|
Jak jsem sbalil jednu holku. Jednoho prázdninového dne jsem se zhruba na týden usadil v západočeském městečku, kde jsem se narodil a kde žijí moji prarodiče. Myslím že to bylo někdy v srpnu. Bylo horko a nic se nadalo dělat, snad jed kromě ležení ve stínu, ale to člověka přestane bavit ještě než dolehne na zem. Město tedy žilo spíše večer, ulice byli v poledne zcela prázdné a když jsem procházel okolo kašny na náměstí, kde posedávalo pár turistů, že bych mohl zajít do internetové kavárny, kde bych vybral poštu a zkontroloval, jak si vede náš internetový magazín, který se tenkrát potácel v začátcích. Nebylo co hledat, v takovémto městě je jen jedno internet café :o), kde si podle toho můžou i nadiktovat ceny. Možná že měli nad dveřmi i nápis "U lichváře", ale když je někomu horko, nekouká se nad hlavu. Vešel jsem dovnitř a nechal se uvést k jednomu z asi 8mi počítačů. Zatím, co číšník ativoval můj počítač, který měl začít nehorázně vydělávat :o), přejížděl jsem pohledem po ostatních lidech, kterých zde bylo poměrně dost, vlastně jsem obsadil poslední volné místo. Zdejší obyvatelé musejí mít slevu, nebo mají na náměstí pračku na peníze :o). Hned vedle mě seděla nějaké důchodkyně, vedle ní nějaký puberťák a u vedlejšího stolu nějaký člověk se vzhledem mafiána.. znechuceně jsem odvracel hlavu zpět, a tu jsem pohledem zavadil o protější stůl, u kterého seděla atraktivně vypadající dlouhovlasá brunetka. Číšník se neustále hrabal v mém PC, nejspíše se pokoušejíc nastavit počítadlo připojení na co nejvyšší cenu. Tak jsem upřel svůj pohled zpět na brunetku a sledoval jak klepe něco do klávesnice. Moje oči si již začali zvykat z přechodu z oslnivého náměstí do temna kavárny a tak jsem konečně mohl naplno spatřit, že je moc hezká :o). Číšník něco pořád prováděl a nejspíš se mu něco nedařilo (co asi, :o) nastavení nejvyššího poplatku) tak začal nadávat a silně praštil do stolu, v tom se většina přítomných pozastavila ve své práci a pohládlo po něm. Otočila se i brunetka a její pohled se po přejetí po číšníkovi zastavil na tom mém :o) naše oči splynuly na pár vteřin, které mi přišly jako celá věčnost. Pak nesměle ucukla a věnovala se dál své práci (zábavě). Uvědomil jsem si, že jsem právě spatřil nejkrásnější holku, co jsem snad kdy viděl, její uhrančivý pohled uvízl v mé paměti. Inu, číšník dokončil svoji práci a usedl jsem k PC. Zapl prohlížeč a prošel pár mailů. Opět mi to nedalo a pohlédl na brunetku, která tam seděla jako nějaká víla, která mě mohla dostat do jiných světů :o). V tom mě něco napadlo, co takhle hacknout stránky, které si zrovna prohlíží a nechat jí tam vzkaz? Stačí zjistit, které má zobrazeny a první fáze je hotová. Šel jsem tedy jakoby na WC a pohlédl na její monitor. V tom jsem zjistil, že celá situace se pádně zjednodušila, protože dívenka chatovala :o) nemusím tedy nic hackovat (kde by byl úspěch velmi diskutabilní :o) a stačí se jen připojit na stejný chat a zjistit v jaké je chatroom. To jsem měl již zjištěno z pohledu na její monitor. Inu vyťukal jsem do klávesnice adresu onoho chatu a připojil se. Dívka tu měla rozjetou diskusi s několika "četaři" atak, jsem měl poměrně dost práce s vymýšlením dialogu, který by jí získal jen pro mě :o) .... najednou jsem zapomněl na svoje nízké finance v peněžence a na lichvářského majitele kavárny a minuty počaly plynout :o) ... po nějaké chvíli nezávislého povídání o všem možném jsem ji začal lehce naznačovat jak by měla vypadat holka mých snů a pohledem na ni popisoval její vzhled :o) ... skutečná láska se ale přece zakládá na pevném přátelství, nebo máte jiný názor? :o) Existuje láska na první pohled? Možné je asi všechno. Popisoval jsem ji tak přesně, že ji to začalo být divný a nejspíš si myslela že chatuje s někým, kdo ji zná a dělá si z ní srandu. Také zde ale byla možnost, že dívku nenapadlo s kým chatuje a myslela si, že je s ním dokonale spřízněná :o). Toho jsem si byl vědom, takže byl čas, abych sdělil pravdu. Viděl jsem jak si jednou rukou hraje se svými dlouhými vlasy.. což byla moje příležitost, jak jí dát najevo důležitou myšlenku, že jsem pár metrů od ní :o) ... napsal jsem ji: bylo by krásné držet tě v náruči a hrát si s tvými nádhernými vlasy.... dívka: eee, jak víš že si hraji se svými vlasy?? :-o .... to je tím, že jsem pár metrů od tebe, drahá vílo :o)... Holka se ohlédla kolem sebe a opět zavadila o můj usměvavý pohled :o) ... nevěděla, co má dělat, vstala, mírně se usmála a koukala se na mě. Zbytek byl tedy na mě. Povstal jsem, přišel k ní. Podal jí ruku a jakmile se dotkli naše dlaně, spadlo z každého z nás ono velmi tíživé napětí a strach z neznáma. Já jsem Honza... já Iveta.. ráda tě poznávám ... uvolnila svoji tvář a políbila mě :o). Zaujal jsem ji? Hledala někoho, kdo se skrýval v mém já? :o) Nečeká na ní náhodou před kavárnou nějaký místní JéZetDák? Vypadalo to, že jsem jí přinejmenším sympatický :o) Třeba rozeznala, že jsem cizinec a tím jsem se jí zdál zajímavější než zdejší obyvatelé. Naše pohledy se spojili a narušil je až zvon na věži, odbíjející poledne. Iveta řekla: už musím jít domů, je poledne... že by to byla skutečně nějaká víla, vracející se po poledni zpět do svých končin? Svět je bohužel reálný, takže spěchala nejspíš na oběd :o). Řekla jsem jí tedy, že ji kousek doprovodím. U pokladny jsme zaplatili nehorázné sumy :o) a vyšli ven. Kde vlastně bydlíš? Kousek za městem, támhle na autobus a pak pár stanic... OK, půjdu tě doprovodit k té zastávce.. šli jsme a probírali naši "zajímavou" ranní diskusi přez chat :o).. když jsme došli k zastávce, zrovna přijížděl autobus. Řekl jsem jí? můžu tě večer pozvat na romantickou večeři? :o) ... usmála se a povídala, proč ne, ale už mi jede autobus, snad se uvidíme... podal jsem ji ruku na rozloučenou a do dlaně vtiskl svoji vizitku... usmála se a naskočila do autobusu, který se rozjel a ona s ním zmizela v dáli. S úsměvem na duši na jedné straně :o) a s nejistotou jestli ji ještě někdy uvidím, na straně druhé, jsem procházel dále ulicí. Až konečně mé pochybnosti rozehnalo zapípání mého mobilu.. přišla SMS: Jeden princ unesl mé srdce, proto ho žádám, aby mi ho dnes večer navrátil a nechť mu je odměnou jeho sdílení :o) Jak budoucnost ukázala, tehdy se zcela změnily naše životy a došlo k událostem, které by se bez mé návštěvy internetové kavárny "U lichváře", kde nakonec ceny nehrály žádnou roli, nikdy nestaly... A jak to bylo dále? Hlasujte do ankety, jestli mám sepsati pokračování, nebo povídku nechat odpočívat v tomto stavu uvnitř vln sítě internet :o) >Druhý díl!< |