Po oscarovém Traffic je tu další Soderberghovo drama, tentokrát podle
stejnojmenné knižní předlohy Stanislawa Lema. Chcete-li vědět, do jaké míry se mu
podařilo zpracovat nejčistší sci-fi...
Psycholog Chris Kelvin plave v nekončících depresích a smutku ze ztráty své milované ženy. Jeho život je prázdný a ani účast v terapeutické skupině nepomáhá, spíše naopak. Pak se ale naskytne příležitost, jak své chmurné myšlenky na nějakou dobu zahnat, nebo je alespoň nahradit jinými. S výzkumným týmem z vesmírné stanice Prométheus, zkoumající planetu Solaris, se něco děje. Přerušili veškerý kontakt se Zemí, ale ještě předtím byla poslána naléhavá zpráva adresovaná Kelvinovi od jeho přítele Gibariana, který byl členem onoho týmu. Měl co nejdříve přiletět a vyřešit záhady okolo planety Solaris.
Do této chvíle vám může film klidně připadat jako béčkové hororové sci-fi, kde zařve spoustu vražedných slizkých emzáků. Možná vás zmatou skvrny od krve na začátku, rozhodně však nečekejte žádnou akci, triky (přece jenom s filmem pomáhal "Titanic" Cameron), nebo speciální efekty. Jde o čistě psychologický a do jisté míry filozofický film s vědecko-fantastickým nádechem, táhnoucí se až vražedně pomalým tempem, které by někomu mohlo připadat unavující, ale naopak tak vytváří úžasnou atmosféru, která zdánlivě připomíná tu ze známé 2001: Vesmírné odysey. Častá statická kamera (za kterou si to zkusil i samotný režisér pod pseudonymem Peter Andrews) a malá účast hudby C. Martineze tomu jen napomáhají. A jakési flashbacky do minulosti nás postupně seznamují se vztahem Chrise a Rhey a následnou tragédií.
Zpět ale k ději. Poté, co Kelvin nachází svého přítele mrtvého v ošetřovně a podivínsky se chovající zbylé dva členy posádky, je mu jasné, že skutečně není něco v pořádku. A když se k tomu přidá fakt, že se v jeho kajutě zhmotní jeho manželka Rheya, na vlastní kůži pozná, proč se expedice nechtěla vrátit na Zem.
Důvodem výjimečnosti Solarisu je mimo jiné i netypické pojetí žánru sci-fi a vyobrazení časového období, v němž se příběh odehrává. Jde bezesporu o budoucnost, ale ne stovky let vzdálenou. Žádný Minority report. Nebýt místy ukázaného futuristického módního stylu oblečení , oboustranné obrazovky televize v bytě Kelvina nebo zmínka, že duchovnímu světu vládne papežka, tak by vás přesvědčila o budoucnu až vesmírná stanice u fiktivní planety.
Co se týče hereckých výkonů, nemohu si stěžovat. Samozřejmě všem velí sám velký G. Clooney (Dannyho parťáci, Tenká červená linie) jako hlavní postava, ale díky dámě jménem McElhone (Ronin, Truman Show) pochopíte význam stále zmiňovaného úryvku básně T. Dylana "...láska zůstává a smrt nemá žádnou moc." Zvláště pak exceluje J. Davies (The Million Dollar Hotel, Zachraňte vojína Ryana) v roztomilé a zároveň pomatené roli Snowa, který vám svými gesty a řečí předvede, co s člověkem dokáže udělat věda. Jako jediný vnáší jemný humor do tohoto jinak smutného snímku.
Jelikož se v poslední době sahá po knižních předlohách pro film někdy nešťastných žánrů, i Soderbergh se nechal inspirovat stejnojmennou knihou polského spisovatele Stanislawa Lema a je druhým režisérem po A. Tarkovském (Solaris, 1972, SSSR), který ji zfilmoval. Knihu jsem bohužel ještě nečetl a neviděl ani první verzi, takže nemohu porovnat a posoudit odlišnosti.
Jasné ovšem je, že držitel Oscara za film Traffic S. Soderbergh natočil po průměrném Hollywood, Hollywood další velice kvalitní drama. Stojí za shlédnutí už kvůli atmosféře, napětí a následným zamyšlením nad tím vším.
Rozhodně bych ale Solaris nedoporučoval čistě konzumním akce chtivým divákům. Ti se unudí, v lepším případě usnou a ještě to budou mnohdy hlasitě oznamovat, čehož jsem byl (s nutkáním zabíjet) svědkem.
Hodnocení: 9/10
Psycholog Chris Kelvin plave v nekončících depresích a smutku ze ztráty své milované ženy. Jeho život je prázdný a ani účast v terapeutické skupině nepomáhá, spíše naopak. Pak se ale naskytne příležitost, jak své chmurné myšlenky na nějakou dobu zahnat, nebo je alespoň nahradit jinými. S výzkumným týmem z vesmírné stanice Prométheus, zkoumající planetu Solaris, se něco děje. Přerušili veškerý kontakt se Zemí, ale ještě předtím byla poslána naléhavá zpráva adresovaná Kelvinovi od jeho přítele Gibariana, který byl členem onoho týmu. Měl co nejdříve přiletět a vyřešit záhady okolo planety Solaris.
Do této chvíle vám může film klidně připadat jako béčkové hororové sci-fi, kde zařve spoustu vražedných slizkých emzáků. Možná vás zmatou skvrny od krve na začátku, rozhodně však nečekejte žádnou akci, triky (přece jenom s filmem pomáhal "Titanic" Cameron), nebo speciální efekty. Jde o čistě psychologický a do jisté míry filozofický film s vědecko-fantastickým nádechem, táhnoucí se až vražedně pomalým tempem, které by někomu mohlo připadat unavující, ale naopak tak vytváří úžasnou atmosféru, která zdánlivě připomíná tu ze známé 2001: Vesmírné odysey. Častá statická kamera (za kterou si to zkusil i samotný režisér pod pseudonymem Peter Andrews) a malá účast hudby C. Martineze tomu jen napomáhají. A jakési flashbacky do minulosti nás postupně seznamují se vztahem Chrise a Rhey a následnou tragédií.
Zpět ale k ději. Poté, co Kelvin nachází svého přítele mrtvého v ošetřovně a podivínsky se chovající zbylé dva členy posádky, je mu jasné, že skutečně není něco v pořádku. A když se k tomu přidá fakt, že se v jeho kajutě zhmotní jeho manželka Rheya, na vlastní kůži pozná, proč se expedice nechtěla vrátit na Zem.
Důvodem výjimečnosti Solarisu je mimo jiné i netypické pojetí žánru sci-fi a vyobrazení časového období, v němž se příběh odehrává. Jde bezesporu o budoucnost, ale ne stovky let vzdálenou. Žádný Minority report. Nebýt místy ukázaného futuristického módního stylu oblečení , oboustranné obrazovky televize v bytě Kelvina nebo zmínka, že duchovnímu světu vládne papežka, tak by vás přesvědčila o budoucnu až vesmírná stanice u fiktivní planety.
Co se týče hereckých výkonů, nemohu si stěžovat. Samozřejmě všem velí sám velký G. Clooney (Dannyho parťáci, Tenká červená linie) jako hlavní postava, ale díky dámě jménem McElhone (Ronin, Truman Show) pochopíte význam stále zmiňovaného úryvku básně T. Dylana "...láska zůstává a smrt nemá žádnou moc." Zvláště pak exceluje J. Davies (The Million Dollar Hotel, Zachraňte vojína Ryana) v roztomilé a zároveň pomatené roli Snowa, který vám svými gesty a řečí předvede, co s člověkem dokáže udělat věda. Jako jediný vnáší jemný humor do tohoto jinak smutného snímku.
Jelikož se v poslední době sahá po knižních předlohách pro film někdy nešťastných žánrů, i Soderbergh se nechal inspirovat stejnojmennou knihou polského spisovatele Stanislawa Lema a je druhým režisérem po A. Tarkovském (Solaris, 1972, SSSR), který ji zfilmoval. Knihu jsem bohužel ještě nečetl a neviděl ani první verzi, takže nemohu porovnat a posoudit odlišnosti.
Jasné ovšem je, že držitel Oscara za film Traffic S. Soderbergh natočil po průměrném Hollywood, Hollywood další velice kvalitní drama. Stojí za shlédnutí už kvůli atmosféře, napětí a následným zamyšlením nad tím vším.
Rozhodně bych ale Solaris nedoporučoval čistě konzumním akce chtivým divákům. Ti se unudí, v lepším případě usnou a ještě to budou mnohdy hlasitě oznamovat, čehož jsem byl (s nutkáním zabíjet) svědkem.
Hodnocení: 9/10
 |  |
 |  |
| Režie: | Steven Soderbergh |
| Scénář: | Steven Soderbergh |
| Hrají: | George Clooney, Natascha McElhone, Jeremy Davies, Viola Davis, Ulrich Tukur |
| Stopáž: | 99 min |
| Natočeno: | USA, 2002 |
| Žánr: | drama, sci-fi, romantický |
| Homepage: | http://www.solaris-movie.com/ |