Retardér: Feminismus - móda, přežitek nebo správná věc?

Feminismus. Fuj, ošklivé slovo! Volně přeloženo jako ženskost. Ženskost zní lépe, nemyslíte, vážení čtenáři? Ovšem věci, akce a činy, které se pod slovem feminismus kolikrát neprávem skrývají nebo pod ten pojem spadají, by pod slovem ženskost zněly...no, hloupě. Ale podívejme se na feminismus z několika úhlů, neboť, rozhlédněte se kolem sebe, svět je plný feministek, sexistek, ba i sexistů. Což je správné.

Feminismus jako móda. Neznám ženu, která by se hrdě nehlásila ke svému ženství. Žena, to je stvoření jemné, voňavé, barevné, krásné, chutné. A teď si představte, že tato bytost, která na vás takto působí a učaruje vám, najednou promluví: "No, my, ženy, jsme strašně diskriminovaný. Nerada vidím, jak na nás koukaj chlapi z patra, vadí mi, že chlapi berou větší platy než my, vadí mi, jak nám furt podstrkávaj ty hubendy jako ideál krásy." Proč ne? Mám rád ženy, co si za svými názory stojí. Ovšem pozor! Na základní žkole jsem nevěděl o feminismu nic, sem tam jsem něco pochytil z knih či z tisku. A najednou koukám, jsem na gymnáziu a kolem mě je mnoho dívek, které sotva nabyly plnoletosti (některé ani ne) a oháněly se větami o diskriminaci něžného pohlaví. Tyto rádoby feministky (ať omluví skutečné mladé feministky, neházím vás do jednoho pytle, nebojte) o tom argumentovaly v hospodě, ve školní lavici, v kavárně, na kulečníku. Ehm, sorry, holky, nedáme si ještě partičku? Neruš, mluvíme o feminismu! No, byl prvák a holky spíš dělaly ramena.

Feminismus jako přežitek. Postupem času jsem si i já utvořil jakýs - takýs názor na feminismus, který se nejspíš ještě změní. Feminismus a boj za ženská práva je dnes přežitek. Ženy svou uvědomělost začaly vnímat na konci 19. století. Až na vyjímky ženy nesměly studovat, nemohly volit, určitá práva jim byla odepřená. Vznikaly různá hnutí a první úspěch přišel v Anglii roku 1906, kdy ženy mohly jít samy na dostihy. Zní to jako hloupost, ale právě to ženy vyburcovalo a vešly do ulic. V zemích na severu Evropy si vydupaly volební právo, v Holandsku zase mohly pracovat ve státní správě a v Anglii byly první ženy zaměstnány u soudu. Ke konci třicátých let už byly ženy (co se práv týče) zrovnoprávněny a koncem padesátých let přestal fungovat model žena - hospodyňka. Přibývalo svobodných žen a počátkem 70. let 20. století už mohly být ženy zaměstnány kdekoliv. A šly třeba i fárat na Kladno. Ale dnes? Rok 2002? Mě by zajímalo, co v naší společnosti ženám chybí. Hodně silný argument je, že ženy mají nižší plat. Pozor! To nemá co do činění se sexismem! To pouze pan zaměstnavatel je hovado, protože plat u něj neodpovídá pracovnímu nasazení.

Feminismus jako správná věc. Ženy ve světě trpí. Trpí, ale ne ty ve světě západním. Diskriminací je to, že ženy v arabských zemích nesmí řídit. Nesmí vést podnik. Nesmí být ve vládě (no, spíš v radě starších, ne každá země má parlament) atd... Diskriminací je ženská obřízka. Diskriminací je to, že žena nesmí někde ani do společnosti. Diskriminace je to, že ženy jsou v určitých částech světa brány jako nástroje k plození dětí. To jo. Ale proč se o tom mluví teprve posledních pár let? Proč najednou takovejch argumentů? Svět se zmenšil. Ve středověku v Africe probíhaly ženské obřízky také, ale co do toho někomu bylo v českých zemích? Nikdo o tom nevěděl. Postupem času se tyto informace dostávaly díky cestovatelům do Evropy, ale každý nad tím mávl rukou. Starostí bylo dost doma za humny. Vysvětlení je nasnadě. Dnes starosti nemáme, žijeme v dobře fungující společnosti, ale pořád v nás hlodá červík, který si říká starostlivost, obava. A možná proto ukazujeme prstem na diskriminované ženy kdesi v Asii. Sice jim tím nepomůžeme, ale náš pud starostlivosti, dá - li se to tak nazvat, je ukojen. A pak tu máme super hrdiny, kteří se rozhodli nesedět jen tak na zadku a něco s tím skutečně udělat. Tyto lidi já obdivuji. Seberou se a vyrazí do světa bojovat s diskriminací. Jeden příklad za všechny - již několik let cestuje napříč jižní Afrikou jistá žena, která obchází či objíždí vesnici po vesnici a rozmlouvala členům kmene ženské obřízky. Svět se o této ženě dozvěděl díky organizaci 14. únor, což je den, který je mimo Valentýna brán jako den ženskosti. Podle něj je pojmenovaná organizace, která se jako jediná zajímá o činnost těchto femi - misionářů. Momentálně si nemohu vzpomenout na jméno té ženy, ale koho by to zajímalo, až si honem přečte poslední Reflex, než zmizí z pultu. Její jméno a informace o organizaci 14. únor je tam zmiňováno v souvislosti se hrou Vagina monology.