Vanity fair - Jarmark marnosti
Vydáno dne [09.05.2005] / rubrika [kultura]
Multikinům vládne velkolepost. At‘ už v míře reklamních kampaní, délce a nebo řemeslném zpracování scénáře uváděných snímků. V neposlední řadě také ve velkolepém vlivu na reálnou kulturnost běžného českého lidu. I přesto se v nich usídlil tak komorní snímek jako je Jarmark Marnosti.
Jsou filmy, které reklamu potřebují, jsou filmy, kterým není ani sebelepší reklama moc platná, jsou filmy, kterým dělá reklamu něco jiného, než obrovský marketingový rozpočet a také jsou filmy, které sice reklamu nemají, ale své diváky si jistě najdou.
Ostentativně jsem zařadil kategorii, k níž snímek Vanity Fair náleží až na konec výčtu. Čtenáře to doufám neurazilo. Vanity Fair je jednoznačně snímkem pro zasvěcené a fanoušky. Tonu v pochybách, že konzumenty Klanu létajících dýk, Constantina a Románu pro ženy by upoutal spletitý příběh s nádechem bystré, byť neagresivní společenské kritiky.
Původní novela Williama Makepeace Vanity Fair patří zhruba do stejné kategorie jako díla CH.Dickense, sester Brönteových, Jane Austinové a dalších. Jsou to díla kritizující nesmyslný systém společenských a rodinných vazeb Anglie 19.století. Tento propletenec zbytečných kodexů, příkazů, zákazů, zvyků a předsudků dusil celou společnost víc než korzet operního tenora a dával mu úžasný prostor a prostředky ke spokojenému hnití zevnitř ven. Pokud Vás při vyslovení slov povrchnost, stereotyp, přetvářka a faleš mrazí v kostech, bude pro Vás Vanity Fair spíše hororovým snímkem, protože právě o tohle tu jde. A nejen to, o tuto šedivou chladnou hradbu se zde tříští i jen prazákladní lidské hodnoty a citová vzplanutí a to s bezútěšností tropického lijáku.
Děj je biograficky vycentrován na ústřední postavu Rebeccy Sharpové (hraje jí Reese Witherspoonová). Cílem téhle nadmíru nadané slečny je jak jinak moc a společenská prestiž, což se ale těžko dává dohromady s jinými ctnostmi a zejména s city. Obratný tanec chudé siroty mezi nástrahami vyšší společnosti je sice skoro vždy korunován úspěchem, ale nezřídka jde o Pyrrhova vítězství, které ani nelze náležitě oslavit.
Celý děj dýchá neopakovatelnou atmosférou společenských nešvarů a bolestí. Nezřídka se vám dokonce stává, že když zavřete oči a odmyslíte si době poplatná témata rozhovorů, cítíte se náhle spokojeně usazeni mezi vysokou společností přelomu milénia. Opravdu, spousta věcí se nejen nezměnila, ale možná ještě prohloubila zářezy, které nadále působí na pilířích již tak chatrného společenského uspořádání.Několik málo úsměvných momentu a šťastných chvil se v zápětí rozptýlí pod náporem dalších a dalších tupých úderů lidské omezenosti, pomstychtivosti a chamtivosti. Nic ale netrvá věčně a tak i zde lze najít v jistém slova smyslu happy-end. Těžko ho ale lze považovat za rovnocenný prodělaným útrapám.
Děj je poměrně konzistentní a postavy, i přes svůj velký počet, přehledné. Po hudební stránce nelze filmu vytknout nic podstatného. Režisérovi se dokonce podařilo zachovat úžasně exotickou atmosféru scén s indickou tématikou, která dýchá z filmu s téměř stejnou silou jako z původního textu. Děj má rovnoměrnou rychlost a skoro stále se v něm něco děje. Rozhodně však nepůsobí uspěchaně. Těch více jak 130min se budete v kině opravdu královsky bavit a možná i smát. Jen je třeba se zamyslet. Smějeme se jim a nebo taky trochu sami sobě???
hodnocení: 7/10
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3.01
Počet hlasů: 180
|
|
|
Spřátelené weby:
