|
|
|
 Spřátelené weby:
|
|
|
Alkoholismus – dobrý sluha, zlý pán!
Vydáno dne [27.01.2005] / rubrika [Psychologie]
Pijete alkohol? Mezi jakou skupinu „pijáků“ se řadíte? Pasuje k alkoholu rčení „Dobrý sluha, ale zlý pán?“ Pokud vás tento monarcha ještě neovládl, čtěte tento článek a podívejte se na Alkoholismus z psychologického i historického hlediska.
Dle statistik vzrůstá spotřeba alkoholu, lidé v něm nachází zdroj útěchy (tlumení) každodenních problémů a outsiderem se stává ten kdo nepije. V minulosti mělo k tomuto problému lidstvo zcela opačný postoj.
Okolo roku 1220 před n. l. platil v Číně zákon, který nařizoval smrt každému, kdo byl přistižen opilý. V Indii byly ještě o něco přísnější – opilci byli nuceni pít vařící víno, mléko nebo dokonce kraví moč až do skonání. Indické ženy pak postihoval o něco mírnější trest – pouze jim na čelo vypálili podobu poháru, ze kterého pily alkohol, žhavým železem.
V Říme již platilo omezení alkoholu pouze na ženy. Každý Říman měl právo zabít svoji manželku, pokud ji přistihl opilou.
Opilé otroky pak trestali 80ti ranami holí, pokud se opil svobodný občan, byl jeho trest poloviční, tedy 40 ran holí.
Jak vidíte, názory na alkohol prošly poměrně výraznou evolucí a pohled našich předků se nám zdá být naprosto neuvěřitelný.
Z psychologického hlediska se poživatelé alkoholu dají rozdělit do čtyř skupin.
1.) Abstinenti – alkohol zásadně odmítají (ať už ze zdravotního či morálních důvodů). Ne vždy jsou společností správně pochopeni.
2.) Konzument – nejpočetnější skupina, která pije alkohol spíše jako součást jídla, pro jeho chuť a trávicí vlastnosti (dodržují rčení všeho s mírou).
3.) Piják – skupina poživatelů, alkohol pije pro jeho vedlejší účinky, které lidem pomáhají zapomenout na nepříjemné chvíle života– očekávají euforii, která jim přinese příjemnou změnu nálady, rozveselení, odstranění problémů a napětí, zapomnění – začíná zde hrozit riziko propadu pijáka do 4. již nezvladatelné „návykové“ kategorie.
4.) Alkoholik – neboli, piják, kterému alkohol přestal sloužit a zcela propadl jeho moci.
Stádia opilosti:
1.) můžeme pozorovat spokojený, veselý výraz. Podnapilý je výřečný, rozpustilý, přátelský a má pocit sebejistoty – cítí se lépe a jeho starosti se začínají vytrácet z mysli. V tomto případě činí obsah alkoholu v krvi 1 – 1,5 promile.
2.) Druhý stupeň opilosti již začíná člověka ovládat více. Začíná křičet, zpívat, přestává vnímat názory ostatních, může se začít chovat hrubě ke svému okolí (odmítá poslušnosti). Začínají mu červenat tváře a stupá tep. Přestává koordinovat své pohyby (poráží sklenice, může se objevit i rozdvojené vidění). V tomto případě činí obsah alkoholu v krvi 1,5 – 3 promile.
3.) Nejtěžší stupeň opilosti začíná provázet únava, ospalost, zvracení a blednutí obličeje. Při zvýšené dávce a následném narkotickém efektu může dojít k bezvědomí, zeslabení tepu, zpomalenému dýchání, pomočení i pokálení, rozšíření zornic které přestávají reagovat na světlo. V nejhorším případě může dojít i k zastavení dechu či otravě alkoholem. Obsah alkoholu v krvi v tomto případě převyšuje 3 promile.
Člověk, propadlý alkoholu, poté prochází čtyřmi stádii.
1.) počáteční – poživatel začíná alkohol a jeho účinky pociťovat jako drogu. Postupně začíná zvyšovat dávky a očekává pocit dobré nálady.
2.) Varovné stádium – pijáka již pronásleduje častá podnapilost a opilost – neodhaduje riziko častého pití. Začíná pít častěji a přecházet od méně koncentrovaných alkoholických nápojů k lihovinám.
3.) Rozhodné stádium – alkohol přestává býti okrajovou záležitostí a dostává se do hlavního centra pozornosti. Alkohol zde již ovládá pijáka, který může po několika týdnech abstinence nabýt pocitu, že dokázal alkohol ovládnout. Hrozí zde však riziko náhlého zvratu.
4.) Konečné stádium – dostavuje se termín tzv. „debaklu“ – bez alkoholu to nejde a s ním také ne. Zde již může pomoci jen psychiatr v protialkoholní léčebně.
A kteří lidé se nejčastěji stávají alkoholiky? Dle dlouhodobých studií bylo zjištěno, že tendence „více pít“ mají hlavně fyzicky manuálně pracující lidé. Závislost na alkoholu podporuje i nekvalitní rodinné prostředí (zde může hrát roli i rodiče, kteří jsou závislí na alkoholu). Dle prognózy závislosti byla potvrzena i souvislost snížené známky z chování na základní škole se vztahem k alkoholu v dospělosti – neúměrné požívání alkoholu se tedy jako nadstavba váže na poruchy chování v dětském věku.
Samotná abstinence alkoholika má charakteristiku, která zahrnuje – příznaky pocení, třesení končetin, nevolnost, zvracení, malátnost, úzkost, zrychlení tepu. Může se dostavit i mdloba (při rychlém vstávání).
Jak bylo řečeno na začátku, dnešní doba alkoholem neopovrhuje. Naopak vzrůstá jeho spotřeba. Možná je to způsobeno rychlostí dnešního světa, kde se „tzv. směje“ jen ten nejschopnější. Ostatním zbudou jen oči pro alkohol. Ten může všem v přiměřených dávkách sloužit. Je tedy jen na každém z nás, zda se díky vlastní neschopnosti nestane jeho podřízeným!
Zdroje: Seminární práce do psychiatrie - Zbyněk Mlčoch, Až na dno – doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.83
Počet hlasů: 317
|
|
Do které skupiny patříte?
Hlasovalo: 247 lidí.
|
|
|
|
|
Autor článku:
|
Jan Soukup
Nevím, dál :o)
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
|
|
|
Náhodný výběr článků z archivu:
|
|
|
