Změna pohledu na svět.
Vydáno dne [13.08.2001] / rubrika [Politika]
Vědci zkoumají jen to a tak, jak chtějí a vzájemně se podporují. Co se jim nehodí, prostě neexistuje. Vybíráme si církve jako zboží v supermarketu. Když se nám přestane líbit, najdeme si jiné, více vyhovující…
Všichni jsme více či méně nemocni stejnou chorobou nazvěme ji
jemně naivitou. Držíme se některých pošetilých přístupů k sobě i
životu. Malujeme si kulisy z iluzí. Chceme to tak vidět a tak je
nám to definitivně jasné, stačí jen stále opakovat.
Nechceme vidět, že vše je složitější, nekonečnou složitost Všeho.
Zapřeme i nos mezi očima, když nám někdo neomaleně naznačí, že
něco je snad jinak než si myslíme. Raději budeme navěky trpět a
také trpíme událostmi, které neprobíhají tak, jak bychom si
přáli. Jen se nevzdat svých názorů a zvyků! To jsme přece my a
kdybychom cokoliv změnili, už bychom to asi nebyli MY! Co na tom,
že děláme ze světa panoptikum. Vzniká začarovaný kruh strachu,
touhy po jistotě, vytváření iluzí a bolestivé reakce z událostí
života.
Ani věda nás z toho nedostane, i když ji považujeme za
vševědoucí. Vědci jsou totiž také takoví jako my. Zkoumají jen to
a tak, jak sami chtějí a vzájemně se podporují. Co se jim nehodí,
prostě neexistuje.
Víra už teprve ne, naopak, jen umožňuje levné berličky z iluzí,
protože můžeme věřit čemu chceme. Vybíráme si církve nebo
duchovní školy jako zboží v supermarketu. Když se nám přestane
líbit, najdeme si jiné, více vyhovující.
Co tedy? Jen vnímat svět i sebe bez zastaralých názorů a hodnocení.
Kdo by ale chtěl jíst nekvašený chléb? Máme příliš strach se
otevřít před světem bez ochrany představ a polštářů z iluzí.
Navíc jsme i pohodlní a zhypnotizovaní okolím. Ani správný
přístup k životu nespadne z nebe. Jak k němu dojde? Nevíme nic o
sobě ani světu, ani základní otázky nechápeme. Odkud jsme přišli,
kam a proč jdeme, kdo a proč jsme my a svět. Neznáme základní
strukturu vědomí a nevědomí, své části individuality. Nevadí nám
neznalost, naopak, je pro nás stejně důležitá jako iluze.
Kdybychom se chtěli uzdravit, museli bychom se měnit, stále se
zdokonalovat. Mohli bychom se pak náhle setkat ne s pojmem, ale s
prožitkem úplně jiného, spletitého, nepopsatelného a nekonečně
dokonalého vnitřního světa. Z Něj by nám asi šel mráz po zádech,
protože je totálně jiný než ten náš starý známý a proto se Ho
budeme bát. Jen smrt starého, tj. předsudků, názorů a iluzí
umožní znovuzrození. Nechceme ani přijmout jinou autoritu než
našeho myšlení. Kdoví, co by nám řekla a co chtěla. Proto židé
zavrhli Krista.
Když se nechceme změnit, musí nás život nutit do změn, často
znovu a znovu bolestivě trestá za stejné chyby. Utopie i jejich
tragické následky však patří do Života tak jako vše. Kdo se
nechce duševně vyvíjet, onemocní demencí, protože jsme stále
obklopeni symboly nás samých.
Zkoumání Života jistě není snadné, ani bezbolestné. Je opravdu
těžké přijmout Skutečnost, že spleť souvislostí se rozšiřuje do
nekonečna a jejich složitost se zvyšuje rovněž do nekonečna. Na
všechny otázky je vlastně stejná úplná odpověď - Celé Stvoření.
Přitom často říkáme, že Vše je spojeno se Vším, ale nevnímáme to,
je to jen vznešená intelektuální myšlenka. Pokud vnímáme jen z
pozice svého myšlení, chápeme jen nekonečně malou část
kteréhokoliv problému.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.78
Počet hlasů: 187
|
|
|
Spřátelené weby:
