Bratři Orffové - Bingriwingri
Vydáno dne [21.06.2006] / rubrika [kultura]
V říjnu roku 2005 vyšlo u labelu Quazi Delict Record (mj. Juanita Juarez nebo Alvik) debutové album dosud nepříliš známé krnovské trojice Bratři Orffové. Sešlo se na něm tolik různých vlivů a nápadů, že je žánrově prakticky nezaškatulkovatelné; takže zatímco recenzenti se předstihují ve vymýšlení nových nálepek typu electrofolk, spacefolk nebo folktronika, sami autoři svoji tvorbu označují jednoduše - folk. A zdá se, že škatulka je na světě. Jenže Bingriwingri není ani náhodou takhle jednoduché a prvoplánové. Na Country Rádiu ho nejspíš neuslyšíte, což je do jisté míry škoda. Na druhou stranu - tahle deska si rozhodně nezaslouží dostat se na úroveň jednoduchých slaďáků pro průměrného posluchače.
Bingriwingri totiž nezůstává sentimentálně zaseknuté kdesi v minulosti, právě naopak. Neváhá si z technických vymožeností jednadvacátého století vybrat to nejlepší a namíchat to s poctivým základem akustické kytary, křehkými pianovými linkami a trošku posmutnělými texty, které vám ale povzbudí fantazii víc než koňská dávka ilegální chemie. Pokud k tomu přičteme několik opravdu přínosných hostů (Filip Míšek - Khoiba, Dano Salontay - Dlhé diely a další), ze vzniklé rovnice nám vychází, že prohnat folk přes mašinky a počítače vůbec nemusí být špatné. Zejména pokud je výsledkem album, které vás nutí se opravdu zaposlouchat od začátku do konce. Když si ho pustíte jako kulisu při práci, asi toho moc neuděláte. Zato před spaním vás naladí jako máloco.
Texty jsou mimořádně barevnou a propracovanou směsí introspektivního rozjímání, pohádkového příběhu o fantastickém městě Bingriwingri a trochy realistického místopisu. Pokud na vás po úvodní "Na hadím ocase" padnou deprese, následující písnička "Pátek" to z vás svou brnkavou pohodovostí zase rychle zvedne a nebudete si přát nic jiného, než aby už byl víkend (případně aby skončil nejdřív za týden). Kouzelně křehké "Vzduchem" a "Bingriwingri" jsou plné poetických novotvarů, které do příběhu zakomponoval autor textů Ivan Gajdoš. Oproti tomu ze skladby "Krnovská" na vás přímo dýchá pocit, že chodíte Krnovem a poznáváte jeho zvláštní atmosféru, namíchanou z předválečné svébytnosti přervané odsunem a šedí komunistických betonových krychlí. Tenhle vzdálený a tak trochu zapomenutý kus země se ostatně v textu projevuje i jako tavicí kotel, který svou hořkosladkou odloučeností působí na lidi, kteří se nastěhovali sem, do polovičního vakua, ztratili své kořeny a jen obtížně si vytvářejí nové ("Fouká sem severák, má polský přízvuk... Fu fú, fi fí... Lidi jsou tady všeho druhu - pohraničí není ničí..."). V pomalé "Sově" i magickém "Bingriwingri" se skvěle vyjímají dechové aranže, zatímco v "Odcizení" se spolu zdánlivě přetahují rozhoupaný akordeon s úsečnými scratchi a click'n'cuty. Z melodické a hravé kombinace piana, flétny a kytary ve "Vláčku do Bingriwingri", který jako by vás posadil přímo na sedačku v pomalu jedoucím vlaku taženém parní mašinkou, se o pár stop dále přenesete do jemně natrpklé šansonové "Nevypínám". Celá deska je výborně završená jen lehce přepracovanou tatarskou (!) lidovou písničkou "Onyta Almyim". A i když to může zpočátku působit jako nepatřičná exotika, je vlastně úplně jedno, jestli Bratři Orffové zpívají česky nebo tatarsky. Ve výsledku jde především o pocity.
Bingriwingri dává folkové škatulce ten potřebný nádech otevřenosti novým nápadům. Vůbec se nesnaží tvářit falešně světově, ono totiž svým multižánrovým nadhledem a solidní kvalitou světové je. Takhle svěží vítr by se měl do konzervativního českého folku opřít častěji.
Bratři Orffové - Bingriwingri (Ivan Gajdoš, Lukáš Novotný, Matouš Godík)
2005 Quazi Delict Records
Tracklist: Na hadím ocase, Pátek, Sova, Vláčkem do Bingriwingri, Vzduchem, Bingriwingri, Nevypínám, Krnovská, Odcizení, Moře, Onyta Almyim
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.9
Počet hlasů: 144
|
|
|
Spřátelené weby:
