Jiří Suchý - portrét
Vydáno dne [02.10.2006] / rubrika [kultura]
Včera 1.10.2006 oslavil své 75. narozeniny český dramatik, textař, hudebník, herec, režisér a výtvarník Jiří Suchý, zakladatel kultovního divadla Semafor. Připomeňme si proto jeho životní i uměleckou dráhu.
Od roku 1955 zpíval a hrál na kontrabas ve skupině Akord Dub, která v repertoáru mimo jiné měla i první rock'n'rollové skladby, které se k nám dostaly. Už tam začal Suchý psát písně (např. „Blues pro tebe“). Roku 1957 se v Redutě seznámil s Jiřím Šlitrem, který jeho texty zhudebnil („Zdvořilý Woody“, „Marnivá sestřenice“ etc.). V roce 1958 se Suchý aktivně zúčastnil příprav otevření Divadla Na Zábradlí. Ve spoluautorství s Ivanem Vyskočilem zde jako první premiéru uvedl kabaretní „leporelo" Kdyby tisíc klarinetů (1958). Druhou společnou prací s Vyskočilem byla hra Faust, Markéta, služka a já (1959).
V letech 1959-60 otevřel vlastní divadlo Semafor, kde se stal vedoucím organizátorem, hlavním dramatikem a textařem skladatele Jiřího Šlitra. Prvním představením byl Člověk z půdy (zde zazněla mimo jiné píseň „Pramínek vlasů“). Rozsáhlou přehlídkou Suchého textů a několika vlastních skladeb bylo písničkové pásmo Zuzana je sama doma (1960, písně „Hluboká vráska“, „To všechno odnes' čas“, „Blues na cestu poslední“, „Píseň o rose“etc.). Mezi dalšími představeními najdeme hry Taková ztráta krve (1960, písně „Klokoči“, „Sluníčko“), Zuzana je zase sama doma (1961, písně „Ach, ta láska nebeská“, „Árie měsíce“, „Písnička pro Zuzanu“), Šest žen Jindřicha VIII. (1962, písně „Proč se lidi nemaj rádi“, „Študent s rudýma ušima“), Jonáš a tingl-tangl (1962, písně „Chybí mi ta jistota“, „Tulipán“, „Koupil jsem si knot“), Zuzana není pro nikoho doma (1963, „Kapitáne, kam s tou lodí?“, „Oči sněhem zaváté“, „Motýl“), Recitál S+Š 64 (1964), Sekta (1965), Dobře placená procházka (1965), Benefice (1966), Poslední štace (1968), Jonáš a doktor Matrace (1969).
Se Šlitrem se podílel i na filmech Bylo nás deset (1963), Kdyby tisíc klarinetů (1965, písně „Babeta“, „Dotýkat se hvězd“, „Tereza“), Zločin v šantánu (1968) a několika televizních pořadech. Z autorské spolupráce Suchého a Šlitra vzniklo 21 inscenací a celkem 287 písní. Po Šlitrově smrti (1969) se stálým hudebním spolupracovníkem Suchého stal semaforský kapelník a klarinetista Ferdinand Havlík. K novým inscenacím patřila například hry Čarodějky (1971), Kytice (1972), Zuzana v lázni (1972), Smutek bláznivých panen (1977), Jonáš dejme tomu v úterý (1985). Natočil i nové filmy: Jonáš a Melicharová (1986) a další. Na Šlitrovo místo se v průběhu 70. let vypracovala Jitka Molavcová. Po roce 1970 měl Suchý zákaz vystupovat v televizi, filmu a vydávat knihy, který trval téměř 15 let. Snaha o plný comeback po listopadu 1989 v Semaforu však nenašla už opravdu silnou odezvu. V roce 1996 natočil v produkci Ivana Krále album „Znám tolik písní“, složené výhradně ze skladeb, k nimž napsal text i hudbu.
Suchý těží ve své tvorbě hlavně z organizátorské a autorské činnosti v oblasti hudebního divadla malých forem. Zásadním způsobem ovlivnil divadelní dění a populární hudbu 60. let. V knižní podobě vyšlo několik sbírek jeho písňových textů, próz a vzpomínek, mj. Motýl (1965), Knížka (1986), Kolik očí má den (1987), Trocha poezie (1989), Vzpomínání - Od Reduty k Semaforu (1991).
Tak dodatečně všechno nejlepší pane Suchý, mistře české pop-kultury.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3.03
Počet hlasů: 183
|
|
|
Spřátelené weby:
Kulturní redaktor :o)
