|
Marilyn Manson - Holy Wood (in the shadow of the walley of death). Po dvou letech koncertování a kompozičních prací se na trhu objevuje nová deska človíčka, kterého tisk a kritici nazývají všelijak - tu je rockovou zrůdou a břídilem, jindy je přirovnáván k Alice Cooperovi. Co nám mistr kuchař (z obálky svého nového alba bez spodní čelisti se na kritiky zubící) ukuchtil? Sedmdesátiminutové album začíná trochu rozporuplně. První skladba je jakési intro, které si nezaslouží mít více jak dvacet vteřin, ale budiž. Druhá skladba, The Love Song, je Mansonem v mnoha rozhovorech často zmiňována kvůli textu (máte rádi svého Boha, svoji zbraň a vládu?), i když se kvalitou řadí mezi průměr Mansonovy tvořivosti. Pak ovšem přichází The Fight Song a mistr kuchař všechny kolem sebe kope do zadku. To je ten Manson, jak ho známe z předešlých alb! Čtvrtá skladba Disposable Teens je prvním singlem, který má předznamenávat v médiích kvalitu nové studiovky, ale od prvního taktu do poslední noty zní jak Beautiful People z alba Antichrist Superstar - a to je chyba. Posluchač má totiž pocit, že píseň už slyšel na albu jiném, čímž hladina kvality alba v jeho očích řádně klesá. Následující půltucet skladeb je vskutku pod taktovkou mistra a je vidět, že přes deja-vu předešlých písní je stále kreativní osobou a ví, jak má jeho muzika vypadat. Zmiňme však skladbu The Death Song, což je v mém přehrávači píseň číslo jedna a dá se na ní skvěle trsat jak na diskotéce, tak pogovat na koncertě nějaké klubové kapely. Při poslechu té písně se mi vlní boky, i když ležím či sedím, prostě hit h-i-t HIT!!! Pak ovšem přichází píseň s názvem Lamb Of God, kterou Manson věnoval památce Johna Lennona a emoce a city posluchačovy se prohlubují kamsi do koutů vlastní duše. Je to pomaláč, na který kluk s kytarou sbalí první holku, na kterou narazí. Člověk při poslechu skladby chce buďto brečet, nebo se milovat. Síla, fakt síla. Poslední část alba je už o něčem jiném než Mansonův styl doopravdy je. Asi chtěl mistr ukázat světu, jaký je to velký punkový guru. Born Again a Burning Flag je fakt pogo. Punk rulez? Ale mistře, jste přece Marilyn Manson a ne Sid Vicious! Jak album shrnout a charakterizovat? Celý disk je založen na tom, že Manson zpívá o vlastním těle hnijícím pár stop pod zemí a červech přiživujících se na jeho kůži. Budiž, už z obalu desky je vidět, že je to nová image, ale krokem vedle jsou texty. Kolik sklidil Manson chvály za texty na albu Mechanical Animals (a že to byly skutečně dokonalé texty!), tolik sklidí kritiky za texty Holy Woodu, i když - pořád jsou o něčem. Ale co, melodie a riffy to vše vyvažují. Jak tedy album ohodnotit? Velmi, velmi kladně! Hudba: 9 Texty: 7,5 Provedení+design alba: 7,5 ---------------------------------------- Celkem: 8 |