Anketa: Král komiků (kategorie muži)
Vydáno dne [20.06.2007] / rubrika [kultura]
Vážení čtenáři Retardéru! Po delší době vám přinášíme anketu, která mapuje historii českého filmu. Pro tento rok jsme zvolili opravdu výživné téma. Ve třech anketách, které proběhnou v horizontu tří měsíců, máte jedinečnou možnost zvolit si největší osobnosti české komedie. Jako první přicházejí na řadu nejvýznamnější komici mužského pohlaví, v dalších kolech se potom dočkáte ženských komiček a komických dvojic. Jelikož je tato kategorie opravdu nadupaná a já jsem se snažil vybrat Top 10 tak, aby v ní byly zastoupeny všechny věkové kategorie, omlouvám se, jestli jsem na nějakého významného komika zapomněl.
1. Vlasta Burian (9.4.1891 – 31.1.1962)
Pokud se řekne komedie z éry první republiky, první jméno, které vám naskočí na mysl je bezpochyby Vlasta Burian. Tento muž se stal symbolem českého filmového humoru přesto, že jeho poválečný osud příliš veselý nebyl. Před filmovou kamerou se poprvé objevil v roce 1923 v němém filmu Tu-ten-kámen a o dva roky později založil své vlastní divadlo. V komediích To neznáte Hadimršku (1931), Anton Špelec ostrostřelec (1932), Tři vejce do skla (1937), Ducháček to zařídí (1938), U pokladny stál (1938) či Přednosta stanice (1941), kde vesměs vytvořil hlavní role, uplatnil svůj specifický humor postavený na četné improvizaci, který nastavoval zrcadlo tehdejší společnosti. Z jeho poválečné tvorby stojí za zmínku pouze skvostný duel s Janem Werichem v pohádce Byl jednou jeden král (1955).
2. Hugo Haas (18.2.1901 – 1.12.1968)
Zatímco Burian byl představitelem většinou podobného typu postav, brněnský rodák židovského původu Hugo Haas uplatnil ve filmu daleko širší škálu výrazových prostředků. Jeho humor byl ironický, suchý a tak trochu anglický. Nejvíce se proslavil postavou židovského obchodníka pana Načeradce v adaptaci románu Karla Poláčka Muži v offsidu (1931) a volném pokračování Načeradec, král kibiců (1932). Dále následovaly komedie Život je pes (1933), Jedenácté přikázání (1935), Ať žije nebožtík (1935) či Mravnost nade vše (1936). Jeho největší filmovou charakterní rolí byla postava doktora Galéna v adaptaci románu Karla Čapka Bílá nemoc (1937). Po tomto filmu se proti Haasovi rozpoutala rasistická štvanice, byl vyhozen z Národního divadla a musel emigrovat, aby si zachránil život. Ve spojených státech se poté prosadil jako herec, scénárista i režisér.
3. Jiří Sovák (27.12.1920 – 6.9.2000)
Generace filmových herců, kteří se na stříbrném plátně začali objevovat po válce, přinesla celou řadu legendárních hereckých osobností. Jedním z jejích nejvýznamnějších představitelů byl Jiří Sovák. Tento drsný chlap se srdcem na pravém místě vytvořil v průběhu padesáti let své kariéry nepřeberné množství postav od proletářů až po aristokraty. Nezapomenutelný je například jeho omítkář Skopec ze Světáků (1969) či otec Kroupa, který musí na stará kolena začít chodit do školy, v kultovní komedii Marečku, podejte mi pero! (1976). Dále bychom mohli jmenovat komedie Kdo chce zabít Jessii (1966), Pane, vy jste vdova (1970), Což takhle dát si špenát (1976) či Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). Velký prostor mu poskytla i televize, z jejíž tvorby stojí za zmínku především skvostný duet s Miroslavem Horníčkem v rolích dvou věčných filosofů v seriálu Byli jednou dva písaři (1972) či postava nerudného důchodce Humla v komediálním seriálu Chalupáři (1975).
4. Miloš Kopecký (22.8.1922 – 16.2.1996)
Někdo hraje samé klaďasy, jiný naopak samé záporáky. Asi nejvýraznějším zástupcem té druhé skupiny byl v historii českého filmu Miloš Kopecký. Jeho nejslavnějším padouchem je bezpochyby Horác Badman alias Hogo Fogo z legendární parodie Limonádový Joe (1964). Tuto i další negativní role, jaké vytvořil například v komediích Jak utopit dr. Mráčka (1974), Adéla ještě nevečeřela (1977) či Tajemství hradu v Karpatech (1981), vždy podal se šarmem a elegancí sobě vlastní, a proto si jej diváci oblíbili. Jeho nejslavnější kladnou rolí byl doktor Štrosmajer z Dietlova seriálu Nemocnice n a kraji města (1977), cynik v bílém plášti, který vynesl Kopeckého do výšin nadoblačné popularity. V osobním životě zápasil Kopecký s těžkou chorobou, která ho trápila až do smrti.
5. Vladimír Menšík (9.10.1929 – 29.5.1988)
Totéž, co znamenal Vlasta Burian v éře předválečné, znamenal Vladimír Menšík v éře poválečné. V šedesátých a sedmdesátých letech byl tento zemitý Moravák nejobsazovanějším českým filmovým hercem. Na kontě má více než 160 filmových i televizních rolí, mezi nimiž najdeme komedie (Limonádový Joe, Světáci, Pane, vy jste vdova!, Dívka na koštěti, Jak utopit dr. Mráčka, Což takhle dát si špenát, Zítra vstanu a opařím se čajem a další), dramata (Markéta Lazarová Všichni dobří rodáci), pohádky (Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny, Princ a Večernice) či televizní seriály (Byl jednou jeden dům, Chalupáři, Arabela, Létající Čestmír aj.). Vedle svých filmových rolí si získal přízeň diváků také díky jeho televizním Silvestrům. Zemřel předčasně na následky těžkého astmatu.
6. Petr Nárožný (14.4.1938)
Nejstarším dosud žijícím účastníkem této ankety je původním povoláním stavební inženýr Petr Nárožný. V šedesátých letech působil jako konferenciér skupiny Rangers a v roce 1974 poprvé vystoupil na jevišti divadla Semafor ve hře Jána Roháče Zázraky se dějí. Díky své původní profesi hrál většinou role nerudných pedantů a choleriků. Vytvořil role epizodní ve slavných komediích Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), Marečku, podejte mi pero! (1976), Což takhle dát si špenát (1976) a Jen ho nechte, ať se bojí (1977), či role hlavní v méně známých veselohrách Já to tedy beru, šéfe (1977), Ten svetr si nesvlíkej (1981) a Já nejsem já (1985). Samostatnou kapitolu v jeho tvorbě jsou televizní seriály, ze kterých stojí za zmínku Létající Čestmír (1984), Sanitka (1984), Hospoda (1996) či v poslední době Pojišťovna štěstí (2004). Do srdcí dětí se nejvíce zapsal coby dabér animovaných postaviček pánů Macourka a Borna žáků 3.B Macha a Šebestové a opičky Žofky Orangutanové.
7. Luděk Sobota (27.5.1943)
Pravým typovým opakem Nárožného je jeho semaforský kolega Luděk Sobota, který je nejvýraznějším představitelem neohrabaných ňoumů a opožděných blbečků v českém filmu po roce 1968. Jeho první filmovou příležitostí byla hlavní role nešikovného opraváře Františka Koudelky v úplně první komedii tandemu Svěrák-Smoljak Jáchyme, hoď ho do stroje (1974). V sedmdesátých letech následovaly ještě dvě ve veselohry, ve kterých vytvořil hlavní roli: Jen ho nechte, ať se bojí a Já to tedy beru, šéfe (obojí 1977). Za zmínku stojí také postava syna manželů Novákových v podání Miloše Kopeckého a Stelly Zázvorkové ve filmech Zítra to roztočíme, drahoušku (1976) a Co je doma, to se počítá, pánové (1980). Po revoluci hrál hlavní role v crazy komediích nevalné kvality Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994) a Nebát se a nakrást (1999), na kterých se sám podílel jako spoluscénárista.
8. Bolek Polívka (31.7.1949)
Genialita Valašského krále Bolka Polívky spočívá ve spojení pohybového a mimického mistrovství s obdivuhodnou schopností improvizace, což mnohokrát dokázal na prknech Divadla na provázku. Jeho nejslavnější divadelní hrou je Šašek a královna, ve které si střihnul duet se svou bývalou manželkou Chantal Poullain a jíž režisérka Věra Chytilová převedla v roce 1987 do filmové podoby. Ta mu rovněž dala jeho první hlavní roli mladého strojvůdce ve filmu Kalamita (1981). Největší popularitu mu přinesla o jedenáct let později komedie rovněž Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutentag, ve které Polívka vytvořil roli venkovského burana Bohouše Stejskala, který ze dne na den přijde k obrovskému jmění. Na „bohušovskou“ tradici navázal v diváckých filmech Pelíšky (1999) a Pupendo (2003) Jana Hřebejka a Cesta z města (2000) a Skřítek (2005) Tomáše Vorla. Představil se však i v dramatičtější poloze například v roli faráře Holého v dramatu Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo (1996) či „hrdiny proti své vůli“ Josefa Čížka v Hřebejkově tragikomedii Musíme si pomáhat (2000). V osmdesátých a devadesátých letech rovněž proslul svou televizní show Manéž.
9. Miroslav Donutil (7.2.1951)
Pokud se někdo může s klidným svědomím honosit titulem „nový Menšík“, je to právě brněnský rodák Miroslav Donutil. Jeho humor spočívá ve vyprávění vcelku banální historek, které dokáže okořenit svým vskutku osobitým podáním. Poprvé se před kamerou objevil v adaptaci hry Milana Uhdeho z Divadla na provázku Balada pro banditu (1978), kde vytvořil hlavní roli. V devadesátých letech se stal nejpopulárnějším filmovým hercem především díky komediím Tankový prapor (1991), Černí baroni (1992), Dědictví aneb Kurvahošigutentag (1992), a Pasti, pasti, pastičky (1998). Jeho největší filmovou komediální rolí je bezpochyby přitroublý major Šebek z Hřebejkových Pelíšků (1999). Velký prostor mu dává i televize. Velmi často se objevuje v televizních inscenacích, vysílány byly i jeho vypravěčské večery a po roce 2000 měl v České televizi už dva pořady: talkshow Na kus řeči a triplet povídek 3+1 s Miroslavem Donutilem.
10. Martin Dejdar (11.3.1965)
Benjamínkem této ankety je člen pražského divadla Ypsilon Martin Dejdar. Jeho první větší filmovou rolí byla postava jednoho z výtržnických fotbalových fanoušků v dramatu Karla Smyczka Proč? (1987). Svůj komediální talent poprvé předvedl v bláznivé komedii Zdeňka Trošky Slunce, seno, erotika (1991), kde společně s Oldřichem Kaiserem vytvořili postavy dvou svérázných italských opravářů, kteří si hrají na mafiány. První hlavní roli dostal v muzikálu Šakalí léta (1993), kde jeho Bejby přijíždí do pražských Dejvic, aby tamnější mládež přiměl k zájmu o rock´n´rollovou kulturu. Exceloval však i v dramatické poloze, což dokázal v Michálkově Americe (1994) či v Jirešově Učiteli tance (1995), díky kterému získal za roli tuberkulózou onemocnělého tanečního mistra Richarda Majera cenu České lva za nejlepší mužský herecký výkon. Z jeho televizní tvorby stojí za zmínku seriály, ve kterých vesměs vytvořil hlavní role: Konec velkých prázdnin (1996), Zdivočelá země (1997) a Poslední sezóna (2006). Proslul rovněž jako moderátor zábavných pořadů (Šance, Na vlastní nebezpečí, Ptákoviny) a zároveň propůjčil svůj hlas Bartu Simpsonovi.
Hlasovat můžete pro své tři favority prostřednictvím komentářů k článku následujícím způsobem: 1. do komentáře napište první až třetí místo, 2. k pořadovému číslu vždy přidejte startovní číslo vašeho favorita, 3. každé první místo je za tři body, druhé za dva a třetí za jeden. Uzávěrka je 20. července 2007.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.91
Počet hlasů: 658
|
|
|
Spřátelené weby:
Kulturní redaktor :o)
