Fergie – The Dutchess (recenze)
Vydáno dne [27.06.2007] / rubrika [kultura]
Možná by si někdo mohl říct, že recenzovat album téměř po roce od vydání je nesmysl. Existují však i takové desky, které vás nezaujmou hned na první poslech a přijdete jim na chuť až po čase. To je případ právě debutového alba „The Dutchess“ sexy r´n´b divy Fergie, ex-členky populární formace Black Eyed Peas. Když jsem toto album slyšel vloni poprvé, nezanechalo na mně vůbec žádný dojem, když jsem si ho však pustil víckrát, zjistil jsem, že není vůbec špatné a Fergie se podařilo natočit osobité a zajímavé moderní popové album.
Světlo světa už spatřily celkem čtyři singly. Prvním z nich byla rytmicky výrazná skladba „London Bridge“, která už napovídá hodně o netradičnosti zvuku alba. Jako druhý singl následoval úvodní song „Fergalicious“, který má vynikající gradaci a jehož text je založen na spelování, což má společného se třetím singlem, středně rychlou písní „Glamorous“, na níž se podílel raper Ludacris. Zatím posledním singlem je balada „Big Girls Don´t Cry“, která je nejpopovější záležitostí alba a má ambice stát se velkým hitem nejen v USA, ale i v Evropě. Pozadu však nezůstávají ani další songy. Retro-zvukem je opatřena píseň hned druhá píseň na albu „Clumsy“. Zajímavý je rovněž song „Pedestal“, jehož leitmotiv lehce připomíná titulní melodii z komedií o Fantomasovi a místy je zde užito tzv. „šmoulinkovského“ vokálu. Výborná je vypalovačka „Voodoo Doll“, která má výrazný funkový rytmus. Funkem říznuté jsou rovněž balady „All That I Got (The Make Up Song)“ a „Velvet“. Na albu najdeme i jednu cover-verzi, konkrétně megahitu „Get Ready“ od The Temptations, která však v podání Fergie dostala název „Here I Come“ a rapem ji opatřil Fergiin bývalý kolega z Black Eyed Peas Will.i.am, který je rovněž producentem celého alba. Dojde dokonce i na reggae – píseň „Mary Jane´s Shoes“ je duetem s manželkou krále tohoto žánru Boba Marleyho Ritou Marley. Tato píseň může svou melodií trochu připomínat právě Marleyho gigahit „No Woman, No Cry“ a zajímavá je rovněž tím, že se ke konci zlomí do punku. Vrcholem alba je nádherná balada „Finally“, ve které Fergie dokazuje, že je skutečně výborná zpěvačka (alespoň tedy ve studiu).
Trochu se nabízí srovnání s deskou „Loose“ od Nelly Furtado, kterou jsem zde na Retardéru před rokem vychválil do nebes. Tam byl efekt přesně opačný. Megahity „Maneater“, „All Good Things“ či „Say It Right“ jsou prvoplánově chytlavé, avšak jsou rytmicky celkem jednotvárné a rychle se obehrají (podobně jako další skladby z „Loose“). Fergie je na tom přesně opačně. Její písně nejsou prvoplánovky a pod kůži se dostanou až na několikátý poslech a jejich výhodou je, že se nemůžou obehrát. Ač jsem si to vloni nemyslel, tak pro mě tento pomyslný souboj vyhrává Fergie.
Stacy Ferguson (což je občanské jméno Fergie) dokázala, že není jen barbínou, která z nezávisláků Black Eyed Peas udělala utrakomerční formaci, a má velký potenciál i pro sólovou dráhu. Díky svému mimořádně atraktivnímu vzhledu může Fergie na světové pop-scéně zaplnit mezeru, kterou uvolnila Britney Spears. Díky albu „The Dutchess“ k tomu má velmi dobře našlápnuto.
Hodnocení: 7/10
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.98
Počet hlasů: 575
|
|
|
Spřátelené weby:
Kulturní redaktor :o)
