O co jde na železnici ?
Vydáno dne [04.02.2004] / rubrika [Politika]
Pokusme se nejdříve o charakteristiku dosavadního stavu českých drah. Dráhy jsou řízeny mohutným několikastupňovým byrokratickým aparátem. Úředníci tohoto aparátu nejsou stále nijak zainteresovaní v prosperitě celého podniku, mají pravomoci, ale zodpovědnost je rozmělněna v neproniknutelném systému podřízenosti. Individuální aktivita je zde brána, jako nežádoucí vybočení z dané řady a jakákoliv snaha nebývá nikterak hmotně doceněna. Každý ví, že musí jen obhájit proč to, či ono nejde a pochlebovat vyvoleným, jejichž moc spočívá v možnosti zadávat zakázky pro své vyvolené a účet předkládat státu. Tímto se dráha stává opravdu drahá. Konečným efektem pak jsou prázdná nádraží a neustálé snižování stavu zaměstnanců, kteří jsou v takto (ne)fungujícím aparátu opravdu zbyteční. Za posledních čtrnáct let se nepodařilo vnést do této firmy snad ani náznak kapitalismu.
A právě kapitalistické podnikání je jedinou rozumnou možností, která vrátí provoz na nevyužívané a tím i drahé tratě.
Model tu máme. Rozdrobíme provoz na dceřinné společnosti podnikající ve své oblasti ať již v rámci regionu, nebo nadnárodně, v nákladní, nebo osobní dopravě, ve službě státu, nebo ve vlastním podnikatelském záměru. Vlastní hospodaření se pak odvíjí v zájmu udržení firmy, vše pod tlakem konkurence, tedy vše pro zákazníka.
Takové podnikání probíhá podobně jako v silniční dopravě na tratích, které jsou, stejně jako silnice, součástí státem spravované a řízené infrastruktury. Oproti autodopravě zde jistá specifika vytvářejí předpoklad jakéhosi zastřešení podnikajících firem zřízením holdingu. Podstatnou součástí této formy jistého koordinačního řízení je i zajištění sociálních jistot úzce specializovaným zaměstnancům. V sousedním Německu již tato forma funguje a zdá se, že dost dobře. Německého vzoru si dnes všímají i francouzské dráhy. My zatím děláme, že nic nevidíme, že něco vymýšlíme, že budeme s čímsi lepší, že se nám to tak asi nehodí.
Komu se však tento jasný model opravdu nehodí? Pro záchranu koho zve "táta Dušek" své nádražáky do stávky? Komu tedy prospěje ono (mimo jiné též požadované) nerozdrobování ČD?
Odpověď není těžká. Jednotlivé firmy by nemohly potřebovat již zmíněné úředníky dnešního tipu. Sotva by mohla být konkurence schopná společnost, jejíž management by jen dlouhosáhle vysvětloval proč nemůže nic dělat.
Právě oni, nikoli jak odboráři často říkají řadoví zaměstnanci, by přišli o svá místa a o své velice dobré platy (o úplatcích nemluvě), spousta by jich musela odejít, neboť by byli ohroženi něčím co má logiku, je průhledné a přehledné, něčím co ve skutečnosti nikdy nedělali a to skutečnou manažerskou prací.
A tak tedy opět Novou zmasírovaní nádražáci podpoří na pokyn pana Duška stávku. Stávku z níž opět nikdo nepochopí oč jde. Hlavně, že nás stáda zase jednou zbaví toho nepříjemného generálního, který si dovolil otřást židlemi našich dlouholetých nepostradatelných odborníků střežících víc než blaho cestujícího zákazníka své dobře placené posty všech stupňů řízení podniku Českých drah.
O železnici, jako takovou a o nádražáky zde opravdu nejde. Nádražáci jsou jen nástrojem této hry. Je mi jich trochu líto. Neměli by být tak slepě důvěřiví a hloupí.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.94
Počet hlasů: 262
|
|
|
Spřátelené weby:
