Cheswoodský Ďábel (3. část)
Vydáno dne [22.06.2003] / rubrika [Povídky]
Probral jsem se, když radniční hodiny odbíjely osmou. Po snídani jsem vyšel z hotelu pln optimismu a odhodlání pokračovat ve své redaktorské práci. Náměstí bylo plné lidí, což mne velmi překvapilo. Tvořili jednu velikou skupinu seskupenou kolem jednoho bodu. Přišel jsem k jedné postarší ženě, pozdravil a zeptal jsem se, co se tu děje. Paní ke mně otočila hlavu: "To zvíře zabilo starostu! Starostu! Tak už ne pobudové, opilci. Teď už i starosta!" nechápal jsem ji. Bylo jasné, že místní lidé jsou silně pověrčiví a neberou v potaz nebezpečí vrahů a zlodějů. "Neměl se rouhat!" řekla mi ta paní před tím, než se začala tlačit směrem do středu veškerého zájmu. Lidé kteří ji slyšeli, přitakávali. "Ano! Ano! Neměl se rouhat!" Bylo mi jasné, že od nich se nic nedozvím, neboť se každý tlačil ke kaluži krve, která zbyla na dlažbě po odklizeném tělu starosty a pochybuji, že by si se mnou kdokoliv povídal o Cheswoodském Ďáblovi.
Z jedné ulice, která vedla k pobřeží, vyběhl mladík a křičel tak nahlas, jak mu plíce dovolily: "Lidé! Lidičky! Pojďte se podívat! Pod molem to někdo vážně postavil! Ono to tam je! Je to tam!" Lidé přestali mluvit. Vyměňovali si pohledy plné očekávání něčeho hrozného. Rozhostilo se ticho. Dav se vydal směrem k molu. Mlčky.
Dal jsem se do řeči s jedním starým mužem. "Ach, tak vy jste zoolog?" otázal se, jakmile jsem se zmínil o své práci. "Nikoliv, pouze píši o tajemných zvířatech viděných všude v Evropě do salisburských novin." odpověděl jsem. Stařík pokračoval:"Víte, já se věnoval při svých cestách po Asii hmyzu.To byste koukal, kolik nových druhů jsem objevil! Předpokládám, že jste tu kvůli té zrůdě, co nám vraždí spoluobčany." Řekl jsem, že ano, a poprosil jsem jej, zda by mi o Cheswoodském Ďáblovi řekl pár vět. Souhlasil. A jeho výklad jsem si zaznamenal do deníku v této podobě s tím, že z toho pak budu vycházet při dokončování článku.
"Historie tohoto stvoření sahá až do roku 1666. Jeden z cheswoodských rybářů měl ženu, která mu na svět přivedla dvanáct dětí. Jmenovala se Vilma. Hejtman Vilmu prohlásil za rodičku města a dával ji všem za vzor. Vilmě se otevřela cesta, po které se vydávají jen úspěšní lidé, ne ženy rybářů. Byla zvána na hostiny, plesy, slavnosti konající se široko daleko. Dvakrát prý navštívila samotného krále! Léta ovšem ubíhala a Vilma těžce onemocněla. Doktoři již nad ní udělali kříž a smířili jí a její rodinu s blížící se smrtí. Vilmě se ale na nechtělo pryč a uzavřela smlouvu se samotným Satanášem. Ten se jedné noci připlížil k ní do světničky, když byl její muž na rybách, a Vilma nejenže se uzdravila, ale čekala další dítě. Když to dítě přišlo na svět, mělo již chrup, vlasy, ale také rudou pleť, rohy a křídla! Porodní bábu to kouslo do ruky a uletělo oknem!" stařec se nadechl. Náruživě jsem si všechna slova zapisoval do zápisníku. "O té zrůdě nikdo dlouho neslyšel. Vilma sama byla označena za čarodějnici, její muž byl ubit v hostinci. Utekla se svými dětmi hluboko do lesa. To ji zachránilo před inkvizicí. Na sklonku života, když pálení čarodějnic polevilo, se vrátila do Cheswoodu. Po její smrti nemohla být pohřbena na městském hřbitově určeném pro křesťany, tak ji pohřbili na pláži do písku s tím, že její tělo odnesou opakující se přílivy. Jenže voda, která v noci pokryla celou pláž, se jejímu hrobu vyhýbala. Obtékala to místo ze všech stran a tělo té čarodějnice zůstávalo stále tam, kde bylo pohřbeno. Po dvě století se tomuto hrobu voda vyhýbala. Budou tomu dva roky, co na radnici začal úřadovat pan Willkins, co byl dnes zavražděn. No, ten se rozhodl, že postaví molo, jaká tehdy stála už v Plymouthu, Brightonu, Hastings, zkrátka-aby jeho město bylo hodno úrovně ostatních pobřežních měst anglických. Jelikož stavbě mola, které mělo být napojeno na nejširší ulici v Chestwoodu, bránil hrob té čarodějnice, byl odstraněn a její ostatky umístěny ve zdejším muzeu. Jakmile bylo molo dostavěno a otevřeno pro veřejnost, začaly zdejším farmářům mizet ovce a krávy. Pověst o Chestwoodském Ďáblovi znovu ožila a začala vnášet strach do všech místních domácností, jakmile se začali ztrácet lidé, kteří zůstali po setmění v ulicích. Starostovi začala přicházet korespondence, ve které jej jistý pan Mehpist žádal, aby Willkins molo zbořil nebo přemístil a vrátil Vilmin hrob tam, kde dříve bylo její tělo pohřbeno. Starosta hloupě korespondenci zveřejňoval v městském oběžníku a vydával ji tak na posměch všem spoluobčanům. Pana Mehpista měli lidé za blázna, i když vůbec nevěděli, jak vypadá, kde žije a jestli je to vůbec Angličan.
Před třemi týdny přišel starostovi výhružný dopis, ve kterém jej jeden z Vilminých potomků, jak se autor podepsal, zastrašuje a nabádá k naléhavému přemístění mola, neboť se blíží dvousté výročí Vilminy smrti a nebude-li hrob stát tam, kde ještě před pár lety stál, stihne jej a jeho město neštěstí. Starosta se nedal nijak zastrašit, a prohlásil, že jediné neštěstí pro město je, když budou cheswoodští obyvatelé z krásného moderního mola shlížet na smutný prostý starý hrob nějaké baby jagy. Mám obavy, že něco pravdy v tom dopisu bylo, neboť před pěti dny místní muzeum vyhořelo a zmizela nádoba s Vilminými ostatky.
Dnes ráno byl zavražděn pan Willkins a myslím, že není všem událostem konec." Víc mi toho neřekl, osobně si myslím, že ani nechtěl.
Když jsme dorazili na pobřeží, lidé propadli částečně údivu či překvapení a částečně strachu a panice. Vedle krásného, moderního mola, na kterém stálo pár obchůdků a kaváren, byl v zemi umístěn starý oprýskaný náhrobní kámen, na kterém bylo vyryto jméno známé rodičky a slovo vzpomínáme. Kdo ve skutečnosti vzpomínal na Vilmu v dobrém? Poškrábal jsem se na hlavě a trochu se i bavil pohledem na vyděšené tváře ostatních. V hlavě se mi objevily první pochyby.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3.1
Počet hlasů: 202
|
|
|
Spřátelené weby:
bezvýznamná postava českého internetu, nikdo neví, jak se zmocnil funkce šéfredaktora
