Retardér: Co si myslíte o člověku?

Je to taková zajímavá otázka. Nemám na mysli konkrétní osobu, ale zároveň myslím každého jedince světa zvlášť? Co je vlastně člověk? Je to tvor nebo netvor? Někdo dostává i přívlastky zvíře? Patříme však ještě do světa zvířat, z kterého jsme vzešli?

Vývoj člověka je v dnešní době snad už dobře prokázán, je tedy více než pravděpodobné, že nejsme předobrazem Všemohoucího. Ale co tedy jsme? Vyvinuli jsme se z živočišné říše, tak tedy proč ji nyní ničíme? Je normální, aby člověk zabil svoji matku, potažmo lidstvo celou přírodu? Když se probíráme novinovými titulky dneška, tak zjistíme, že to sice normální není, ale časté určitě. Co žene člověka do takových krajností, že jde sám proti sobě, že si klidně podřeže větev pod vlastníma nohama? Může za to snad náš mozek? Ta geniální řídící část tak skvělého stroje jakým jsme? Nebo snad vývoj po staletí utvářených národů, z nichž každý má jinou mentalitu, jinou krev, jiné zvyky a způsoby.

Asi bude na všem něco. Člověk se vyvíjel velmi pomalu, stejně jako jiní tvorové, avšak v jisté době, bůh ví proč, začal jeho mozek růst více než jiným živočichům a pralidé začali přemýšlet. Už pro ně nebyl jenom klacek a banán, ale klacek s jehož pomocí shodí banán. Myšlení šlo velmi rychle kupředu a lidé začali lovit zvěř a poté ještě rychleji sebe samé. Ne kvůli masu, ale cti, bohům, území.

Územní zisky byly vlastně do určité doby nejčastějším důvodem boje. Budiž, vraždění probíhalo stále, ale mělo alespoň nějaký rozumnější důvod. Šlo často o potravu. O životní prostor pro celé další generace. Ale co se dělo, když si pár židů vymyslelo Jehovu a jiní jej přepracovali na Všemohoucího Boha, to se snad ani vysvětlit nedá. Ta čistá prvotní utlačovaná církev se stala krvelačnou saní, orgánem prahnoucím po majetku a obětech. Kdo za tím stál? Samozřejmě lidé a jejich skvělý mozek. Ti nejchytřejší často páchali největší zvěrstva. Jeden člověk mohl připravit o život tisíce, milióny jiných lidí třeba jenom proto, že se chtěl ukázat. Nebo třeba udržet u moci. Církevní hodnostáři, ti nejčistší a nejvzdělanější byli velmi často zhýralci hřešící se svými ovečkami jak mužského tak i ženského pohlaví, vrahové a intrikáni, po jakých se nám dnes jen sní. Pokrok šel ale dál, církev svatá měla již vše zabráno pro sebe. Aby však nebyla nuda na světě, povstali na východě lidé vyznávající islám. Daleko čistší náboženství, jehož lidé však byli nazýváni pohany. Aby to křesťanům nějak vrátili, i oni je nazývali pohany. No a pohan pohana přece musí nesnášet. Vždy se našel důvod k válce. Bylo to dobré řešení. Vypadá to, že člověk ani neuměl žít bez boje. Tedy pracující ano, ten neměl čas na vymýšlení zbytečností, ale vyšší kruhy se chtěly prostě něčím bavit. Tak přišel na svět nový druh zábavy, zabíjení druhých jen tak pro uspokojení. Pořádaly se lovy na divochy, konaly se nesmyslné války.

Po několika letech nejistoty na počátku století, jež mělo být mírové, však přišla ta největší "zábava" jakou kdo mohl čekat. Tedy nikdo si snad ani nedokázal představit, co se stane. Ale monarchové a hlavy států prostě chtěli nějak rozehnat svou nudu, nějak vyřešit situaci plně ukazující jejich neschopnost, jejich zaostalost za jinými. Bývalí bratři, sousedé, národy se přátelící i nepřátelící, vše začalo spolu bojovat. Výsledkem bylo deset miliónů ztracených životů hned. Lidská genocida dosáhla nejvyššího stupně. Tedy skoro.

Způsob obživy lidí došel tak daleko, že je netrápil hlad, ale líbil se jim lov. Proto lovili jen tak pro radost. Zabíjeli pro radost. Už to je snad menší druh úchylky, ale budiž. Ale v první světové válce byly proti sobě posílány statisícové armády vojáků, i když jejich velitelé, vzdáleni stovky mil od bitevní vřavy, věděli, že nemají šanci vyhrát. Oni v podstatě hráli takové živé šachy. Kvůli prestiži velitelů umírali lidé, metály generálů se koupaly v moři krve. Kdo vyhrál, nebylo jasné, ani když se uzavřelo příměří. Všude byli padlí. Všude byl smutek.

Ale lidský mozek je velmi zajímavý orgán a dovolí nám jednu vlastnost. Zapomenout na špatné. Někdy snad až trochu moc rychle. Takže deset miliónů padlých bylo sotva zakopáno, když už se rodily plány na válku novou. Sice jenom v hlavách některých nadšenců, ale bylo to tak. Národ provokatérů, avšak inteligentních, nadrasa, která si o sobě myslela, že jsou sami synové boží, zapomněli na minulost a upnuli se jenom k jedinému - budoucnost rovná se my. Výsledkem bylo šedesát miliónů padlých. Proč? Protože se nikdo nedokázal podívat sebekriticky na sebe, ale uměl perfektně hodnotit ty druhé.

Člověk se vůbec sám na sebe nerad dívá. Raději zapomene na všechny své slabosti a vypichuje do popředí slabosti druhých. Nebo to dělá aby nemusel myslet na svou nicotnost. Čím více se bude mluvit o cizích, tím méně se bude hledět na něj a tak to chce pobízet víc a víc... Takto dokázal třeba Hitler zcela ovlivnit národ, dokázal mu vnutit svou vůli, přesvědčit jej, že všichni jsou nuly proti Germánům, že oni jediní jsou vyvolení. A navíc je přesvědčil o tom, že všichni židé, kromě jeho maličkosti, jsou zlí a zavili prohru první války. Je zajímavé, že národ nadlidí, árijskou rasu blonďáků a supermužů z Germánie vedl malý černovlasý položid z Rakouska. Lidský mozek je skutečně zvláštní stroj.

Co nás tedy nutí dělat takové věci. Je to snad nějaký skrytý pud prahnoucí po krvi? Co by na to řekl Freud? Stačilo by mu jeho obvyklé sexuální neukojení? To už by se snad nedalo odčinit ani celoživotním sexem. Myslím, že dnešní psychologové jsou teoreticky schopni vyložit, čeho je náš mozek schopen, ale praxe? Vždy se jim to nějak zvrtne.

Pokud bych mohl mluvit i trochu z vlastní zkušenosti, myslím, že zvíře, se dá odhadnout. Až je nějaký pes sebeútočnější, až si lidé říkají, že divokost má v krvi, většinou odhadnete, co zamýšlí. Ale člověk? Nemáte šanci! Člověka neodhalíte, nikdo nemá mozek vyvinutý pro takové intriky, zrady, podlosti a krutosti jako člověk. Téměř každý tvor z živočišné říše zabíjí pro obživu, toho člověk nechal už před tisíci let. A už tehdy opustil svoji matku přírodu, už tenkrát přestal být zvířetem. Člověk tedy není zvíře, je jakousi formou živočicha, velmi nevypočitatelný tvor, před kterým je lépe se mít vždy na pozoru.