Cheswoodský Ďábel (4. část)
Vydáno dne [26.06.2003] / rubrika [Povídky]
Uvědomoval jsem si, jaká obrovská náhoda je, že jsem do Cheswoodu přijel právě v těchto dnech. Na pobyt v tomto městě jsem měl jen dva dny a stačilo přijet o týden dříve nebo později a já bych přišel o velice zajímavé události, o kterých jsem se stůj co stůj musel zmínit ve své reportáži.
Lidé se začali rozcházet každý svou cestou a já za chvíli zůstal na pláži sám. Při prohlídce Cheswoodu jsem procházel snad všechny kavárny a hostince, na které jsem narazil a tam jsem hovořil se všelijakými lidmi o Cheswoodském Ďáblovi. Ať už jsem mluvil s dělníkem, bankéřem, nádenicí či květinářkou, všichni si již na přítomnost a teror zvláštního tvora zvykli. Když jsou opatrní, nic se jim nestane. A co si myslí o lidech, kteří v takováto stvoření nevěří? Všichni odpověděli, že je to otázka víry a postoje. Někdo z Liverpoolu se bude těžko zajímat a věřit v to, co se děje tady, v Cheswoodu, když se obyvatelé tohoto města nestarají o to, co se děje v Yorku a sotva budou věřit, že na Yorkském hřbitově jsou pochováni vampýři, i když jsou toho noviny plné.
Každopádně je stále více a více obyvatel odhodláno molo zbořit. Doufají, že nový starosta se bude chovat tak jak by měl a v zájmu města molo zlikviduje, čímž by snad dal vale Cheswoodskému Ďáblovi. Nic víc mi nikdo nepověděl, tak jsem své kroky namířil k hotelu, abych se umyl, zabalil zavazadlo a mohl zítra v klidu odjet dopoledním vlakem.
Náhoda tomu chtěla, že jsem ztratil orientaci a ulice již pro mne nebyly městem, ale labyrintem.Zeptal jsem se jednoho mladíka, kudy se dostanu na náměstí. Ochotně mi cestu popsal a dokonce i zakreslil. Když jsem ovšem své kroky vedl podle jeho slov, něco se mi nezdálo. Měl jsem za to, že se pohybuji ve středu města, jenže jsem chodil stále tmavými a špinavými uličkami. Oproti krásným ulicím okolo náměstí to byl ohromný rozdíl. Začal jsem zmatkovat, neboť se již stmívalo a já, pod vlivem podivné shody událostí v tomto městě, cítil jak se má dušička zmenšuje a zmenšuje. Procházel jsem ulicí plnou papírových krabic, dřevěných beden a odpadků. Po levé straně jsem najednou uslyšel jakýsi šramot, rychlé, těžké kroky a než jsem se v tom šeru stačil podívat, co že se to vlastně děje, něco mne udeřilo do hlavy a já bezvládně padl na kamennou zem.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.77
Počet hlasů: 387
|
|
|
Spřátelené weby:
bezvýznamná postava českého internetu, nikdo neví, jak se zmocnil funkce šéfredaktora
