|
Jak se daří Mersímu bez Dědy Mládka? Mám takové tušení, že v nejbližší době se čtenáři Retardéru dočkají nějakého počtu článků o hiphopu, stylu, kterým u nás především ve městech žije čím dál tím víc hošíků a děvenek, a tak jsem se rozhodl sám také přispět svou trochou do mlýna - a sice zhodnocením alba, jež bylo na plakátech a v časopisech označováno jako "první česká opravdu hiphopová deska". Byl jsem zvědav, co je na tom pravdy, zvláště když oním "opravdovým" rapperem měl být chlapík jménem Mersí, frontman Děda Mládek Illegal Bandu. - Zklamání na sebe nenechalo dlouho čekat. Plzeňské, původně jen revivalové sdružení, hrající notoricky známé fláky Ivana Mládka ze sedmdesátých a osmdesátých let, nakonec vydalo dvě desky plné vtipných, nadupaných a nabasovaných verzí Mládkových songů a přiblížilo tak jeho banjovou skalně trempskou muziku mladé generaci. A k tomu nejvíce pomohl bezesporu nesmírně osobitý a sugestivní projev jejího frontmana Mersího, na obou albech překypujícího energií a udivujícího nejen dobrou podobností s hlasem nynějšího šéfa Country estrády na TV NOVA, ale zejména neskutečnou hlasovou a slovní ekvilibristikou. A takové dovednosti jej logicky předurčovaly, aby si vyzkoušel rapovat a zkusit udělat cosi jako hiphopovou desku. Což o to, obklopil se nesmírně talentovanými lidmi - hudbu programoval, produkoval a tracky namíchal Jan Kleník z Ohm Square, jeden song udělala i Charlie One, zpěvačka této skupiny. A aby toho nebylo málo, o zvuk alba se postaral sám velký Laurant Webb! Ve dvou skladbách hostuje i Dara Rolins, v jedné (Rap Comin´ from USA) i jakýsi Američan jménem Marpo. Možná, že právě tak široký výběr hostů a lidí spolupracujících na desce spojený s Mersího hudební nevyhraněností zapříčiňuje hudební zmatečnost tohoto nosiče. Skutečně, chce se mi až zaplakat, jaký prapodivný hybrid vznikl ze spolupráce tak významných jmen (Nutno dodat, že na muzice všech tracků se však většinově podílel Mersí sám!). Podle Mersího vlastních slov se nesnažil vytvořit desku vyloženě hiphopovou, jako spíše různorodou, taneční, plnou moderní hudby. A právě v tom je patrně onen kámen úrazu. Snažit se udělat za každou cenu moderní, taneční desku s dobrým zvukem - jako že to se Mersímu jakž takž povedlo, totiž nestačí. Moderní sound není všechno, je třeba se v daných žánrech alespoň trochu vyznat, ne se jen obklopit dobrými producenty, vsadit na svou popularitu a hrát si na talenta. Co se týče textů, nejvíce zarážející je, že Mersí rapuje cizí slova a věty, sám si nenapsal ani čárku. V době, kdy je samozřejmostí, že většina rapperů ve svém projevu prezentuje vlastní názory a tudíž si své texty píší sami, se mi to jeví nanejvýš divné. Autorem textů je, krom jedné skladby se slovy od výše zmíněné Charlie One, jedné od záhadného Marpa (obě v angličtině), jedné od Dary Rolins a jedné tucky beze slov, jakýsi Petr Hrach. Skladba jeho textů očividně Mersímu příliš nesedí; snad s výjimkou pilotního singlu V Síti, kdy celkem zábavně mění výšky hlasu a svou ekvilibristikou vzdáleně připomíná formu z dob DMIB a příjemně bláznivě posluchače provází se slušnou instrumentálkou v pozadí (vzápětí vše bohužel pokazí trapné "héééj, hooou" v refrénu skladby). Nicméně právě song V Síti mohu označit za nejzdařilejší na desce po stránce hudební i textové, kdy Petr Hrach vypovídá patrně o nebezpečí davu, masové kultury a technické revoluce. Ostatní Hrachovy texty jsou totiž divné. Bezpointové, zbytečně strojené a s hloupými, okatými anglofilními hláškami typu "homey" i rádoby drsnými českými slangovými slovy, hláškami a spojeními, jež z Mersího kachních úst vyznějí ještě trapněji než v psané podobě v bookletu. Trochu zaujme první skladba po intru, jež se zove Všechno Je Vykradený. Text jasný, nicotný; avšak aranže a beat jsou dosti odvážné. Lámaný aka RnB rytmus doprovázený živou hrou na banjo nezapře svou inspiraci v některých Eminemových písních. Momochodem, právě Eminema Mersí označuje za svůj vzor, jak rapovat, už to o něčem svědčí, taky si mohl chlapec najít každého druhého, kdo by mu byl lepším vzorem.. Další dva tracky, Rychlej život a ..a proč ne?, jsou násilné, nutící se vypadat a znít určitým moderním způsobem, což ve spojení s další várkou trapných hlášek nemůže dopadnout dobře. Totéž lze říci i o anglicky rapované Rap Comin´ From USA, kde navíc, stejně jako v Cooped Up s pějící blbkou Darou Rolins, odhalujeme Mersího nucený "English accent". Naprostým vrcholem nudy je pak skladba Mother, v jejímž jalovém textu se Hrach použtí beze smyslu, zřejmě opět podle Eminemova vzoru,do své matky, "její" vinou je napořád bastard. Póza smrdí.. K tanečním skladbám se moc vyjadřovat nehodlám, jen mě udivuje, jak lidé jako Jan Kleník nebo Laurant Webb mohou odvést tak mizernou práci. A hlas Dary Rolins, jíž máme v písni V Lese možnost slyšet asi historicky naposled v její rodné slovenštině, tyto skladby neosvětšuje, ba spíše přispívá k celkovému dojmu roztříštěnosti, jakéhosi donuceného slepence moderní hudby, "toho, co právě letí mezi mladými", nevzhledného hybridu stvořenému pro prodejní účely. Jenom tak trochu nevím, pro koho PŘESNĚ je tato deska určena. Když si ji koupí skalní Mersího obdivovatel z dob cajdání Děda Mládek Illegal Bandu, bude zaskočen samou elektronikou, pokud si jí koupí soudný hiphoper, diskouš, clubber, fanda funky, Dary Rolins, fanda taneční hudby, bude zklamán a zmaten. Fanda dobré české hudby také. Mersího album je výkřikem do tmy, pokusem skloubit neskloubitelné. A v tom všem dostává zpěvákova hlavní devíza, netradiční hlasové dovednosti a ekvilibristika, zatraceně málo prostoru. A to je škoda. |