|
Pozor na nevybuchlé střely studené války Poněvadž v našich (mnohdy již bývalých) vojenských oblastech zůstaly nejen ledabyle odhozené granáty či samopaly, ale též pečlivě poskládané a urovnané různé druhy munice. A to náboji do pistolí počínaje (zahozenými někde ve skladu jedné ze zrušených vojenských základen) a mnohde konče až pečlivě zapečetěnými raketami, jež se dají využívat jak pro nošení konvenčních, tak nukleárních hlavic. Jeden z těchto skladů je (dle dostupných neoficiálních zdrojů) i v místech mého každoročního celoprázdninového odpočinku. Nedaleko mého "prázdninového sídla" se totiž kromě bývalé základny ruských pozemních sil (nynější základny protiletecké obrany AČR), nachází též, dříve velmi prosperující, zbrojovka ADAST*. ADAST, neboli nynější Poličské strojírny a.s.** se, co se týče vojenské činnosti, již za druhé světové války zabýval výrobou střel do samopalů, nášlapných min, granátů aj. výbušnin. Tímto se samozřejmě zabývali i během socialismu a i dnes můžeme občas slyšet nějakou ránu od právě zkoušené nášlapné miny či ručního granátu. Opět pouze dle neoficiálních zdrojů existuje kromě pomyslné souvislosti mezi továrnou na výbušniny a vojenským protileteckým střediskem i spojení fyzické, a to několik málo kilometrů dlouhým tunelem, jež vede právě ze skladů Poličských strojíren až do kasárenského podzemního zbraňového skladiště. Tímto tunelem se za dob studené války převážely zbraně, jež by na povrchu vyvolaly buď velký rozruch, anebo prostě nebyl důvod je vozit po normální dráze, když tu byla skvělá možnost svézt to vše mnohem rychleji, beze strachu a komplikací podzemkou, jež mohla též zmařit plány západních diverzantů na likvidaci nákladu. A o četnosti těchto i jiných nákladů a hlavně o stálé přítomnosti vysoce nebezpečných výbušnin v této oblasti svědčí i shodná tvrzení několika starousedlíků dokonce i jednoho bývalého pracovníka ADASTu. Avšak nejlépe vystihl nynější stav jeden z dobrovolných hasičů, který mi řekl:",No kdyby tady v tom vojenskym objektu začlo hořet, tak na nic nečekam, balim rodinu a jeli bysme někam na Svitavy a pak snad ještě kousek za, protože to kdyby tam vybouchlo, tak de všechno v okruhu najmíň sedm kilometrů do háje." |