Antikomunismus a moderní sebevědomé češství
Vydáno dne [09.07.2003] / rubrika [Politika]
Vážení signatáři, vážení přátelé,
Jaké jsou ohlasy naší akce? Především chceme poděkovat všem dosavadním signatářům petice, že jim není lhostejné v jaké společnosti žijí, protože to je důležité sdělení i pro nás - žít, pracovat nebo vychovávat děti v zemi, kde většina společnosti vnímá zlo a dobro zcela odlišně, případně jej nijak nereflektuje, je dlouhodobě nemožné. To, jak se vyrovnáme či nevyrovnáme s komunistickou minulostí totiž říká něco podstatného o nás, o naší národní identitě, o našem češství, o tom, kdo jsme a jak se sami na sebe díváme.
I když hlasy, které vyjádřily všemožnou podporu petice, v drtivé většině převažovaly, ne vždy se její zveřejnění setkalo s kladným ohlasem. Nejčastější výtky se týkaly charakteru petice, její údajné nedemokratičnosti: v demokracii prý nikoho nelze předem vylučovat z diskuse. To je samozřejmě absurdní. Právě demokracie, narozdíl od předlistopadového systému, je také či především svobodná volba: člověk si může vybrat - s kým a v čem chce podnikat, s kým a kam jet na dovolenou, s kým a o čem se bavit či nebavit, a také s kým dělat či nedělat politiku: Národní fronta, která předem vymezila politický i společenský prostor, ve kterém se mohou občané pohybovat, je doufejme s konečnou platností minulostí.
Někteří lidé spekulovali nad tím, co peticí sledujeme, a podsouvali nám úmysl založit politickou stranu či nějakou podobnou institucionalisovanou aktivitu ve stylu nedávného Impulsu nebo Děkujeme odejděte! Můžeme všechny signatáře ujistit, že špatných stran máme dost a nemá cenu je dál rozmnožovat. Jedná se především o to stávající politickou scénu politicky i jinak kultivovat, třeba právě poučeným antikomunistickým přesvědčením, které by mělo být výbavou každého demokrata - ať socialistického, konservativního či liberálního smýšlení.
Vyskytl se také názor, že petice jsou pouhá prázdná slova, že to je k ničemu, že je nutno vstoupit do některé z parlamentních stran a jedině tak měnit věci k lepšímu. To je hodně zvulgarizované pojetí občanství, které jsme ovšem podědili z minulé doby adorující instituce a ponižující občana. Petiční iniciativa je nejen naše právo, které nám zaručuje Ústava, ale především je to přirozený projev svobodné společnosti, který je důležitý právě tím, že nemá žádné mocenské instrumenty, které by ideu dokázaly převést do mocensko-politického denního provozu, ale také ji zprofanovat: institucionalisovat antikomunismus by byla ta nejhorší služba, kterou bychom mohli této bezesporu ušlechtilé myšlence prokázat. Petice S komunisty se nemluví je na prvním místě morální apel, od kterého se teprve mohou odvíjet všechny ostatní kroky, a to včetně politických či právních otázek, které tímto předkládáme signatářům petice a potažmo celé české veřejnosti k diskusi (jde o starý problém legality či postavení antisystémového politického hnutí v demokratické společnosti).
Reakce politiků
Ve čtvrtek 26. června jsme předali nové podpisy pod peticí S komunisty se nemluví české politické representaci - tentokrát jsme podpisy předali osobně předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi. Sdělili jsme mu, že petice vyjadřuje obavy občanů z postupující politické legitimisace netransformované a neostalinské komunistické strany, která by mohla mít naprosto zhoubné důsledky nejen pro politický systém České republiky, ale i pro samu společnost a její celkové směřování. Premiér odpověděl velmi krátce, jak je jeho zvykem, v tom smyslu, že problém je v tom, že KSČM byla zvolena legitimní cestou a že to je nutno respektovat. My jsme oponovali, že je rozdíl mezi legalitou a legitimností a že i když je KSČM v současné době legální stranou, neznamená to, že to je normální parlamentní demokratická strana, se kterou by šlo vyjednávat o budoucnosti této společnosti. Premiér řekl, že nám svůj názor na věc sdělí, až si petici přečte.
Politici se k petici vyjádřili mimo jiné v Respektu č. 26 z 23.-29.6.2003. "Ani na vteřinu nevěřím, že je ta věc namířena proti komunistům. Je to proti Václavu Klausovi. Autoři té věci se snaží srazit presidenta do suterénu," sdělil tomuto týdeníku poradce presidenta Ladislav Jakl.
Také Petr Nečas z ODS petici odmítl: ?Ta petice je nezajímavá, a to především kvůli lidem, kteří ji podepsali,? řekl Respektu Nečas: "Koho myslím konkrétně? Na žádná jména si teď nevzpomínám. Ale dělat třináct let od revoluce takové podpisovky nemá smysl."
Na výše uvedené je možno odpovědět asi pouze otázkou: Kdy už se ODS konečně zbaví klausovských či postklausovských křečí a mindráků (viz Jakl), že ji nikdo nemá rád, že se ji všichni snaží podvést a že všechny aktivity mimo ODS jsou už z podstaty namířeny proti této straně - kdy už se konečně občanští demokraté začnou chovat jako sebevědomá, nezakomplexovaná a tedy neagresivní demokratická pravice, kterou by tato země potřebovala jako sůl? I když se lidovci často chovají dvojznačně, v této souvislosti je zcela namístě ocenit předsedu KDU-ČSL Cyrila Svobodu. "S komunisty se skutečně jednat nemá, a už vůbec ne na té nejvyšší úrovni. Byla chyba, že jsem se toho účastnil, už bych to podruhé neudělal," řekl Svoboda Respektu o schůzce parlamentních stran v Lánech, což je dobré pochválit už jenom proto, že slyšet otevřené přiznání vlastního pochybení z úst českých politiků je něco vskutku mimořádného.
Svoboda šel v rozhovoru dokonce ještě dál a zalitoval i své účasti na loňské parlamentní iniciativě ohledně tzv. Benešových dekretů: "Byla to velká chyba. Celé to hrálo do karet komunistům a my jsme jim u toho neměli asitovat." (K tomu jen malou poznámku: přizvat KSČM k podpisu pod věčnost Benešových dekretů je úplně stejné politické, a také sebedestrukční, faux pas, jako kdyby k tomuto aktu česká politická representace přizvala Sudetoněmecký landsmanšaft - byli to přece komunisté, kteří dávno před Mnichovem žádali v rámci boje proti demokratické první republice sebeurčení sudetských Němců až do jejich odtržení od ČSR, a to ještě v době, kdy už v Německu vládl Hitler!) Cyril Svoboda se dokonce i osobně telefonicky přihlásil a vyjádřil s peticí naprostý souhlas. Jednání s komunisty odmítl např. i místopředseda unionistů Jan Hadrava.
Petice ovšem a priori nikoho nepodporuje a na nikoho nechce útočit - dokonce ani na pana presidenta ne, Ladislave Jakle. Hlasy tisíců občanů ČR by naopak měly stávajícím demokratickým politickým stranám pomoci vyprofilovat se v ideově či programově čitelné moderní pravolevé politické spektrum, které by nebylo závislé na komunistické minulosti a politických subjektech, které dobu před listopadem 1989 representují.
Přístup jednotlivých politiků a stran ve vztahu ke KSČM chceme pravidelně sledovat a uveřejňovat jejich stanoviska v této věci na internetových stránkách: zvláště před volbami to bude pro četné voliče jistě zajímavé. Průběžně chceme také shromážděné podpisy posílat jednotlivým poslancům a senátorům a budeme jejich odpovědi zveřejňovat na internetu (žádná reakce bude také, a jistě výmluvná, odpověď).
Volme také podle toho, jak se jednotlivé strany staví ke komunistům!
I když nás zatím politici neberou příliš vážně - uvidíme, jak se situace změní, když se pod peticí sejdou další tisíce lidí.
Zajímavá byla také reakce médií - Lidové noviny a Mladá fronta Dnes nepřinesly o setkání ani řádek (při minulém předání petičních archů předsedovi PS Lubomíru Zaorálkovi otiskly tyto noviny jenom kratičkou zprávu ČTK), vlastní zprávu o setkání ovšem přinesl (a stejně i minule) bývalý list ÚV KSČ Právo, a celkem objektivní.
Tentokrát se dostavily všechny tři hlavní televize, vedle ČT, která o předání referovala i minule, TV Prima a TV NOVA, přičemž zpráva ČT byla o třídu horší. Překvapila především TV NOVA, která o celé věci přinesla možná až příliš dlouhou reportáž - že by se v TV NOVA, která se v poslední dobou dala označit ne za prokomunistické, ale vysloveně komunistické médium, začalo v tomto ohledu blýskat na lepší časy? Že by Železný přestal mít skutečně v této televizi vliv a jeho dohoda s Grebeníčkem se stala minulostí?
Všechny televize se ovšem chytly především názoru Davida Černého, že je třeba KSČM zakázat, což všem dotázaným politikům nahrálo, aby celou věc smetli jako naprosto politicky nereálnou pod stůl - názor ostatních níže podepsaných byl, že otázka zákazu je naprosto legitimní, ale že je ji třeba nejdříve důkladně prodiskutovat a zvážit všechna pro a proti.
PETIČNÍ AKCE POKRAČUJE PŘES CELÉ LÉTO!
Od příštího týdne budou moci petici podepsat i ti občané, kteří nemají počítač - na webových stránkách bude viset formulář k vytištění s uvedením adresy, kam podpisové archy posílat. Na webové adrese antikscm.2b.cz rovněž otevíráme diskusní stránky a okénko informace, kde bude možno nalézt odkazy na akce, v jejichž rámci by se mohla dělat antikomunistická osvěta. Tyto stránky by měly sloužit jako antikomunistická platforma ? pro informace o nejrůznějších protikomunistických happenincích, kulturních akcích apod., které se budeme snažit s přáteli pořádat, a očekáváme i podporu a iniciativu z Vaší strany. Antikomunismus by se měl stát denní, běžnou záležitostí. Vedle připomínky politické scéně, že v této zemi existuje nezanedbatelná část společnosti, která nerezignovala - a nerezignuje - na reflexi komunistické minulosti, je to také cesta k vnitřně svobodné české společnosti.
Chceme aby se poučený antikomunismus - ne v podobě pátrání, co kdo kde před listopadem 89 dělal, ale jako aktivní občanský postoj - stal součástí moderního, sebevědomého češství, které reflektuje minulost a dokáže z ní vyvodit důsledky pro přítomnost a budoucnost.
Praha, 28. června 2003
David Černý
Vladimír Michálek
Petr Placák
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3.18
Počet hlasů: 284
|
|
Myslíte, že hrozba komunismu je stejná, jako hrozba fašismu?
Hlasovalo: 228 lidí.
|
|
Spřátelené weby:
