|
|
|
 Spřátelené weby:
|
|
|
Česko hledá reality show
Vydáno dne [23.06.2004] / rubrika [Kultura]
Již několik let se světem řítí vlna reality show. Tyto soutěže jsou atraktivní především tím, že o osudu soutěžících ve větší či menší míře rozhodují diváci. Ti jsou přilepeni k obrazovkám proto, že si mezi soutěžícími vyhlídnou svého favorita a pro toho pak hlasují, prožívají s ním strasti a slasti soutěže a těší se společně z toho, že postoupil do dalšího kola. Asi nejznámějším příkladem může být původně holandský Big Brother (mimochodem - logo soutěže je velmi nápadně podobné logu výrobci ledniček Brother), soutěž, ve které se skupina mladých lidí nechá zavřít do velkého domu a tam žije pod neustálým dohledem kamer. Ty sledují jejich chování, záběry se promítají v televizi a diváci posílají hlas tomu, kdo jim byl v posledním kole nejméně sympatický. Ten pak dům opustí a soutěž pro něho končí, zatímco zbylí soutěžící spolu vegetují dalších pár dní do dalšího kola. Na podobném principu fungují další varianty, které se odehrávají na osamocené farmě na severu Anglie nebo na pustém ostrově v Tichomoří. Stačí jen říct, že v zahraničí se reality show těší velké přízni diváků i financím sponzorů. Ale jak je tomu u nás?
S přivřením jednoho oka bychom mohli za reality show označit soutěž Česko hledá superstar. Pravidla nebudu vysvětlovat, to by bylo nošení dříví do lesa. Jen zmíním, že jde o zahraniční licenci (klobouk dolů před slovenskou veřejnoprávní televizí, která licenci vyfoukla komerční stanici JOJ). Proto se o Superstar bavit nebudeme. Jakousi první českou reality show byla soutěž Gladiátor na České televizi. Šlo o vědomostní soutěž, jenže o tom, kdo nepostoupí do dalšího kola, rozhodovali diváci a nikoliv vědomosti soutěžících. Dobrý nápad se však zvrtnul v nudnou soutěž, do které ani diváci moc hlasů neposílali. V době, kdy vysílání soutěže Gladiátor ČT zrušila, reality show ve světě prožívaly obrovský boom, každá televize se snažila přijít s nějakým nápadem nebo alespoň kupovala zahraniční licence.V Čechách se však vysílali milionáři, nejslabší články a hodiny pravdy. Vesměs tomu tak zůstalo dodnes. České televizní kanály se na vlně boomu reality show nesvezly. Jedinou výjimkou bylo Óčko, které do svého vysílání zařadilo soutěž Vyvolená. Princip byl stejný jako u soutěže Big Brother, dívky mezi sebou soutěžily a diváci rozhodovali o tom, která do dalšího kola nepostoupí. Soutěž se však po jejím skončení neopakovala. Dosud jsem nezjistil proč.
Průkopníkem českých reality show však byla rádia. První velikou akcí byla Holka na vdávání, soutěž, kterou organizovalo rádio city. Několik desítek slečen se přihlásilo, zaměstnanci z nich vybrali tři nejvhodnější a ty si opakovaně zvali do rádia. Diváci tak dívky slyšeli v éteru a - světe, div se - posílali hlas své favoritce. Když byla jedna dívka vybrána, začali se pro ni vybírat ženichové. Můžu se přihlásilo méně, přesto však jich zaměstnanci rádia vybrali deset. S těmi deseti šla dívka NAJEDNOU na večeři, během které si vybrala tři muže, kteří s ní opět NAJEDNOU strávili víkend. Po víkendu, tedy v pondělí, si dívka vybrala ženicha a ještě ten týden ve čtvrtek byla svadba. Třikrát hurá, soutěž skončila a diváci byli spokojení. Rádio platilo veškeré výlohy, tedy večeři, společně strávený víkend, svatbu, dokonce od rádia pár dostal auto. Pár se však po půl roce rozvedl a auto si přivlastnila nevěsta. O tom však diváci už neslyšeli ani slovo. Nechtějte vědět, jak to vím. To je redaktorské tajemství, opravdu za tím není žádné hnidopišství.
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale reality show je i Test věrnosti na Evropě 2. Nejde o soutěž, pořadu se však účastní posluchači a svojí popularitou se může rovnat i se zahraničními soutěžemi. Slečna posluchačka zavolá moderátorce, řekne jí nějaké údaje o svém partnerovi a dá mu na něj telefonní číslo. Moderátorka pak dotyčnému muži zavolá a snaží se jej pozvat na schůzku, lichotí mu, jednoduše jej chce svést. Muž je od přírody ješitný tvor, na lichotky slyší a tak většina dotazovaných si nakonec schůzku domluví. V ten moment vstupuje do rozhovoru slečna posluchačka (moderátorka naopak na chvíli mizí), která Pepu seřve, jak mu věřila a jak si to s ním doma vyřídí. Pepa zase na slečnu posluchačku začne řvát, co to na něj nacvičuje, proč z něj děla blbce a když mu nevěří tak ať si políbí řiť a že si to s ní doma vyřídí. Konec Testu věrnosti, pustíme si Helenku. Ačkoliv mně osobně příde pořad hnusný a odporný kvůli tomu, že několik set tisíc posluchačů sedí u rádia a těší se, jak to dopadne a jak se zase někdo pohádá, chápu jeho popularitu. Nechápu lidi, kteří do pořadu volají. Žádný test věrnosti nepotřebují, protože partnerský vztah drží na vzájemné důveře. Jakmile ta povoluje, je jasné, že se vztah řítí do záhuby.
Rádio Krokodýl (ano, TO rádio, které zaměstnává rebela PMC Pudivítra) před pár týdny zorganizovalo další soutěž, které u nás taktéž nemá obdoby. 103 párů posluchačů strávilo romantickou večeři, romantickou noc a romantickou snídani v jednom hotelu zadarmo, vše platilo rádio. Podmínkou soutěže bylo jedno: splodit té noci dítě. Tomu páru, kterému se podaří té noci otěhotnět (datum početí musí potvrdit gynekolog), zaplatí rádio určitou sumu peněz. Rádio Krokodýl dodnes vysílá rozhovory s účastníky soutěže, opakuje reportáže a těší se z toho, že se právě jeho zaměstnanců podařilo něco originálního. Chápu a obdivuji ten nápad, pro změnu naprosto nechápu účastníky soutěže. Početí potomka je věc, kterou by měl pár plánovat hodně dlouho dopředu a s velikou rozvahou. Už vidím ty automechaniky, dělníky a řezníky: "Mámo, tady nám řikaj, že nám zapaltěj! Pojď, přihlásíme se a uděláme si děcko!" Snažím se nevěřit tomu, že se prostě 206 lidí snažilo kvůli soutěži počít přesně tu jednu noc dítě. Možná naivně si namlouvám, že si chtěli pohodlně zasouložit jinde než doma a využili nabídky, která jim tuto příležitost nabízela zadarmo. Každopádně posluchači byli nadšení a dodnes u rádií sedí a čekají na výsledek, vítěz by měl být oznámen v nejbližších dnech.
Česká média se zatím nezmohla na žádnou regulérní reality show. Pokusy, o kterých jsem psal výše, byly napůl soutěží, mezi diváky a posluchači si však získaly daleko větší popularitu než všemožné AZ kvízy. To, že se u nás žádné varianty Big Brotheru nevysílají, je způsobeno tím, že jak česká společnost, tak média jsou poměrně konzervativní a bojí se kroku do neznáma. Pořádná česká reality show (ne, Český sen to opravdu není) však přijít musí. Je jen otázkou kdy.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3.01
Počet hlasů: 282
|
|
|
|
|
|
Autor článku:
|
Jaroslav Konas
bezvýznamná postava českého internetu, nikdo neví, jak se zmocnil funkce šéfredaktora
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
|
|
|
Náhodný výběr článků z archivu:
|
|
|
