|
|
|
 Spřátelené weby:
|
|
|
Sci-fi literatura v kostce
Vydáno dne [02.01.2005] / rubrika [Kultura]
Sci-fi literatura byla vždy nedílnou součástí krásné literatury. Ba dá se říci, že co se týká počtu čtenářů, patřila k nejoblíbenějším, například romány Julesa Verna anebo také hry našeho Karla Čapka. Zpravidla se tato literatura vyznačovala mistrovstvím literárního stylu a jazyka. Můžeme se teď zeptat, proč sci-fi literatura jest populární i v dnešní technicky a vědecky nesmírně vyspělé době. Jednak si myslím, že neustále stoupá význam imaginace a schopnosti fantazie a to především pro další technický a vědecký rozvoj naší civilizace, která už sama o sobě má výraznou fantazijní tvář. Zjistilo se totiž, že i pro to nejracionální myšlení je velmi užitečná představivost a smysl pro neracionální hlediska, zejména fantazijní či umělecká. Například, jak dokázal podle svých slov Albert Einstein a mnozí jiní vědci, schopnost představivosti se dokonce velice týká i matematiky.
Řekla bych, že sci-fi literatura je v dnešní době oceňovaná zejména proto, že sama skutečnost dokázala, že velcí klasikové sci-fi literatury vůbec nebyli jen pouhými snílky a vymýšleli si věci, které se nikdy nemohou stát, ale naopak, že v jejich dílech se projevila obrovská předvídavost. Dokonce se ukázalo, že jejich zdánlivě nesmyslné vize jsou dnes realizovány a můžou se stát pro lidstvo dokonce nebezpečně reálné. Připomeňme si, že v době klasických děl sci-fi literatury lidé tyto knihy rádi četli, ale mnozí se jim smáli, protože je pokládali za bláhové výmysly. Když už jsem se zmínila o Julesi Verneovi, tak prakticky všechny jeho vize byly do dnešní doby naplněny a to od nich uplynulo sotva sto let. Například cesta na měsíc, která byla v devatenáctém století oblíbeným tématem. Vezměme si další příklady. Vernův Nautilus byl dnešními atomovými ponorkami naprosto překonán. Vynález zkázy byl rovněž tisíceronásobně překonán v podobě atomové bomby. Témata týkající se vzduchoplavby byla také v dnešní realizaci překonána.
Nebo přejděme k tématům našeho Čapka. Válku s mloky můžeme považovat za varující metaforu, která se v různé podobě projevovala během celého minulého století a v podobě terorismu a organizovaného zločinu se dostává i do století našeho. Jeho Bílá nemoc má řadu dnešních známých podob (například AIDS). Jeho Krakatit má rovněž v dnešní době známé podoby. Je proto zvláštní, ale možná zákonité, že to byli právě spisovatelé a básníci, kteří dovedli předvídat budoucí vývoj vědy a techniky a především člověka uvnitř těchto fenoménů a dovedli také poukázat na kladné a záporné, ba i katastrofické možnosti tohoto vývoje.
To, co jsem řekla o autorech sci-fi literatury 19. a začátku 20.století, v plné míře platí i o jejich následovnících. Utopická vize proslulého Arthura C.Clarka o vesmírném výtahu z naší země ke stacionární družici v románu Rajské fontány nabývá daleko realističtějších podob v souvislosti s katastrofou amerického raketoplánu. Přinejmenším hledání jiné cesty jak se dostat na oběžnou dráhu. A samozřejmě jeho nejslavnější román Vesmírná odysea nás nutí k zamyšlení, kde jsme se tu vlastně vzali, zda existoval nějaký prst boží a jaká bude naše budoucnost.
Toto vše se týká i jiných témat, než jenom ryze technických a vědeckých. Například pochmurné sociologické vize lidské společnosti v románech Ray Bradburyho (451 stupňů Fahrenheita), Aldouse Huxleyho (Konec civilizace) a George Orwella (Farma zvířat) jsou dnes ve světle politických událostí více než aktuální.
Je příznačné, že sci-fi literatura má výslovně mezinárodní charakter, je světová a proniká do všech literatur v různých zemích světa. Je třeba ještě dodat, že prvky sci-fi se objevují i u spisovatelů, kteří nepatří do této žánrové oblasti, například u Franse Kafky (Proměna), některých latinsko-amerických spisovatelů, našeho Ladislava Klímy a dalších. Mimochodem je třeba říct, že ve sci-fi literatuře existuje vynikající česká tradice. Počínaje Jakubem Arbesem a konče třebas Jiřím Kratochvílem. Ve druhé polovině dvacátého století to byli především J. Nesvadba, L. Souček, J. Veiss, O. Neff, kteří rozvinuli sci-fi literaturu na vysokou uměleckou a vědeckou úroveň.
Měli bychom se věnovat zejména obsahovému směru ve sci-fi literatuře, který se zabývá především člověkem a jeho společenským postavením, to znamená i jeho psychikou. Tady je třeba vyzvednout ze starších již výše zmiňovaného A. L. Huxleyho a R. Bradburyho a našeho Karla Čapka a také Rusa Jevgenije Zamjatina. Z mladších zejména George Orwella. Například podle něj je technická civilizace dovedena do absurdního stavu lidského odcizení a totalitního systému. Je ovšem pravda, že stejně tak jako Orwell, tak i Huxley vycházeli z díla ruského Zamjatina, „My“, o kterém by se dalo říci, že je přímo klasickým dílem sci-fi literatury a to zejména jako ostrá společenská satira. Zamjatin už v první polovině dvacátého století v tomto díle varoval před racionalizací života a nebezpečím totalitního systému vlády, která nepřipouští svobodu myšlení a svobodu slova a lidský jedinec je v ní pokládán za zbytečného. Nepochybně Zamjatin byl inspirován situací, která se začala vytvářet v tehdejším sovětském svazu.
Dennodenně se setkávám s vymoženostmi moderní vědy a techniky, sama je využívám (počítače, televize, mobily, internet…), tedy s výtvory, které někdy i moji rodiče, ale zejména moji prarodiče pokládali kdysi za hudbu budoucnosti a kteří se dosud těmto malým technickým zázrakům udivují nebo jsou jimi ohromeni (pro nás jsou tyto výtvory samozřejmostí). Mám štěstí, že moji rodiče i prarodiče tyto výplody moderní vědy a techniky rádi využívají a svým způsobem je obdivují, i když jsou si vědomi, že mnohé z nich mohou vést k jistému odcizení člověka, k technicizaci společnosti a velmi lehce mohou být zneužity přímo proti člověku samému.
Ještě jednou okolností mě sci-fi literatura oslovila. Vždycky se totiž říkalo, že věda nebo technika nejdou s krásou a poezií dohromady, nejsou slučitelné a vzájemně si odporují. Avšak jak mí rodiče i prarodiče (mezi nimi je i teoretik průmyslového designu) mi často dokazují, jak dokonale krásný může být špičkový výtvor techniky jakým je například britsko-francouzský letoun concord. A především je to právě sci-fi literatura, která spojuje znalosti vysoké techniky a vědy se stejně vysokými hodnotami estetickými. Proto je třeba říci, že například Čapkovy knihy a hry nebo Clarkova Vesmírná odysea patří ke světovým literárním skvostům (mimochodem Arthur C.Clarke patřil k předním vědcům kosmického výzkumu, za druhé světové války významnou měrou přispěl k rozvoji radarových systémů a je uznáván jako „otec“ stacionárních družic). Jestliže ve sci-fi literatuře existují dva základní proudy – co se týká obsahu díla, tedy optimistického a skeptického – pak věru nevím, ke kterému se přidat, protože oba proudy mají svoji pravdu, přičemž první dává naději a druhý varuje.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.83
Počet hlasů: 222
|
|
|
|
|
|
Autor článku:
|
Jana Hejzlarová
redaktorka
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
|
|
|
Náhodný výběr článků z archivu:
|
|
|
