|
|
|
 Spřátelené weby:
|
|
|
Radiohead - Hail to the Thief
Vydáno dne [20.06.2003] / rubrika [Kultura]
Hail to the Thief. Pro neangličtináře volný překlad zní: Zdravíme zloděje, popřípadě Ať žije zloděj.
Jak kapela přišla k takto, dle mého názoru, poněkud záhadnému názvu? Podle vyjádření Toma Yorka (zpěvák) má symbolizovat nevoli k G. Bushovi, který, podle jeho mínění, ukradl hlasy v amerických presidentských volbách a má na svědomí válku v Afghánistánu a Iráku. Podobný názor má samozřejmě celá kapela, což je v dnešní době poměrně odvážné, za předpokladu, že v následujících dnech čeká Radiohead turné po USA.
Ale vraťme se k albu samotnému. Deska má podtitul The Gloaming, což měl být zřejmě původní název; o konečném znění názvu se vědělo až několik dní před vydáním. Kapela ještě uvažovala o pojmenování 2 + 2 = 5.
Pokud jsem dříve pravil, že v rámci Radiohead je album komerční, chtěl bych vysvětlit proč. Na desce se ztrácí silně depresivní a "nelíbivé" kousky, i když se najdou výjimky, a borci se naladili na poměrně positivnější vlnu, trochu to vypadá, jako by chtěli svou hudbu přiblížit více lidem, protože je pravda, že podstata Radiohead je zachována. Předpokládalo se totiž, že nový studiový počin bude v duchu Amnesiac, ve směs melancholické až depresivní chytlavé melodie, hodně elektroniky občas podpořené kytarami a jinými akustickými zvuky. Tato deska ovšem vybočuje z poslední produkce kapely a výběrem skladeb na mě působí jako mix všech dosavadních alb; jako by hudebníci sami nevěděli co dál, nebo jako by chtěli uzavřít svůj dosavadní repertoár a bruslení mezi styly takovou to přehlídkou jejich aranžérských nápadů a schopností. Zkrátka opět šokovali, avšak ne v takové míře. Jednotlivé skladby by se tudíž daly bez problému rozhodit na jednotlivá alba (s výjimkou první desky Pablo Honey, žádná skladba by se tam přiřadit nedala) a zněly by tam velmi dobře. Sám jsem si to zkusil. Abych řekl pravdu na albu se vyskytují čtyři písně, které jsou charakteristické pro Hail to the Thief. Písně svým obsahem spíše melancholické než depresivní by se ujaly svým zvukem na Amnesiacu, ale náladou by tam rozhodně nepatřily, jsou to skladby Sit down. Stand up., Sail to the moon, There There a A wolf at the door.
Dostávám se tedy k samotnému rozboru alba. Začal bych přiřazením jednotlivých skladeb k předchozím deskám, abyste sami nejlépe pochopili, co od nich můžete čekat. (pozn. skladby nebudou podle pořadí na albu, ale podle chronologického srovnání vydaných LPček)
2 + 2 = 5. Jednoznačně by nejlépe zněla na albu The Bends po boku Just, začátkem je sice klidnější, za to koncem je velmi impulsivní a rytmická. Hudebníci ukázali, že na kytary ještě umí a ke všemu zapojili svoji nápaditost. Myslím, že je to skvělá úvodní skladba, náladou jednoznačně vystihuje album; zvukem však nikoliv. Přesto tak vznikla jedna z nejlepších skladeb na Hail to the Thief a dovoluji si tvrdit jedna z nejlepších skladeb kapely.
Scatterbrain. Velmi podobný písni Street Spirit z alba The Bends. Opět kytarovka. Není tak melodicky a emotivně silná jako její protějšek, avšak po bližším poslechu zjistíte, že je stejně kvalitní a nápaditá. Svou náladou vystihuje desku, ale opět mám výhradu ke zvuku.
Go to sleep. Vyjde jako druhý singl. Podle mě si to skladba nezaslouží, ale je pravda, že z komerčního hlediska je to jedna z nejchytlavějších věcí; celkově však vyčnívá a působí cizím dojmem, zejména, když následuje po elektronické skladbě Backdrifts. Nejlépe by se píseň uplatnila na OK Computer mezi skladbami Let Down a Karma Police.
Myxomatosis. Postavená na zkreslené basové lince, svou dravostí by mohla následovat po The National Anthem; náladou i zvukem by sedla do pochmurné Kid A. Co znamená název skladby? Myxomatosis je látka, kterou v 50. letech používali v Austrálii k hubení králíků, kteří se přemnožili. Jaký to dává smysl s textem skladby, to už si přeložte sami, protože texty Toma Yorka se nedají vykládat jasnou definicí, každý si z nich vezme co chce.
Backdrifts. V pořadí čtvrtá skladba. Je velmi podobná úvodní písni z alba Amnesiac (Packt like sardines in a crushd tin box). Obě jsou melodicky velmi silné a, ačkoliv se to na první pohled nezdá, velmi dravé.
Where I end and You begin. K této záležitosti bych dodal dvě věci. Dle mého názoru nejlepší skladba na desce. Spíše by se hodila na sborník Amnesiac po písni Knives out.
We suck young blood. Velmi utahaná, dosti pochmurná. Skvěle by se vyjmula na Amnesiac vedle písně You and whose army? K této skladbě není třeba co dodávat.
The Gloaming. Další silně elektronická píseň. Naprosto skvěle by zapadla k písni Pulk/Pull Revolving Doors. The Gloaming je postavena na podobných zvucích a samplech, je však mnohem srozumitelnější a melodičtější.
I will. Krátka, pomalá píseň. Zajímavé na ní je, že Tom York ji nazpíval dvakrát. Normálním hlasem a pak to samé, akorát o oktávu výš. Zní to velmi zajímavě. Myslím, že o něco podobného už se pokusil i Petr Fiala z Mňágy a Žďorp (tím v žádném případě nesrovnávám Mňágu s Radiohead - nejsem blázen). Opět by se mohla objevit na Amnesiac.
Punch up at a wedding. Další z řady "Amnesiacovité" rodinky. Skladba má nevšední nápad a melodii; opět se tu překrývají zpěvy Toma Yorka a opět tu ústřední roli hraje piano s basou.
Sit down. Stand up. První z nezařaditelných skladeb. Začíná svižným pianem, trochu navozující náladu desky OK Computer; avšak ve spojení s melodii zpěvu a piana vzniká velmi neobvyklá věc; později se strhne ve směsici elektronických samplů, melodii dokresluje basa.
Sail to the Moon. Abych pravdu řekl, nevím, co bych k této skladbě měl dodat. Byla první, kterou jsem z připravovaného alba slyšel, byť to byl záznam z koncertu a řekl jsem si, že jestli bude takhle vypadat celá deska, bude to určitě skvělý. Píseň je melancholického rázu, nepostrádající silnou melodii a kvalitní text.
There There. Svou premiéru si odbyla už v roce 2000, byla to jedna ze čtyřiceti skladeb, co se připravovali pro Kid A. Když z celkem pochopitelných důvodů píseň na desku neumístili, nepřekvapilo mě, že na ni zapomněli i při Amnesiac. Skladba připomíná píseň Optimistic z již zmiňovaného Kid A, ale postrádá onu silnou melodickou linku. Jako u všech písní i zde, se melodie stále opakuje, avšak není tak chytlavá a po čase začne nudit. Jako první nasazený singl se mi to zdá volba nešťastná, ale kdo ví, co tím kapela zamýšlí.
A Wolf at the Door. Zprvu mi přišla jako povedená retro skladba, ale když jsem si ji poslechl vícekrát, uvědomil jsem si, že je velmi progresivní a to hlavně zpěvem. Po celé tři minuty se Tom York neodmlčí, úžasné. K této skladbě bych poznamenal jediné: Moje sestra, která se mnou sdílí hodiny a hodiny v pokoji, kdy je nucena poslouchat Radiohead stále dokola, o ní řekla: "To jsou Radiohead? Tak tohle je muzika." Vzhledem k tomu, že poslouchá hip hop je to poměrně velké uznání a rozhodně zasloužené... .c))
Tím bych uzavřel dnešní malé seznámení s novým počinem britské elektro - akustické formace Radiohead. Deska dosahuje standartní kavlity, která se od kapely očekává. Skladby jsou velmi propracované, dotažené do posledních detailů; jediné co bych vytknul je roztroušenost desky, zřejmě je to naschvál, kdo ví.
Pokud jste album slyšeli a chcete se podělit o své dojmy, neváhejte a pište komentáře. .c))
HODNOCENÍ: 9/10
Play list:
01. 2 + 2 = 5
02. Sit down. Stand up.
03. Sail to the Moon
04. Backdrifts
05. Go to sleep
06. Where I end and You begin
07. We suck young blood
08. The Gloaming
09. There There
10. I will
11. A Punch up at a Wedding
12. Myxomatosis
13. Scatterbrain
14. A Wolf at the Door
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.79
Počet hlasů: 202
|
|
Zaslouží si Radiohead takové uznání za tuto novou desku??
Hlasovalo: 132 lidí.
|
|
|
|
|
Autor článku:
|
Ondřej Katrák
osobnost ve značném stadiu rozkladu..
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
|
|
|
Náhodný výběr článků z archivu:
|
|
|
