|
|
|
 Spřátelené weby:
|
|
|
Divadlo zvané Miss ČR
Vydáno dne [16.04.2003] / rubrika [Kultura]
Už snad od pěti nebo šesti let, co jsem trochu dostala rozum, jsem se vcelku ráda dívala na Missky. Nejvíc jsem se těšila na to, co ony pečlivě vybrané holky předvedou při volné disciplíně, kdy měly dokázat, že jsou nejen krásné, ale taky že v sobě mají něco vznešeného. Většina jich zpívala, recitovala, tancovala, či předváděla aerobik nebo něco podobného. A nakonec jsem se plná očekávání dočkala chvíle, kdy jedna z dvanácti, dříve desíti dívek dostala korunku a mohla se honosit titulem "Nejkrásnější dívka ČR roku".
Jako obvykle jsem se uvelebila v pohodlném rozkládacím křesle, vedle něhož jsem postavila pomerančový džus. Letos na mě atmosféra mnohodílného seriálu na rozdíl od jiných let příliš nepůsobila. Ale i přesto jsem se těšila. V duchu jsem se sama sebe ptala, čeho budu letos svědkem. Myslela jsem, že už po tolika shlédnutých Miss mě nemůže nic překvapit. Velmi brzo jsem se měla přesvědčit o svém omylu.
Prvních pár vteřin po zahájení celého programu jsem jen nevěřícně civěla do přístroje čtvercového tvaru, který na mě vesele vyzařoval barvy a radioaktivní záření. Nejdřív vtrhl na pódium Martin Dejdar a počal skákat jako šílenec, který je šťastný, že ho konečně propustili z těch bílých místností, ve kterých musel často sedávat. Který je šťastný, že už se nemusí dívat na ty stereotypní obličeje doktorů, kteří si myslí o pacientech svoje. Vzpomněla jsem si na Bláznovu ukolébavku, kdy onen zoufalý blázen nechce zapírat ovečku, kterou má rád, protože si myslí, že existuje. A Martin Dejdar jim na chvíli tu ovečku zapřel, a teď je konečně volný!!! A spokojeně si s ní řádí! No, asi každý chlap by skotačil, kdyby měl kolem sebe dvanáct krásných dívek, ale pochybuju, že to byl právě Dejdarův nápad ze sebe dělat šaška. A do té exhibice začal zpívat, což by ani tak nevadilo, nebýt toho textu. Popadla jsem se za hlavu, když jsem slyšela, co to složili k takové, pro mnohé, události roku! Stupidnější text jsem už dlouho neslyšela! A to jsem jakožto hudebník zažila kdeco! Když jsem ještě hrála s jedním souborem, měli jsme řadu vystoupení společně s menšími dětmi a musela jsem se často v zákulisí tiše smát, protože to byly opravdu naivní písničky, jaké už dávno ani má paměť nezná. Někdy jsme i my hráli všelijaké podobné exempláře, to když jsme zavítali do mateřské školky potěšit dětičky. A slova písně, kterou rozverně Martin Dejdar zpíval, mi přesně takové okamžiky připomněly. Nahlas jsem projevila své apatie vůči takovému pojetí soutěže o královnu krásy a odpovědí mi bylo souhlasné mručení mé mámy.
Jenže co bylo snad ještě strašnější a hrůzu nahánějící byl vzhled pana Dejdara. Když už řádil, tak mohl aspoň normálně vypadat! I po této stránce jsem byla hluboce zklamaná. Zjevem mi připomínal zapřísáhlého anarchistu, který je odhodlán jít do boje proti kterémukoliv skinovi! Který je odhodlán se klidně utkat v nelítostném souboji s kýmkoliv, kdo se mu opováží odporovat! Vypadal jako by právě vyšel z buddhistického kláštera čerstvě jmenován na nějakého představeného. A snažil se vypadat jako ten největší drsňák. Nepovedlo se. Když později řekl, že o jeho účes i účes Missek se postarala fima Wella, zlomyslně jsem se rozpoutala v mohutný smích a pronášela na adresu Welly mnoho nelichotivých poznámek.
Když jsem ho viděla naposled na sv. Valentýna ve Zlíně, kde uváděl koncert slovenských NoName, vypadal ještě nepoškozeně a vcelku normálně.
Ve chvíli, kdy se Martin Dejdar nechal na jevišti oblékat od krasavic jsem už téměř omdlévala a obracela oči v sloup. No, nebylo to tak strašné, bylo to něco nového, ale nové neznamená vždycky lepší. V tom okamžiku jsem si myslela, že horší to už být nemůže, že teď už se vše v dobré obrátí. Opět se ovšem projevila má naivita v určitých situacích. Jako již nesčetněkrát se mi potvrdilo heslo: Nezoufejte! Bude hůř! A ono opravdu bylo. Poslouchala jsem velmi zajímavý projev pana Dejdara a znechutil se mi ještě víc. A nejen on, nýbrž celá soutěž a její organizátoři. Byl to nucený humor, místy až trapný. Situace připomínala sešlého komika, který již nemá co ukázat a ze všech sil se snaží být co nejvtipnější, aby upoutal pozornost nudících se podnikatelů, papalášů, ředitelů, prostě buržoazie. A má radost z každého menšího uchechtnutí, protože ví, že on není to hlavní, o co tu běží, a že všechny zajímají spíš krásky a ne projev zoufalce.
Přece jen jsem překousla počáteční úžas a hrůzu a odhodlala jsem se setrvat v sledování. Další vývoj mne již nechával chladnou, jen jsem občas udělala kyselý ksicht při nějaké nové nemístné nejapnosti a trapnosti. Nejvíc na mě zapůsobila "Beata Jablíčková-Rajská". Po těch slovech jsem opět stáhla obličej do jakéhosi prapodivného úšklebku a jedovatě prohlásila: "No jo, tady se někdo snaží být vtipný". Což se opět setkalo s pochvalným pokyvováním mé matky, protože doma nikdo jiný nebyl. A kdyby byl, tak věřím, že by to i neznámý pan X přijal stejně kladně.
Po takovém krásném uvedení módní přehlídky se dívky producírovaly po molu (nikoliv přístavním, i když letošní přehlídka mi něco podobného připomněla, ale jinak proti něčemu takovému nic nemám). A poté už má oblíbená disciplína. Ale to už se nezadržitelně blížila devátá hodina a s ní Julie Lescautová. Když si maminka přepínala na ovladači Primu, tak jsem to bez zbytečných řečí vzala na vědomí a nesmlouvala, jak to mívám ve zvyku. O takový pořad opravdu nestojím. Myslím, že to bylo naposled, co mne někdo mohl přistihnout při sledování něčeho podobného.
Takže zbytek onoho slavnostního večera vám už zkomentovat nemohu.
Celkově z té části, kterou jsem měla možnost shlédnout, jsem si uspořádala myšlenky a došla jsem k závěru, že to bylo přepjaté. Musela jsem si vzpomenout na článek našeho pana šéfredaktora o našich českých současných komicích a s politováním jsem mu musela dát za pravdu. Miss není nějaká estráda Ivana Mládka nebo blbnutí pánů Suchánka a Genzera, kde se podobné fórky tolerují, protože jsou to pořady za tím účelem vytvořené (o kvalitě humoru polemizovat nehodlám, to již učinili jiní). Ale v Miss má jít o důstojné volení té nejkrásnější ženy u nás a pokud z toho někteří udělají cirkus jako letos, tak potom opravdu nevím, kam se bude naše společnost ubírat. Možná jsem příliš konzervativní, ale na svých názorech si trvám.
K tomu připojím ještě jednu myšlenku, která alespoň mně stála za delší úvahu: Král je mrtev! Ať žije král!
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 3.1
Počet hlasů: 232
|
|
Co říkáte na soutěž Miss?
Hlasovalo: 159 lidí.
|
|
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
|
|
|
Náhodný výběr článků z archivu:
|
|
|
