Krční šídlo (mikropovídka Prase 2)
Vydáno dne [18.11.2004] / rubrika [Povídky]
To takhle G. byl řidičem autobusu Olomoucko- Pražským dne 2.
Října 2002 když se obloha zatemnila a überdebil začal prskat.
Vrčel na sedadle z lisovaný želatiny, pokuřoval ultralehký eLeMka
a zpíval si porno verzi Včelky Máji. Sedadelník deset kroků
vzdálen četl noviny, jinak byl autobus prázdný.
Večer, Flakotova
Lhota. Doktor V. zastavil vůz ve 13:30 v Dolních obletnicích.
16:35 vystoupil v Minsku. Tam vlezl do Zoo a nechal se protestně
sežrat tygrem. Hovno, to by Vocásek neudělal, to je jinej
kalibr. To von sice 13:30 v Obletnicích do Géčkova busu nasral se
bezpochybně, ale do Minsku kurva nejel, jel normálně do Prahy a
tam si našel jednoho magora, co mu prodal zrní. Pak se vyválel v
lepidle, zrním se osolil a udělal na Václaváku prvotřídní kuřecí
performance.
3. říjen G. se nudí, nemá službu. Obyčejně když se
nudí, tak jde do lesa a tam kuchne nějakýho debila. Někdy potká
H., kolegu od železitostí, ten tam taky zkouší relax. Hučí vlaky,
sovy, straky, hvězdy svítěj nad baráky. (citováno ze sbírky
mistrného básníka G. Schroedera). Krčák (Praha 4) les, dva bodci
(trochu jak ta včelka), krční šídla taková. Slunce jim i nám
oblizuje mastnotné ksichty, kolem nebezpečně blízko krouží dobrá
nálada a tu náhle obě šídla stanou na kraji. Ten pohled.
Nemocnice, sídliště, sídliště a do toho slunce, ptačí tuberozpěv
a hudba silnic. Kurva je to furt ještě krásnej svět.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.98
Počet hlasů: 447
|
|
|
Spřátelené weby:
