Peklo, očistec a ráj (1.)
Vydáno dne [06.03.2003] / rubrika [Zdraví/sex]
Aneb, jak jsem více či méně úspěšně přestával kouřit. Tohle není (ani nemá být) univerzální návod, jak s tím "seknout", ale spíš příběh člověka, který tolikrát přestával s kouřením až už mu nikdo nevěřil, že to dokáže... :-) Protože to bude asi trochu obsáhlejší, tak jsem se rozhodl, že článek rozložím do dvou, a to na Peklo, očistec a ráj (podle jedné hezké knížky), kde peklo a očistec spojím do jednoho článku, protože peklo byl vlastně ten očistec...
Všichni by asi čekali, že první díl bude peklo a budu tady servírovat, jak mi kouření ničilo zdravý a hory dalších argumentů, majících ve všech čtenářům vzbudit nekonalý odpor ke kuřákům a kouření jako takovému... Ale opak je pravdou, po tom, jak na to s odstupem času pohlížím, doba, kdy jsem kouřil byla proti tomu, co mě čekalo pak, pravý ráj.
Hned na začátek by se asi slušelo, abych napsal, kdy že se to v mladém člověku zlomí a zjistí, že je závislý, a nemusí se jednat samozřejmě jen o cigarety . No, podle mé zkušenosti se člověk stane závislým teprve v té chvíli, kdy sám o sobě začne přemýšlet jako o závislém (něco jako: "tak a teď sem závislák), nejedná se o tu fyzickou závislost, ale o tu hroší, psychickou. U mě to bylo podobné. Když jsem kouřil těch svých 6 deně, tak jsem si říkal, že je to v pohodě, že s tím kdykoli seknu a pak jsem jednou začal, ani nevím, proč, přemýšlet o tom, kde je ta hranice, ten bod zlomu (a u toho přemýšlení jsem si samozřejmě zapálil).
A jak jsem tak přemýšlel a pozoroval pomalu stoupající dým z mé cigarety, uvědomil jsem si, že jsem možná závislý, teda co to kecám, JÁ JSEM ZÁVISLÝ! V tu chvíli to pro mě byl šok, takhle otevřeně jsem si ještě pravdu nikdy neřek a tak jsem tomu uvěřil (komu jinému než sobě by měl člověk ve vypjatých životních situacích taky věřit, že?). Od toho dne se počítala nejen moje psychická závislostna cigaretách , ale hlavně stoupala jejich spotřeba.
První rok kouření jsem ani na okamžik nepomyslel na to, že bych se své milované cigarety zbavoval, a proč taky, vždyť je tolik kuřáků okolo, proč já bych měl být jinej, že? A vždyť co, na něco stejně umřít musím, dřív, nebo pozdějc, na tom nesejde. A to byl ten pravej ráj, žádnej stres, pohodka a klídek, hlavně, že bylo co kouřit...
No a tady bych asi ukončil první díl, abych to moc neroztahoval a aby se pak nestalo, že unuděný čtenář bude číst každé desáté slovo a na konci řekne jen tu tipickou (avšak autory článků nenáviděnou) frázi: " To byl zase vopruz článek..."
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.98
Počet hlasů: 442
|
|
|
Spřátelené weby:
