Aneta Langerová – Dotyk (recenze)
Vydáno dne [05.06.2007] / rubrika [kultura]
Nejočekávanější deskou roku je zcela bezpochyby album „Dotyk“ první české SuperStar Anety Langerové. Zatímco debut „Spousta andělů“ vznikl v rekordně krátkém čase a byl složen z písní z databáze BMG, na druhotině se už Aneta sama chopila autorských otěží, což je jí samozřejmě ke cti. Album jako celek však vyvolává velmi rozporuplné pocity.
„Dotyk“ je celkově dál od pop-rocku než „Spousta andělů“ a Aneta se zde pouští do experimentů s moderním popem, což však neznamená, že album nemůže být (jak by řekl pan profesor Eduard Klezla) „nepatrně nudné“. Na jedné straně se na albu sešli špičkoví muzikanti v čele s Janem P. Muchowem, který dodal albu velmi kvalitní a moderní zvuk. Na straně druhé však řemeslná forma Muchowa a spol převažuje nad obsahem samotných písní.
Celé album uvádí pilotní singl „Malá mořská víla“, která je jistě nejhitovější záležitostí této desky. Všimněte si mimochodem, jak často Aneta utíká do vodní říše (nejdřív to byl „Delfín“, potom „Voda živá“ a teď „Malá mořská víla“). Nejlepší skladbou na albu je zcela jistě píseň „Vysoké napětí“, které má zajímavý rytmus a dobrou gradaci. Hitový potenciál by mohla snad mít ještě píseň „Možná“, která svou melodií trochu připomíná rok starý megahit „1+1“ od Ready Kirken (paradoxem je, že autorem textu této skladby je právě Michal Hrůza). K výraznějším songům patří ještě svižné kytarovky „Desetina“ a „Poplach“.
Písně „Slib mi dej“ a „Hledám, mířím, netuším“ trochu působí, jako by se Aneta snažila hudebně i pěvecky napodobovat Lenku Dusilovou, ale moc jí to zatím nejde. Křehké a zasněné balady „Jiný sen“ a „Němá“ jsou tak trochu beztvaré a postrádají jasnou pointu. Samostatnou kapitolou je píseň „Podzim“, která má výborný zvuk, ale její text je složen z klišé typu „Je podzim, je říjen, fouká vítr, my spadnem z koruny stromů dolů na holou zem, kde zemřem…“.
Jak jsem již naznačil, hlavním kamenem úrazu alba jsou texty. Aneta se v nich snaží popisovat svůj vnitřní svět a hledání sebe sama, její četná obrazná vyjádření však působí velmi neobratně, místy až skoro dětsky. Další věcí, která hned na první poslech zarazí, je fakt, že Aneta už nevyužívá svého krásného sytého altu, kterým zaujala už v SuperStar. Je zcela evidentní, že tato tišší poloha, které Aneta na albu používá, jí není tak úplně vlastní. To krásné kňourání Lenky Dusilové neumí jen tak někdo.
Už samotný mediální prostor, který byl „Dotyku“ věnován, na rozdíl od výrazně zajímavějších desek Báry Zemanové a Soni Pavelkové, hovoří za vše. Anetino druhé album postrádá jak Bářinu energii, tak Soninu emocionalitu. Myslím, že vůbec nepřestřelím, když řeknu, že Aneta společně s Muchowem natočila po zvukové stránce výborné album, které na posluchači nezanechá vůbec žádný dojem. Aneta v pilotním singlu zpívá „jsem malá mořská víla s duší ztracenou…“ a nepřímo tím naznačuje, že se stále hledá a nejspíš jí to bude trvat ještě dlouho, než se úplně najde.
Hodnocení: 6/10
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3
Počet hlasů: 919
|
|
|
Spřátelené weby:
Kulturní redaktor :o)
