|
Návrat lásky... Tento večer bude poslední. Poslední, kdy se trápila, poslední kdy jí někdo mohl něco vyčítat a křičet na ni. Poslední kdy se usměje, kdy se zatváří vážně a možná se i rozbrečí.. Už žádný další nepřijde a proto si tenhle musí vychutnat do posledního okamžiku. Je štědrý večer. Večer, kdy mají být rodiny a přátelé pohromadě, kdy si všichni odpouští a pokrytecky si říkají, jak se mají rádi, kdy se rozbalují dárky, dětem nadšeně září oči, mladý pár se v noci vášnivě pomiluje a staří lidé půjdou na půlnoční mši. Jak jen nesnášela Vánoce! Je tak sama a zrovna v tento sváteční večer, kdy by měla být šťastná s někým, koho miluje, kdo miluje ji a pro koho by měla nachystaný nějaký dárek. Místo toho seděla v obýváku u okna a vyhlížela ven. Čekala, až pouliční šum ustane a všude zavládne ticho. Hodiny odbíjely devátou - Teď, teď je ten pravý čas, pomyslela si, beze slova vstala a ovázala si kolem krku bílou šálu. Neposlušné zlaté kudrny sepnula do sponky, oblékla si kabát a vyšla do mrazivé noci. Klíče od bytu hodila do kanálu, už je nebude potřebovat. Na ulicích byl klid, rozpustilý větřík si pohrával se sněhovými vločkami a vlezlý mráz jí vléval červeň do tváří. Bylo to již dávno, co se rozešla s Markem, ale stále ji to trápilo. Byla to láska jejího života a o tom byla pevně přesvědčená. Tehdy jí bylo sedmnáct a život byl krásný. Všechno mělo svůj smysl, všechno bylo dokonalé a jeho rty ji líbávali za chladných podzimních večerů i za horkých letních nocí. Připravil ji o nevinnost, ale také o iluze. A pak ji opustil. Klidně se vydal do Nového světa bez ní! Tolik jí tím ublížil. Ale už dost bylo slz a trápení, dnes bude vítězem ona! Ona dnes ovládne svůj život. Vezme ho pevně do rukou a pak ho také skoncuje. Nikdo na to nemá větší právo než ona. Ano, spáchá sebevraždu. A nikdo jí to nevymluví, nikdo. Jak se tak procházela po hlavní třídě, stále se nemohla nabažit toho pocitu volnosti. Dnes jí patří svět. Nikdy ještě nezažila takové mrazení po celém těle. Vždyť dnes naposledy vidí hvězdy na nebi, naposledy ji nemilosrdný vítr šlehá do tváří a naposledy myslí na Marka. A za chvíli už nebude cítit nic, už nebude trpět. Už jen ticho, tma a klid.. Když tak rozjímala nad krutým světem, z jehož spárů se již zanedlouho vymaní, ani si nevšimla mužské postavy, která stála na rohu ulice. V tom však za sebou uslyšela povědomý hlas: "Kláro? Kláro, jsi to ty?" Otočila se a oněměla úžasem. Mohl to být kdokoliv. Rodinný příbuzný, bývalý spolužák z gymnázia, soused nebo snad strýc.. Ale takový šok nečekala. Zavřela oči a počítala do tří. Pak se podívala znovu. Než stačila cokoliv říct, muž pokračoval: "Vždyť jsi celá zmrzlá, co děláš venku v téhle zimě a navíc na Štědrý večer?!" Konečně se vzchopila a byla schopná reakce. "Ehh Marku?! Co tady děláš? Vždyť toto přece není možné!" Něco takového nedokázala pochopit. Před sedmi lety ji opustil, odjel pryč a neozval se. Nedal o sobě vědět. Nezavolal jí, ani nenapsal dopis! A teď se tady objeví zrovna ve chvíli, kdy přemýšlí jak bezbolestně ukončit svůj život, který bez NĚJ nemá smysl! Jaký paradox a ironie osudu, pomyslela si.. Všechno Ti vysvětlím, pojď. Natáhl k ní ruku a pobídl ji. Beze slova nabídku přijala. Prošli temným podchodem až na parkoviště a celou dobu mlčeli. Zpytoval své svědomí, nebo si vymýšlel dokonalou lež? Ne, ničím nemůže ospravedlnit svůj skutek! Tolik jí přece ublížil, nemůže mu jen tak odpustit během pár minut. Nasedli spolu do jeho auta.. Stále mlčel. Teprve nyní si všimla jeho pravé tváře, kterou mu předtím zakrývala šála a nyní mu sklouzla do klína.. Byl ošklivě popálen. Lekla se. "Ah, už sis toho všimla?" "Ano, co se Ti stalo?" odpověděla otázkou. "Nebyla to moje vina," chopil se příležitosti a pokračoval "musel jsem odjet. Nemohl jsem jinak. Odpusť!" Oči se jí zalily slzami. Nechápala, o čem Marek mluví, ale to bylo v tuhle chvíli jedno. Byla přece s ním! Znova s ním! Chtěl pokračovat, ale zarazila ho. Naklonila s k němu, pohladila ho po tváři a přitiskla své rty na jeho. Jejich jazyky se propletly a těla se tiskla k sobě. Tenhle okamžik patřil jen jim. Rozhodla se změnit své rozhodnutí. Teprve teď poznala chuť vítězství.. Marek se jí vrátil, byli spolu a byly Vánoce! Co víc si přát? Řekla mu: "Pojď!" a vyběhla ven z auta. Následoval ji. Rozběhla se k náměstí. Doběhl ji, objal, přitáhl k sobě a znovu políbil. Tento okamžik ještě podbarvil sníh, který začal znova padat. Někdy se vyplatí nepospíchat s vážnými životními rozhodnutími, pomyslela si a oddala se své lásce.. THE END |