Britská elektro-popová skupina Duran Duran se na hudební scéně pohybuje už 25 let. V osmdesátých letech se prezentovali tzv. depeche soundem, který vytvořili jejich vrstevníci - kultovní Depeche Mode.

Po pěti letech se vracejí s novinkovým albem „Astronaut“. Styl Duran Duran se na této desce příliš nezměnil, ale to vůbec nevadí. Úvodním songem alba je pilotní singl „Reach Up For The Sunrise“, tato píseň se dá s klidným svědomím označit za klasickou elektronickou „duranovku“. V podobném duchu se nese i následující „Want You More!“. Mírné zvolnění tempa následuje v podobě balady „What Happens Tomorrow“, která je druhým singlem z alba. Pak už je neřadě titulní song „Astronaut“, který se komplexním stylem alba dobře souzní, oproti ostatním písním je však více kytarovější. Kuriozitou alba je funky skladba „Bedroom Toys“. Další dva songy „Nice“ a „Taste The Summer“ zastupují klasické disko. Konfrontace kytarového backgroundu a syntetizátorových zvuků jsme svědky u středně rychlých písní „Finest Hour“ a „Chains“. Asi nejrockovější záležitostí na albu je „One Of Those Days“, kde zpěvák místy přechází do falzetu a proto nezasvěcený posluchač neuvěří, že to není Bono a U2. Poslední dva songy „Point Of No Return“ a „Still Breathing“ se nesou v pomalejším rytmu a album tak příjemně zakončují.

Jak už jsem zmínil výše, album „Astronaut“ nepřináší příliš nový styl, Duran Duran sází na osvědčenou klasiku. Ovšem albu to neuškodilo ani v nejmenším. Pořád se jedná o inteligentní pop, kterému navíc pomáhá zajímavý hlas zpěváka Simona LeBona. Hitovější rádiový potenciál mají na albu jen dvě singlové skladby „Reach Up For The Sunrise“ a „What Happens Tomorrow“. „Astronaut“ není deskou pro masy, orientuje se pouze na sklaní fanklub Duran Duran, kteří se však za tento comebackový počin nemusí vůbec stydět.