Cheswoodský Ďábel (1. část)
Vydáno dne [12.06.2003] / rubrika [Povídky]
Nejeden Brit strne hrůzou, když slyší zmínku o Cheswoodském Ďáblovi. Když jsem o této zrůdě doslechl poprvé ve spojitosti s několika zmizelými ovcemi poblíže Cheswoodu, města ležícího na jižním pobřeží Anglie, nevěnoval jsem mu nijak pozornost. Spíše jsem si zprávu vysvětlil tím, že lidé díky rozkvětu civilizace zapomínají na přírodu a neberou na vědomí vlky či medvědy. Ale rok po roce přibývalo svědectví o netvorovi, který má na svědomí dokonce zmizení několika lidí a dělá starosti celému okolí Cheswoodu. Jelikož jsem pracoval jako žurnalista v Krajských Denících Salisburských se sídlem v Bristolu a připravoval jsem olbřímí článek o dosud nepopsaných zvířecích druzích, viděl jsem v podivných svědectvích o příšeře výbornou reklamu pro sebe i pro noviny.
V létě roku 1890 jsem dorazil na nádraží v Plymouthu a pátral jsem po nejbližší dopravě do Cheswoodu. Měl jsem dvě možnosti- buďto volit železnici a vlak nebo se plavit po moři lodí.Bylo jasné, jakou dopravu zvolím, když mi muž prodávající na nádraží jízdenky řekl, že loď do cíle mé cesty přijíždí o tři hodiny později než vlak a zdůraznil, že navíc v přístavu zakotví až po západu slunce. Zeptal jsem se jej, proč je problém příjezd po setmění. Naklonil se ke mně a snažil se mě šetrně varovat: "Cheswood je jedno z posledních měst v Anglii, které zatím nezavedlo veřejné osvětlení ulic. Ale to byl nebyl problém, nebe je jasné, měsíc je v úplňku, město tedy ozáří velice dobře, tak nehrozí, že by se člověk v těch temných ulicích ztratil." Výraz v jeho obličeji se změnil v ještě vážnější, než byl. "Už jste slyšel o Cheswoodském Ďáblovi?" Odpověděl jsem, že tam právě kvůli tomuto netvorovi cestuji. Prodejcova vážnost byla rázem pryč. Pokřižoval se a spustil své varování: "Člověče, proč? Jste mladý, nemáte zapotřebí se obětovat pro věc, na kterou ani vojsko nestačí! Otočte se a jeďte zpět!" Vysvětlit tomu muži, že tam jedu pracovně, že se nehodlám pro nic obětovat, že se chci vrátit zdráv do Bristolu a že nemrhám časem, nebylo snadné, nicméně konverzovat s ním již bylo mnohem jednodušší. Řekl, že Cheswood není město pro nikoho jako jsem já, ale pokud tam přece jen jedu, musím se starat hlavně o to,abych byl v hotelu před setměním. Není radno zdržovat se večer v ulicích. Za poslední půlrok se tam ztratilo kolem dvaceti lidí, kteří se, většinou již značně podnapilí, zapomněli za slunečního svitu vrátit domů. Více toho nevěděl, neboť o takováto místa prý raději nikdy nezajímal.
Fakt, že se ztratilo za šest měsíců v jednom jediném městě dvacet lidí, mi doslova vyrazil dech. Dvacet lidí je moc i na Londýn, natožpak na venkovský přístav, kde žije deset tisíc obyvatel. Přesto jsem žádný strach nepocítil.
Poděkoval jsem za informace, koupil jsem si lístek a se spěchem jsem nastoupil do vlaku, jenž se již rozjížděl směrem k městu, které nahánělo tolika lidem mráz běhající po zádech.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3.05
Počet hlasů: 222
|
|
|
Spřátelené weby:
bezvýznamná postava českého internetu, nikdo neví, jak se zmocnil funkce šéfredaktora
