|
Mike Oldfield Tento tvůrce hudby, proslavený hity Moonlight Shadow (Crises), To France (Earth Moving) a několik let starou písní Man in the Rain (Tubular Bells III), je mezi svými fanoušky znám především jako skladatel "novodobé vážné hudby". Michael Gordon Oldfield se narodil v květnu roku 1953 v anglickém městě Readingu. Ve svých třinácti letech začínal hrát ve folkových kapelách a se svými sourozenci se mu podařilo koncertovat po celé Británii. V roce 1969 se stal členem kapely Whole World jako kytarista. U této skupiny zůstal až do roku 1974. Ale již od roku 1970 začínal pomýšlet na sólovou kariéru a na album Tubular Bells. Mike tedy nahrál "demoverzi Zvonů" a rozeslal ji do mnoha gramofirem. Ale nedočkal se příliš velké odezvy, protože jeho hudba byla podle slov majitelů příliš nekomerční. Jediný, koho album Tubular Bells velice nadchlo, byl muž jménem Richard Branson, tehdejší majitel řetězce obchodů s hudbou. Oba podepsali smlouvu a půjčili si 25.000 liber na vybavení studia, umístěného do bývalého kurtu na squash, kde pak společně téměř rok trávili čas nahráváním. S tímto albem se zúčastnili hudebního festivalu v Cannes, kde naprosto pohořeli a dospěli k názoru, že album Tubular Bells musí vydat svépomocí. A tak Branson a Oldfield založili novou gramofirmu s názvem Virgin Records. Tubular Bells vyšlo v červnu 1973 a setkalo se okamžitě s velkým prodejním i kritickým úspěchem. Doposud se jedná o Mikovo nejcennější album. Nejen, že se ho prodalo přes 17 miliónů kusů, ale veškerou hudbu složil, nahrál a sestříhal sám (a když si uvědomíme, že skladba 1 má něco přes 30 minut…). Díky tomuto albu se proslavila i značka Virgin, která nezaznamenala větší úspěchy ani s kapelou Genesis, Simple Minds atd.. Tubular bells se dočkaly pokračování v podobě Tubular Bells II, Tubular Bells III a Millennium Bells. Millennium Bells však z této řady mírně vybočují, protože jsou rozdělené na jednotlivé písně. Ostatní Zvony mají jiný motiv, ale spojuje je způsob, vnitřní stavba a rozvržení jednotlivých skladeb. Mnohými kritiky byla tato řada alb pomlouvána - jako komerční a jsou stejné a mají jeden účel "vydělat peníze". Ovšem já si myslím, že Mikovo každé album je jedinečné a doslova perfektní. Jako komerční písně se, v Oldfieldově tvorbě, dají považovat pouze již zmiňované písničky a to například Man in the Rain – ta byla přidána na album Tubular Bells III za jediným účelem, a to možnost přehrát jednu skladbu v rádiu a tím se připomenout na hudební scéně. Mike má všechny singly perfektně rozvržené, ale přesto se radši věnuje tvorbě velkých skladeb (jako je např. Amarok, Ommadawn, The Songs of distant Earth atd..). V těchto skladbách užívá nejen snad všechny dostupné nástroje, ale poukazuje i barvu a tón lidského hlasu. Amarok je album z roku 1990. Je to hodinová skladba (60:04) rozdělená na 4 základní věty. Každá z těchto jednotlivých částí je ještě rozdělena dále. Naproti tomu je album The Songs of Distant Earth rozděleno na jednotlivé písně, u kterých však přechod (konec jedné a začátek druhé) není slyšet. Nejnovější album, vydané roku 2002 se jménem Tr3s Lunas je další velmi povedené album. Hned po prvním poslechu jsem usoudil, že toto album patří k jeho špičce. Pro toho, kdo toto album vlastní jsou perfektní skladby například Sirius a Misty. Pro lepší hudebníky mají skutečně jedinečný vlastní "hudební příběh". Singl To Be Free z tohoto alba musel slyšet asi každý z nás. Je to skvělá píseň přidaná k albu za již zmiňovaným účelem - přehrání v rádiu avšak bezvadně zakomponovaná do celé skladby Tr3s Lunas. Když Mike Oldfield vystupoval v červenci 2000 v Praze celá Paegas (dnes již T-mobile:o) aréna praskala ve švech a na celé ploše si lidé všelijak podupávali. Závěrem bych chtěl dodat, že tato hudba se nesmí posuzovat na první poslech, ale po několika přehráních se zalíbí všem, co se alespoň trochu zajímají o "kvalitní hudbu". |