|
Být sám sebou Dnešní zamyšlení jsem pojala poněkud hluboce. Minimum vtípků, hodně duchaplných myšlenek a hlavně snaha dopátrat se podstaty věci. Co to znamená být sám sebou? Mnoho lidí nežije svým životem. Někoho napodobují, na někoho si hrají, přetvařují se a dělají ze sebe to, k čemu mají přinejmenším hodně daleko. Vezměte si takové herce... Vždyť ti od rána do večera, po celou dobu kdy stojí na divadelních prknech a nebo před kamerou, dělají, že jsou někdo jiný. Usmívají se, i když jsou v nitru z něčeho nešťastní, hrají bohaté lakomce, i když v životě by rozdali všechno, ač nemají nic. To je však jen jedna část - tito lidé za to mají zaplaceno a je to jejich práce. Bavit lidi a dělat vtipy i na úkor toho, že jsou momentálně v krizi a nejradši by zaspali svou dobu. Ale co ostatní? Co my všichni ostatní? Proč se přetvařujeme? Proč se oblékáme podle módních trendů, které diktují komerční časopisy pro mladé? Proč posloucháme hudbu, kterou "někdo" označí za hit, čteme knihy s popiskem bestseller a sledujeme filmy, které jsou zachyceny na billboardech kam se podíváme? Proč chceme být někým jiným a ne sami sebou? Pamatuji se, že když jsem byla hodně malá (mohlo mi být maximálně pět let), ve všem jsem napodobovala svou nejlepší kamarádku:-) Chtěla jsem mít hnědé vlasy jako ona, jenže ouha, já byla blondýnka. Tak jsem je měla alespoň stejně dlouhé. V první třídě jsem zase napodobovala spolužačku, která byla oblíbená, kam přišla tam ji všichni vítali s otevřenou náručí a byla dítětem štěstěny. Jenže pak mi kdosi vnukl myšlenku (konkrétně to byla jedna knížka o "hledání sebe sama"), že bych se měla vykašlat na kopírování ostatních a dělat co mě baví, co mě prezentuje, oblíkat se podle sebe a být taková, jaká jsem doopravdy. I když mě hodně lidí díky tomu nemá rádo (protože moje povaha se dá shrnout slovy "Co na srdci, to na jazyku"), moji dobří přátelé si mě nesmírně váží. Začala jsem se česat, malovat, oblíkat, chovat (etc.) tak, jak se cítím. Poslouchám hudbu, která se líbí mně a ne, kterou někdo posadil na první místo žebříčku hitparády. Čtu knížky, které jsou třeba třicet let staré. A obklopuji se lidmi, kteří jsou jako já. Kteří jsou sami sebou:-) I když tento článek moc nekoresponduje s mým předminulým (viz Co je IN a co OUT), stejně jsem se rozhodla ho napsat. A pokud jste si vy někdy říkali, kéž bych byl/a jako on/a, když jste sledovali krásného člověka, který právě vystupuje z tramvaje, nebo jste se dívali na televizní vystoupení vašeho oblíbeného interpreta, věřte, že nic není jak se zdá. Někdy můžeme toužit po tom, být na chvilku někým jiným. Někým, kdo nemá naše starosti, náš vzhled, naši povahu... Ale stejně nikdy nesmíme zapomenout být tím, čím skutečně jsme. Být sami sebou. |