|
Jak se dělá referendum? Středa 11. června 2003 Před začátkem referenda potřebuji pouze zjistit kolik volebních okrsků bude v jedné základní škole. Jak jednoduchý úkol! Stačí pouze vytočit číslo na magistrát - ale... Telefon zvedá rozmrzelá spojovatelka. Cože to po ní chci? Neví, nezná, školy nemá. Dostávám telefonní číslo a jedeme dál. Druhý telefonát - nikdo nezvedá. Státní správa je buď ještě na obědě, nebo už skončila pracovní doba. Třetí telefonát míří zpět na rozmrzelou spojovatelku. Opět neví, opět nezná, odkazuje mě na městský obvod. Díky Bohu, trefila se! Čtvrtý telefonát se nese ve veselém duchu s milou sekretářkou. Ta mně informaci sděluje, volební okrsky budou čtyři. Chci ještě vědět počet voličů. To už ale neví. Telefon přebírá starosta městského obvodu. Znovu se dozvídám, že okrsky budou čtyři. Počty voličů také získávám. Děkuji, první část bitvy s "úředním šimlem" je vyhrána. Pátek 13. června 2003 Den "D" začíná. Volební komise se schází jako švábi na pivo. Slunce neskutečně paří. V takovém vedru nemůže nikdo přijít. Odcházím za volební komisí ověřit si údaje získané na městském obvodu. S údivem se dozvídám, že volební okrsky nejsou čtyři, ale že je jich šest. Detail ... Následují počty voličů. Řádově se liší o několik desítek. Jeden okrsek těžce hledá počet voličů, předseda komise je ve vězení. "Samozřejmě kvůli volbám," sděluje mi jedna členka komise, jako bych byl úplný blbec. Vycházím ven a věřím, že už se na ostrém slunci nemohu tolik zpotit jako uvnitř. Venku čeká dav důchodců. Nespletli se? Tohle není supermarket! Tady se nedává nic zadarmo! Do začátku voleb zbývá čtvrt hodina. Sobota 14. června 2003 Druhý den volby pokračují. Nikdo už nechápe systém magistrátu. Volební okrsky jsou podivně rozděleny. Dva sousedé, každý z jiného vchodu dvou spojených domů, každý volí v jiném okrsku. Jeden z okrsků je přeskočen a umístěn o dvě stě metrů dál v jiné volební místnosti. Nikdo nechápe. Nešťastná paní vychází z volební místnosti. Místo "křížku" zaškrtla "fajfkou". Nepomohl ani návod, nepomohlo ani dlouhé školení volební komise (trvalo 2,5 hodiny). Hlas nebude uznán. Ke konci voleb všemu nasazují korunu redaktoři regionálního zpravodajství největší komerční televize u nás. Referendum jim přijde asi nudné. Přijeli pozdě. Žádají proto jednoho z mladíků poblíž, aby jim před kamerou proběhl do volební místnosti. A myšlenka - poslední volič "opozdilec" dobíhá těsně před ukončením referenda. Kdo to uvidí, zasměje se, kdo to viděl živě, musí zaplakat. I tak se přece dělá referendum. |