Rychlost mlýnů
Vydáno dne [17.03.2006] / rubrika [politika]
Jako když na rybník padne veliký stín, tak zapůsobila zpráva o smrti Slobodana Miloševiče. Vody potemněly, pár žab ztichlo a jiné se rozkvákaly. Hladina se však nepohnula. Proč taky. Fakt jeho smrti nezpůsobil nic jiného, než že se ani exprezident, ani okolní svět nedočkali spravedlivého rozsudku nad válečným vydancem.
Miloševič jej očekával zjevně s obavami, dokazují to jeho prohlášení o nelegitimitě haagského tribunálu. Okolní svět čekal na rozsudek se zjevnou dychtivostí, což zase dokazují komentáře po jeho smrti. Z nich vesměs odpadla tvrzení, z čeho byl Miloševič obviněn a nahradila je nepopiratelná prohlášení, co všechno provedl a za co už mu nepřipadne trest. U žádného masakru, uvedeného v obžalobě, jsem nebyl, přesto nemám důvod pochybovat o tom, že by v nich, jak se říká, neměl prsty. Nemám ani sebemenší důvod stavět argumenty na jeho obhajobu. Nevidím však také žádný důvod dávat mu veřejně za vinu něco, co mu nebylo nikdy dokázáno. Má li, přesněji řečeno, měl li být haagský tribunál apoštolem spravedlnosti, je to jen jeho máslo na hlavě, že od roku 2001 nepokročil v důkazním řízení ani o píď. Nemluvě o minelu, který má západní demokracie na triku za údržbu vězňova zdraví. Přesto byl ministr Svoboda schopen bezprostředně po zprávě o úmrtí vězně prohlásit, že Boží mlýny byly rychlejší než lidská spravedlnost. Tím sice nedal přímo najevo, že viník je jasný, ale samotný termín Boží mlýny je natolik výmluvný, že názor ministra Svobody nepotřebuje jiných vysvětlení. Další komentáře o tom, že Miloševič již klepe na brány pekla následovaly. Ale přece - součástí spravedlnosti je i fakt, že o vině rozhoduje pouze soud a dokud ten tuto vinu neprokáže, tak žádná vina není.
Nikdo stále ještě neví, do jaké míry byl Slobodan Miloševič krutým a bezohledným tyranem a do jaké míry pouze donuceným vykonavatelem úřední povinnosti, kterou mu předurčil vox populi. A není naší povinností, ba ani právem, naslouchat ukazujícím prstům na kohosi a následně směřovat náš prst stejným směrem. Chceme li mít právo brát spravedlnost do vlastních rukou, řka přitom nahlas, že spravedlivějších není, jsme povinni uznávat práva i těch nejhorších zločinců, jaké kdy tato planeta zrodila. Jako občan se cítím být povinován uznávat výrok každého soudu, ať už českého, nebo evropského. Bez ohledu na to, že mám na kvalitu a objektivnost toho či onoho soudu svůj názor. Dokud však soud nevysloví větu „povstaňte a vyslechněte rozsudek …“, tak veřejné označení kohokoliv viníkem je přesně tak nelegitimní, jak sám Miloševič neustále tvrdil. A všichni samozvaní soudci nad jeho činy mu tak dávají v jeho tvrzení vlastně za pravdu. Smíření se se smrtí srbského exprezidenta a kajícné sklopení hlavy nad každou obětí, které se jeho žaloba týkala, to je asi tak to jediné, co ještě můžeme v jeho kauze udělat.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3.01
Počet hlasů: 613
|
|
|
Spřátelené weby:
