|
Anděl 2002 - Cesta k lepším zítřkům? Sice trochu s křížkem po funuse, ale přece přicházím s hodnocením galavečera při příležitosti předávání cen Akademie české populární hudby, letos opět přenášeného ž(Ž)eleznou Novou. Ceny se udílely minulý čtvrtek ve Sportovní hale, které se dneska říká T-Mobile Aréna. Nehodlám nijak sáhodlouze popisovat průběh galavečera, ač jej někteří čtenáři asi neviděli, ani se vyjadřovat k výsledkům (holt Dan Bárta je jen jeden), spíše se pokusím o jakýsi komentář celé akce "s nadhledem a odstupem". Je zřejmé, že i letos ceny Akademie hledají svou tvář. Snad definitivní zakotvení u názvu Anděl a podoba sošky nestačí; každým rokem se totiž obměňují některé kategorie či jejich názvy, jiné vznikají staronově či úplně nově, další zanikají. Příkladem posledně jmenovaného budiž tzv. žánrové ceny, jež mělo letos patrně nahradit hned šestero škatulkových kategorií pro Album roku. Tato cena se tedy udílela zvlášť pro nejlepší album popové, rockové, dance, jazz a blues, folk a country a tak trochu nepochopitelně i pro nejprodávanější desku roku 2002. Když vzpomeneme vítěze (ve stejném pořadí: Support Lesbiens: Tune Da Radio, Tatabojs: Biorytmy, Ecstasy of St. Theresa: Slowthinking, Jan Spálený+ASPM: Má Vina, Bratři Ebenové: Já na tom dělám a Kabát: Suma Sumárum), ptáme se, zdali má takové škatulkování smysl a proč si na nás Akademie takovou kulišárnu vymyslela, když např. Support Lesbiens se mi zdají mnohem rockovější než Tatabojs, nebo když byla deska Načevy nominována v kategorii jazz a blues. Mísení a kombinace stylů v dnešní hudbě je tak běžným jevem, že je velice prvoplánové a relativní ji z fleku rozdělit do žánrů, nemluvě o umělcích. Jinak ale musím říci, že zásadně nesouhlasím s hudebními redaktory českých deníků, kteří letošní udílení znegovali stejně jako ta předešlá a de facto je tak postavili na tutéž úroveň. Myslím si, že ačkoliv přímý televizní přenos opět zajistila Nova, jejíž redaktoři zábavy nepochybně do podoby večera měli aspoň trochu co mluvit, byl letos znát určitý posun dál. Co se týče vystoupení interpretů, všechna byla naživo, ač zvuk trochu pokulhával, a až na nezdařený závěr v podání dua snů Vondráčková + Maxa a uspávacího Petra Muka šlo o dobré hudební zážitky; především u Čechomoru, bratří Ebenů či Tatabojs. A zahraniční hosté? Na rozdíl od loňských ročníků jen nějaký "nounejm" ze Slovenska, a to je jenom dobře. Skupina Kryštof opět nedorazila. Nejvýraznější a nejodvážnější změna se odehrála na postu moderátorů večera. Zoufale nudného loňského Jiřího Langmajera, Pavla Anděla i další před nimi totiž nahradili králové českého porevolučního humoru Milan Šteindler a Petr Čtvrtníček, jež doplnila herečka Eva Holubová. A to už samo o sobě slibovalo velký rozdíl od minulých ročníků a dobrou, inteligentní zábavu a větší živost a spád. Bohužel, splnilo se jen to druhé. Šteindler i Čtvrtníček rozhodně nenudili, byli živí, velice originální a invenční. Však jen v rámci večera. Pokud bychom měli porovnat jejich výkon s formou z dob České sody, mohli bychom jen nostalgicky zavzpomínat, kdeže ty loňské sněhy jsou. Jako by se oba pánové celou dobu taky tak trochu hledali, snažili se být vtipní za každou cenu, a tak se i párkrát opakovali nebo jejich gagy vyšly do prázdna, poněvadž je většina lidí v sále ani pořádně nezaregistrovala. Některé prupovídky, výstupy (např. Čtvrtníček a kouzelník zavázaný v pytli či přečtení prohlášení kapely Kryštof ve svahilštině) a nápady byly velmi zdařilé a originální; zejména osobité, absurdní parodování konvenčních předávacích rituálů. A tak byly ceny uloženy v nápovědní budce pod pódiem a interpretům byly předány např. "náhodně" vybranou starou dámou z davu, dvěma tramvajáky stávkujícími před halou či fiktivním, poněkud retardovaným prezidentem akademie Zdeňkem Dolejším. Nicméně místy úroveň inteligence mizela a oba pánové se poněkud ztráceli. A tak výsledkem je rozčarování konzervativních diváků nad absurditou, ostrostí a sprostotou na straně jedné a zklamání fanoušků České sody na straně druhé. Otázkou však zůstává, co se dá s takovým takřka danajským úkolem, jako je moderování galavečera Anděl 2002, udělat. Tudíž jsem přesvědčen, že letošní ceremoniál svou podobou, větší živostí a alespoň nějakým humorem dvojice Šteindler - Čtvrtníček ukázal Akademii a pořadatelům, jakou cestou by se další ročníky měly zhruba ubírat. Cestou originality, odlišnosti a živosti namísto trapné konvence a nudy k uzoufání. |