Restart - nová naděje českého filmu
Vydáno dne [09.01.2006] / rubrika [kultura]
Je až neuvěřitelné, jak silným dojmem na Vás zapůsobí teprve debut skupiny absolventů pražské FAMU a finské Univerzity umění a designu v Helsinkách. Scénář k filmu napsala česká dvojice Ondřej Ládek a Julis Ševčík. Druhý jmenovaný film také zrežíroval. Kamery se chopil Fin Kasimir Lehto. Finská strana má na svědomí také střih, zvukový design a realizaci speciálních efektů. A je to vidět. Film má velmi nečeský punc. Kladu si otázku, nakolik je Restart ještě domorodým filmem. Trochu to připomíná nedávno vzniklý kabinet Kohlovy nástupkyně Angely Merkelové, která sice stojí v jeho čele, ale ta nejdůležitější ministerstva obsadili sociální demokraté, a tak si člověk není jistý, kdo vlastně drží otěže vlády v rukou. Zatímco ale německá vláda vznikla jako znouzectnost a díky vlastní nesourodosti neslibuje výraznější změnu k lepšímu, z českého filmu Restart udělala infuze finské krve největší filmovou událost za posledních několik let.
V zájmu celistvého pohledu na Restart je nejprve nutné věnovat pozornost tomu, čím vším tento film není. Je to paradoxní, ale hned po vizuálním stylu, který Vás během prvních okamihnutí ozáří, je absolutní suverenita a odlišnost od všeho, na co jsme od českých tvůrců zvyklí, největší devizou celého filmu.
Restart především není dalším tragikomickým slepencem hladícím “tu naší malou českou dušičku“ z dílny teroristické skupiny Hřebejk, Zelenka a spol. V Restartu se okatě nekalkuluje se stokrát převařenými českými bolístkami. Středobod příběhu a hlavní hrdinka Sylva opravdu ani minutu neřeší českými filmaři tolik milované číslice 38, 68 či 89, minulost nikoho nezajímá, žije se přítomností. Restart netrpí komplexy typickými pro většinu současných českých tvůrců, které baví do nekonečna sypat sůl do nezhojených ran velkého-malého českého národa, za účelem roztřást nám pohnutím bradičku. Restart zvoní hranu éře filmů o laskavých bodrých lidičkách, kteří si na kanafasu rádi zaobcují s pivkem. Marně byste ve filmu hledali místní patent jménem „malý český člověk“ (o fenoménu před časem v Respektu psala Tereza Brdečková). Restart je revoluční posun od človíčka k člověku . Nikdo se tu nepitvoří, nikdo netajtrlíkuje, pro glosu se nehandluje s vlastní babičkou. Možná Vás uklidní, že se ve filmu ani na vteřinu neobjeví mistr variací na stále tutéž postavu Jaroslav Dušek, jehož filmové všudybylství dávno přesáhlo únosnou mez. Chybí také Holubová, Liška, Trojan i Macháček! Ani v hlavní roli Sylvy se překvapivě nezjevuje žádná ze stálic českého filmového nebe, ale úplně nová, démonická, krásná a talentovaná Lenka Krobotová.
Herecký výkon ve vražedné kombinaci s půvabem Lenky Krobotové představuje jeden z pilířů, který číní z Restartu nevšední podívanou. Restart je tak trochu one woman show Krobotové, která se od zbytku postav odráží jako míček v losovacím osudí a většinu pozornosti strhává na sebe.
Po dlouhé době jsme v česko(-finském) filmu svědky úlysně nepodbízivé generační výpovědi. (Možná troufalý-) přídomek generační si Restart zaslouží pro svou svébytnou vizuální podobou. Podílí se na ní především skvělá kamera Kasimira Lehta, kouzelníka barev a světla, a dynamický střih Aleksiho Raije. Natáčelo se v v ulicích Prahy, v pražských klubech Roxy a Radost, ale také v dekoracích od architekta Henricha Borárose. Na tváří filmu se pozitivně podepsali i velmi vkusně vybrané kostýmy Lenky Jiříkové. Filmem někdy šeptá, někdy duní velmi současná hudba skupin Khoiba v čele s Filipem Míškem, Ecson Waldes a The Nihilists. Kromě audiovizualní magie je průvodním jevem ojedinělosti Restartu pokus o nezkarikovaný náhled do vztahů mladých lidí.
Ná půdorysu zdánlivě jednoduché zápletky – někde pod hranicí třicítky se pohybující Sylva nakuká na Apríla po telefonu svému chlapci, že posledních šest měsíců obcovala s jeho bratrem Robertem – zde vzniká velké drama. Když se Sylva vrátí za kuropění domů a najde byt bez Martina, za to s počmáranými stěnami jediným slovem sbohem, pochopí, že zdánlivě nevinným fórkem možná pohřbila vztah s člověkem, kterého miluje. Slovy tvůrců - zběsilý hon Prahou může začít! Sledujeme Sylvu jak během jednoho dne v rychlém tempu marně shání milovaného člověka v touze uvést vše na pravou míru. Zkouší to u kolegy v práci, u kamarádky Marušky (vynikající Anna Polívková) dokud si s hrůzou neuvědomí, s kým Martinovi řekla, že mu je to nevěrná. Vydává se za Martinovou matkou, aby od ní získala adresu jeho bratra Roberta, kterého předtím viděla jen jednou. Před každým kontaktem s další osobou, která by jí mohla pomoct Martina najít, si Sylva představuje alternativní vývoj setkání. To staví diváka více něž jednou do nejistoty, protože neví, kdy ještě pracuje Sylvina představivost a kdy už se dívá na skutečnost. Díky Sylvině zálibě předvídat si na konci filmu můžeme myslet, že sledujeme happy end. Je to opět iluze, Sylvě totiž od momentu setkání s Robertem není pomoci.
Restart bude pravděpodobně muset čelit kritice za více než zřetelnou podobnost s filmem Lola beží o život. Společné prvky lze najít ve freneticky těkající Lole/Sylvě i alternativními vyústěními příběhu. Zmíněná podobnost zde sice existuje, ale nevadí a neuráží. „Česko-finská Lola“ podle mého totiž běží po svém a je úplně jiná. O německé Lole toho moc nevíme. Víme kam a za jakým účelem běží, ale není nám známo, kdo to vlastně je. Sylvě naproti tomu vidíme do hlavy; alternativní vývoje příběhu - to jsou Sylviny konstrukce, ze kterých lze odvodit, co si myslí a po čem touží. Lola aus Deutschland se ocitá v prekérní situaci celkem nevinně. Sylva sobě a lidem okolo způsobuje problémy vlastní vinou. Lolu aus Deutchland bych tedy chápal spíše jako vzdálenou sestřenici než jako necudně vykradené téma. Restart to nemá zapotřebí, svůj je až dost.
Chce se mi zadoufat , že výjimečný film Restart je po hubených letech, příslibem lepších časů, jakousi svítící pochodní, která vyvede český film z temnoty. Už je načase.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.96
Počet hlasů: 144
|
|
|
Spřátelené weby:
redaktor
