Pan optik umí
Vydáno dne [31.10.2004] / rubrika [Povídky]
Rudovousý, červenolící, momentálně zpocený, stál pak optik u
vrat. Tato vrata, jejichž erbem byl oprýskaný nápis Vjezd, se
nacházela v ulici Holešické. V té ulici jsem nikdy nebyl, pan
optik také ne. Nemohl tedy vědět, zda vrata, před kterými stojí
jsou ta správná. Hledal realitní kancelář Ein Welt.
Pan optik byl němec, měl podivné jméno a podivnou chůzi. Většinou
byl velmi nudný, občas jen nudný. Jeho tvář budila odpor. Měl
modré oči, jež se skrývaly za hradbou zrzavé ofiny a zrudlé
pysky. Kdykoli se nudil, vytrhával si chlupy z hutného, zbytky
jídla prorostlého kníru. Asi nikdo neví, jak se k povolání optika
dostal, ani zda byl skutečně optikem.
Občas jsme se setkali v kavárně poblíž Hausmannova mostu. Měli
tam drahé pivo, ale vařili mléko s rumem, které pan optik
miloval. Naše hovory byly dlouhé a nudné, já se ale nudím stále,
proto mi optikova přítomnost nebyla protivná. Navíc měl příjemnou
vlastnost- když neměl co říci, mlčel. Já se pak rozpovídal o svých
problémech, dojmech z posledního filmu Jaroslava Fischenhause (ten
se dnes těší nebývalé popularitě), nebo o knize, kterou nemám v
úmyslu dokončit. Občas se pozvracel, asi z toho nápoje.
Zpět do Holešické. Stál před vraty a rozmýšlel, zda má vstoupit.
Jeho nerozhodnost mne vždy pobuřovala. Byl schopný postávat v
mikromarketu i dobrou půlhodinu, než si vybral značku cigaret. V
Holešické nekouřil. V kavárně u Hausmannova mostu však kouřil
neustále. Nemám rád nekuřáky, ale ani kuřáky, kouřím, ale nemám
rád ten zápach. Kdykoli si já zapálil, on si nemohl odpustit
totéž. Občas to bylo k nesnesení. Tím více jsem pak na něj mluvil
a přál mu nevolnost.
V Holešické, jak tam tak stál, porazilo ho auto. Nepovím vám, co
všechno pan optik uměl, ale určitě uměl rychle umřít. Tedy rychle
umřel.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.89
Počet hlasů: 480
|
|
|
Spřátelené weby:
