Kromě katastrof, které nyní způsobuje globální oteplování naší planety, může Zemi čekat stejný osud jako Venuši a teploty u nás dosáhnou za pár desítek či stovek let až 550° C!
Jev, podporovaný tzv. skleníkovým efektem. Je to efekt, při kterém oxid uhličitý zabraňuje úniku tepla ze Země do vesmíru. Oteplování je pomalé, ale za to minimálně dvě stě let nezastavitelné (při dnešním rozsahu na Zemi). Hrozbou by nám měla být například nedaleká planeta Venuše. Zde jev globálního oteplování započal před několika milióny let a pokračuje dodnes. Dnes je na povrchu Venuše v noci až 550° C. A přitom tato planeta bývala stejná jako Země, měla i vodu, která se z ní v průběhu let vypařila. Dalším problémem je oslabování ozónové vrstvy. To má za následek vnikání jedovatého ultrafialového záření do Zemské atmosféry. Dnes je ještě toto množství relativně zanedbatelné, ale tato vrstva se nezastavitelně oslabuje. Příčinou toho jsou jedovatá freony, které se od 50. let dávali do chladících zařízení. Tyto freony v průběhu let začali unikat do atmosféry a pokračují dodnes. Molekula plynu freonu stoupá k ozónové vrstvě 20 - 50 let a jedna molekula freonu zničí miliardu molekul ozónu! Budoucnost také nevypadá příliš růžově - extrémní množství freonů bude do atmosféry unikat až do roku 2060. po tomto roce by se již mělo proudění ustalovat.
Planeta Venuše - náš nejbližší planetární soused měl před milióny let stejný osud jako má dnes (pokud s tím nic neuděláme) naše Země. Jednoho dne se teplota začala zvyšovat až to vedlo k pozvolnému roztávání ledovců na severním a jižním pólu planety. Když se průměrná teplota zvýšila na bod varu, voda začala se postupně rozkládat na molekuly. Po rozložení bylo na planetě enormní množství kyslíku a prostředí začalo být vysoce hořlavé a vznětlivé. Dále, spolu s ohni, které postihly celou Venuši, se z povrchu začal uvolňovat oxid uhličitý (vázal k sobě zbylý kyslík). A jak jsem již zmínil, tak tento oxid způsobuje skleníkový efekt. Na planetu tedy ve dne dopadalo teplo a přes noc nestihlo uniknout do vesmíru. Tento zákon se odborně nazývá řetězová reakce - jak se jednou spustí, tak ji de fakto nelze zastavit.
Náš další soused Mars měl zase opačný problém. Z jeho atmosféry (s největší pravděpodobností v důsledku chladu) nebezpečný CO2 klesl a usadil se pod povrch. Nastala zima - voda zamrzla a CO2 doslova zkameněl. Z řídké atmosféry unikl kyslík a planeta zůstala chladná a pustá.
Země má z těchto tří planet nejdelší předpoklad života, protože se nachází v dobré vzdálenosti od naší hvězdy. Celé tisíciletí se tu střídaly tropická vedra a kruté zimy, ale po nástupu člověka se vše změnilo. První technická revoluce přinesla parní stroje - ale pod kotli se již zatápělo uhlím a to spalováním ničí životní prostředí. Dále pak nastoupila energie získávaná z uranu, a ta má havarijní následky velmi špatné (viz Černobyl - 2. největší jaderná katastrofa v dějinách). Dalším faktem je, že 90. léta minulého století byla nejteplejší v dějinách lidstva - průměrná teplota na Zemi se zvedla o několik ° C.
Dnešní situace na Zemi začíná nabírat velmi vysokou rychlost a člověk nemůže nijak zasáhnout. Dnešní povodně a naproti tomu sucha, 15° C v zimě a sníh padající v létě na Kanárských ostrovech (před několika lety) jsou jen začátky ukázek přírodní síly, postupné devastace naší planety. Lidstvo tak položilo základy Biblické Apokalypse.
Jev, podporovaný tzv. skleníkovým efektem. Je to efekt, při kterém oxid uhličitý zabraňuje úniku tepla ze Země do vesmíru. Oteplování je pomalé, ale za to minimálně dvě stě let nezastavitelné (při dnešním rozsahu na Zemi). Hrozbou by nám měla být například nedaleká planeta Venuše. Zde jev globálního oteplování započal před několika milióny let a pokračuje dodnes. Dnes je na povrchu Venuše v noci až 550° C. A přitom tato planeta bývala stejná jako Země, měla i vodu, která se z ní v průběhu let vypařila. Dalším problémem je oslabování ozónové vrstvy. To má za následek vnikání jedovatého ultrafialového záření do Zemské atmosféry. Dnes je ještě toto množství relativně zanedbatelné, ale tato vrstva se nezastavitelně oslabuje. Příčinou toho jsou jedovatá freony, které se od 50. let dávali do chladících zařízení. Tyto freony v průběhu let začali unikat do atmosféry a pokračují dodnes. Molekula plynu freonu stoupá k ozónové vrstvě 20 - 50 let a jedna molekula freonu zničí miliardu molekul ozónu! Budoucnost také nevypadá příliš růžově - extrémní množství freonů bude do atmosféry unikat až do roku 2060. po tomto roce by se již mělo proudění ustalovat.
|
| Počítačem generované předpoklady změn povrch. teploty do roku 2050. Červené a oranžové odstíny označují zvýšené teploty. |
Náš další soused Mars měl zase opačný problém. Z jeho atmosféry (s největší pravděpodobností v důsledku chladu) nebezpečný CO2 klesl a usadil se pod povrch. Nastala zima - voda zamrzla a CO2 doslova zkameněl. Z řídké atmosféry unikl kyslík a planeta zůstala chladná a pustá.
Země má z těchto tří planet nejdelší předpoklad života, protože se nachází v dobré vzdálenosti od naší hvězdy. Celé tisíciletí se tu střídaly tropická vedra a kruté zimy, ale po nástupu člověka se vše změnilo. První technická revoluce přinesla parní stroje - ale pod kotli se již zatápělo uhlím a to spalováním ničí životní prostředí. Dále pak nastoupila energie získávaná z uranu, a ta má havarijní následky velmi špatné (viz Černobyl - 2. největší jaderná katastrofa v dějinách). Dalším faktem je, že 90. léta minulého století byla nejteplejší v dějinách lidstva - průměrná teplota na Zemi se zvedla o několik ° C.
Dnešní situace na Zemi začíná nabírat velmi vysokou rychlost a člověk nemůže nijak zasáhnout. Dnešní povodně a naproti tomu sucha, 15° C v zimě a sníh padající v létě na Kanárských ostrovech (před několika lety) jsou jen začátky ukázek přírodní síly, postupné devastace naší planety. Lidstvo tak položilo základy Biblické Apokalypse.