Kdyby ženy vládly světu, nebyly by války?
Vydáno dne [25.12.2004] / rubrika [Politika]
Myslím, že otazník na konci této věty je docela příhodný. Samotné konstatování, že až budou ženy vládnout světu, nebudou už války, je sice z hlediska ženského ješitné a těžko ověřitelné, ale ve skutečnosti je značně pokulhávající. Ptáte se proč? Už samotný fakt, že ho nelze příliš ověřit, a to zřejmě ani s výhledem do delší budoucnosti, ho silně snižuje. Neboť, jak známo, v dějinách lidstva povětšinou vládli muži a je tomu tak doposud. Stačí se podívat na náš parlament. Jeho složení je obdobné jako ve většině zemí světa. Drtivou většinu tvoří muži. Nevím, čím to může být. Snad menší ambice žen nebo dějinný vývoj, kdy byl zakořeněn patriarchát nebo snad skutečnost, že jsme biologicky určeny jako nositelky života, čili náš mateřský pud. V každém případě představa, že žena bude hlavní živitelkou v rodině a posléze bude směřovat k rozhodujícím funkcím v podnicích a nakonec třeba ve vládě, je dosti neobvyklá. K těmto úkolům je jaksi automaticky předurčen muž.
Ale pozor! I zde můžeme najít výjimky, stačí se podívat do historie. Například francouzská vesnická dívka Jana z Arku neboli Panna orleánská, která v patnáctém století významnou měrou přispěla k porážce Angličanů a dokonce k dobytí dalších území. Co na tom, že nakonec skončila špatně. Ale i v současnosti najdeme vládnoucí ženy. Bývalé premiérce Velké Británie Margaret Thatcherové se říkalo „železná lady“. A ona skutečně vládla pevnou rukou. Nejenže třikrát zvítězila ve volbách, ale v roce 1982 poslala válečné loďstvo Velké Británie přes celý Atlantik téměř až na nejjižnější výspu Jižní Ameriky, aby zde porazila argentinská vojska v bitvě o Malvínské ostrovy. A to, myslím, už chtělo značnou kuráž. A co třeba Šárka z našich pověstí? Ale z hlediska celosvětového jsou to pořád výjimky potvrzující pravidlo.
Ale abych se vrátila k tvrzení, že až budou ženy vládnout světu, nebudou války. Nejenže to nelze ověřit, jak jsem vysvětlila výše, ale když se zamyslím nad vztahy mezi námi ženami, myslím skutečně spravedlivě, není výsledek zas tak růžový. Jsme dosti hašteřivé, někdy nesnášenlivé, žárlivé, prý dovedeme daleko více nenávidět než muži, panovačné a kdoví, jaké vlastnosti se nám ještě ať už právem či nikoliv, přisuzují.
Takže dále můžeme směle tvrdit, že „až budeme vládnout světu, nebudou války“, protože se vlastně nic nezmění, muži se zasmějí hahaha, protože k tomu nikdy nemůže dojít, neboť to by to přece dopadlo, že, no a my se vrátíme na naše pozice. Ale možná, že nám to docela vyhovuje, že vládnou, alespoň zdánlivě, muži. Ti jsou spokojeni, mají pocit moci a důležitosti, které jsou tak nepostradatelné pro mužskou ješitnost, no a my ženy jsme jakoby v ústraní a jak se říká „v tichosti taháme za ty pravé drátky“.
Tak kdo vlastně vládne?
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3.15
Počet hlasů: 268
|
|
|
Spřátelené weby:
redaktorka
