krbu hořících polen. V křeslech seděly dvě postavy a upřeně hleděly na temné akvárium. "Poslyš, Ccessire, ten tvůj vesmír vypadá nějak zachovale." začala konverzaci první. "No jo, to jo. Ale kdybys věděl, Sseccane, kolik humusu odchytá moje čistička! Každý den musím vyměnit nádrž, je plná nějakejch kovovejch svinstev. Těřko říct, kde se v tom vesmíru berou. Asi mi tam padaj ze stropu. A co ten tvůj vesmír? Furt tak smrdí?" odvětila druhá postava. „Ani ne, čéče. Ale předevčírem jsem si sehnal nějakej prášek, kterej prej ten vesmír desinfikuje. Tak jsem ho, čéče, do akvárka nasypal. Co myslíš, že je z něj teď, z toho vesmíru? Prázdno. Nic. Normálně vzduch. Ale když se podívám pořádně, v tom akvárku jsou takový černý body, který normálně levitujou uprostřed toho, co by se dalo nazvat ještě předevčírem vesmírem.“ „To je zajímavý, o tom jsem četl v časopise Hobby. Prej jde o cosi, co ten vesmír požírá. Nakonec z toho nic nezbude. Jen prázdno. Ale i to prázdno je hmotný, takže má určitej tvar a váhu. Víš co? Zkusíme ten obsah tvýho akvárka přelít do mýho vesmíru, jo?“ Za pár minut stály dvě postavy nad akváriem s vesmírem a plnily je hmotnou prázdnotou plnou černých bodů. Na planetě Zemi tyto černé body lidé znali. Říkali jim černé díry. Ve vesmíru nastal kolaps. Nezůstalo v něm nic tam, kde to před pár vteřinami bylo. Sluneční soustava se rozložila stejně jako ostatní soustavy a galaxie. Poslední, co Marc a Philippe cítily byla otřásající se zem a neskutečný chlad. „Tak, a je to!“ řekl Ccessir. „Teď počkáme do rána a uvidíme, co se stane.“ Ráno přinesl Sseccan Ccessirovi noviny a prohodili spolu pár vět. „Je to vono, vo tom jsem fakt četl.“ Řekl Ccessir. „Akorát jsem teď přišel o svůj vesmír.“ „No a? Hele, já si jdu dneska kupovat novej. Na náměstí v akvaristice ti ho odčerpaj levně. Maj ho tam v takový dřevěný kádi a je docela kvalitní, ale hlavně je legální! Zato Ccurras má teď nějaký problémy. Rozhodl se, že bude podnikat s vesmírem, ale nechal si ho dovážet až ze zámoří, kde se těží, vod nějaký podivný firmy. Teď má opletačky se soudem a asi mu pozastavěj činnost. No nic. Můžeš si ho jít koupit se mnou, nechceš? Jo ještě bych zapomněl-koukni na tohle!“ Sseccan vsunul Ccessirovi do dlaní noviny, kde stál titulek napsaný písmeny velikými jak palec: Dimenze je konečná; satelit Sseccerus zničen olbřímím předmětem. „To jsou plky!“ vyjádřil svůj názor Ccessir nad tím, co si o článku myslí. Vyšel na ulici a namířil si to do akvaristiky na náměstí pro nový vesmír. Najednou se ovšem prudce ochladilo a půda se začala otřásat. |