Retardér: Drogy.. Legalizace marihuany?

Další pokračování, ve kterém můžete nalézt odpověď na výše položenou otázku. Přímo navážeme na předchozí spekulace kolem marihuany..

Má tedy marihuana i nějaké lepší stránky?
Teď potěším všechny zastánce konopí. ANO, marihuana opravdu nějaká pozitiva má. Pravda, není jich mnoho, ale to nic nemění na faktu, že prostě jsou.

Marihuana se už ve starověku používala pro terapeutické účely. Účinnými látkami obsaženými v konopí jsou kanabinoidy, z nichž nejvýznamnější je delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), ale také kanabidiol či kanabiol a kromě toho se v rostlině nachází více než 60 dalších kanabinoidů. Farmakologický účinek těchto látek je zprostředkován působením na kanabinoidní receptory. Doposud byly identifikovány dva typy těchto receptorů: CB1 (lokalizovány převážně v CNS) a CB2 (hlavně v buňkách imunitního systému). Existují také tělu vlastní agonisté na těchto receptorech, tzv. endokanabinoidy, dosud byly izolovány tři: anandamid, 2-arachidonylglycerol a noladinether.

Nejčastěji zmiňovanými oblastmi terapeutického využití kanabinoidů je léčba různých typů bolesti včetně migrény, zvracení a nauzea (pocitu na zvracení, nebo pocit, že vás něco nutí zvracet), hubnutí a ztráta apetitu u pacientů s AIDS, svalová spasticita (napětí) u roztroušené sklerózy či míšních poranění, Parkinsonova choroba (o té ještě bude řeč), epilepsie a glaukom (zelený zákal, nemoc oka, při které se mění nitrooční tlak). Rozšíření kanabinoidů v těchto indikacích brání nedostatek přesvědčivých důkazů o jejich účinnosti a zejména množství nežádoucích a potenciálně nebezpečných nežádoucích účinků (psychomotorické poruchy, úzkost a panické ataky, akutní paranoia, o které jsem se již zmiňovala minule). Co se týče akutní a chronické bolesti, ze studií, které byly prováděny v 70. letech minulého století a kterých se účastnilo celkem 222 pacientů (nádorová bolest, chronická nenádorová bolest, akutní pooperační bolest), vyplývá, že kanabinoidy nebyly v léčbě bolesti účinnější než kodein, přitom však měly množství nežádoucích účinků, z nichž nejčastější byly útlum CNS a ospalost. Od té doby ale uplynulo hodně vody a tak došlo i k výrazným pokrokům v léčbě nádorové a pooperační bolesti. Uplatnily se nesteroidní (nehormonální) protizánětlivé léky a jejich kombinace s opoidy. Používání kanabinoidů v těchto případech tady není tak žádoucí. V oblasti neuropatické bolesti, zejména se spastickou složkou, mohou mít kanabinoidy potenciální využití. Jejich zavedení však musejí předcházet kvalitní a kontrolované studie. Pokud se podíváme na využití kanabinoidů při nauzeu a zvracení v důsledku chemoterapie, dozvíme se, že tady to zas až tak jednoznačné není. V jedné studii se dvě třetiny onkologů shodly v tvrzení, že kanabinoidy jsou účinné v léčbě zvracení.

Tramer a kol. nalezli studie, kterých se účastnilo celkem 1366 pacientů. Tyto studie porovnávaly kanabinoidy s běžně používanými antiemetiky (látky proti zvracení) u nemocných s nauzeou a zvracením. Ani v tomto případě žádná studie nehodnotila marihuanu aplikovanou kouřením - testovány byly nabilon a dronabinol (THC) podávané perorálně. Kanabinoidy se ukázaly jako účinnější antiemetika. Pravděpodobnost, že dojde ke kontrole nauzey, byla při podávání kanabinoidů 1,38krát vyšší; kompletní kontrola zvracení byla při používání kanabinoidů 1,28krát častější.
V analýze senzitivity však byla účinnost kanabinoidů prokázána pouze u pacientů, kteří dostávali středně emetogenní chemoterapii (jejich pocit na zvracení by se dal definovat jako střední).

Při podávání kanabinoidů této skupině lidí se častěji vyskytovaly potenciálně přínosné vedlejší účinky (euforie, sedace, ospalost). Užívání kanabinoidů však přinášelo také častější nežádoucí účinky a to zejména u pacientů s nízkou a vysokou emetogenní chemoterapií, k nimž patřily především závratě, špatná nálada a deprese, halucinace, paranoia..
U vybraných pacientů tak mohou být kanabinoidy užitečné jako náladu zlepšující prostředky pro kontrolu nevolnosti spojené s chemoterapií. Potenciálně závažné nežádoucí účinky však omezují jejich širší využití. Ale většina uváděných studií byla prováděna v 80. letech a v 90. letech byly do praxe zavedeny látky účinnější než ty, se kterými byly kanabinoidy srovnávány.
Výsledky obou systematických přehledů shrnuje ve svém komentáři profesor Eija Kalso: "Na základě současných znalostí může být podávání kanabinoidů doporučeno pouze v kontrolovaných klinických studiích u pečlivě vybraných stavů, pro něž neexistuje účinná léčba." Takovým případem může být např. nedávno zahájená studie, která hodnotí kanabinoidy v kontrole bolesti u roztroušené sklerózy.

Nyní pár slov k Parkinsonově nemoci a cannabis. Zdá se, že pro možné ovlivnění příznaků této nemoci konopím existují určité racionální podklady.
Odborná definice zní: Parkinsonova nemoc je progresivní neurodegenerativní onemocnění, při němž dochází k poškození dopaminergních neuronů substantia nigra pars compacta a následně i k nerovnováze v dalších neurotransmiterových systémech a v bazálních gangliích. Když bych to měla zjednodušit a vysvětlit - látka dopamin stejně tak jako třeba adrenalin je potřebná při přenášení vzruchu v neuronech. Transmiter je část, která umožňuje přenášení. U roztroušené sklerózy nebo u Parkinsonovy nemoci nastává velký problém - dopamin buď z neuronů vymizí a tudíž nemůže vzruch přenášet, anebo se někde volně pohybuje kolem a vzruch také nepřenáší - čili v Parkinsonově nemoci jde o poškození v důsledku toho, že se vzruch nepřenese nebo se přenáší špatně. Je to onemocnění, které se neustále vyvíjí a pokračuje, má různá stadia. Na Parkinsonovu nemoc zatím neexistuje nic, co by ji dokázalo spolehlivě zastavit.
Právě v bazálních gangliích je vůbec nejvyšší hustota CB1 receptorů. Z experimentů na zvířecích modelech Parkinsonovy nemoci se zdá, že se kanabinoidní systém pravděpodobně podílí na patofyziologii tohoto onemocnění. Předpokládá se také, že kanabinoidní systém má význam při rozvoji polékových dyskinezí (nežádoucích účinků). Hovoří mgr. Kateřina Venderová z katedry farmakologie a toxikologie farmaceutické fakulty UK (upraveno): "Na Division of Neuroscience University v Manchesteru ve Velké Británii, která se zabývá potenciálními farmakoterapeutickými přístupy v terapii Parkinsonovy nemoci, jsem pod vedením dr. Jonathana Brotchieho studovala vliv tří doposud známých endokanabinoidů na zpětné vychytávání GABA (kyselina ?-aminomáselná). U Parkinsonovy nemoci je GABAergní transmise nadměrně zvýšena. Z našich výsledků vyplývá, že 2-arachidonylglycerol a noladinether prostřednictvím prvního typu receptoru CB stimulují zpětné vychytávání GABA. Naproti tomu v případě anandamidu k žádným pozitivním účinkům nedošlo." Celkově to tedy znamená, že dva ze tří endokanabinoidů jsou schopny vychytávat přebytečné GABA, vyplavují je a tím mají pozitivní vliv na průběh Parkinsonovy nemoci.
Mgr. Venderová ještě dodává: "Samotné konopí se v terapii tohoto onemocnění z mnoha důvodů jistě neuplatní, avšak jak je vidět, některé izolované kanabinoidy, jejich analoga nebo látky jinak zasahující do kanabinoidního systému určitě stojí za pozornost".

A další věc, o které se hovoří v souvislosti s marihuanou je menší návykovost ve srovnání s alkoholem. Ale zase je rozdíl mezi tím, když si občas někdo přihne a když vysedává každý den v hospodě a domů (pokud svůj byt či dům ještě nepropil) se vracívá až za svítání.

Zlegalizovat marihuanu či ne?
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem (i v minulém díle) si myslím, že by se marihuana neměla tak zatracovat. Rozhodně jsem pro její zlegalizování přinejmenším ve zdravotnictví (samozřejmě pod přísnou kontrolou). Myslím si, že by bylo dobré využít schopností konopí třeba v terapii parkinsonismu či u středně emetogenních chemoterapií. Tam je marihuana dost dobře využitelná. A kdoví, co nám přinese zítřek a výsledky nových studií.
Jinak se nebráním jejímu zlegalizování ani pro běžné uživatele, říkám si, proč ne, ale zase na druhou stranu, když by se opravdu zlegalizovala, musela by existovat nějaká hranice, která by udávala, co se ještě smí a co už ne.
Ať tak či tak, myslím si, že naši zákonodárci přehlédli spoustu nedostatků a náš zákon o toxikomanii se mi jeví nedostatečný. Jak praví jedna moudrost: "Je to jako ústa starého muže - mnoho děr je potřeba zacelit". A u toho bych zůstala.

Někdy příště se hluboce zamyslím / :o) / nad našimi nemožnými vyhláškami v této oblasti. A v následujícím díle se konečně dozvíte o opiátech. Nashledanou :o)