Stopař
Vydáno dne [05.03.2003] / rubrika [Povídky]
Kdybyste náhodou jednoho dne jeli z Exeteru do Plymouthu po silnici číslo 38, za žádnou cenu nesjíždějte z cesty na 63 kilometru. Asfaltka, na kterou byste se dostali, vede sice do Torbay, ale nikdo ji nepoužívá. Lidé v tomto kraji jsou hodně pověrčiví a ještě kdesi hluboko v kůži mají zarytý strach z čarodějnických obřadů a sabatů. Jak jinak, je to přece okolí Exeteru. A od té doby, kdy na této asfaltce záhadně zmizely dva autobusy plné dětí vracejících se ze školního výletu, všichni, kdo míří do Torbay, volí raději dlouhou zajížďku přes Abrow. Berte to jako varování.
Psal se rok 1970. Jerzy Dephey se jedné červnové noci vracel domů do Torbay z plymouthského vystoupení jeho oblíbené kapely. Bylo teplo, tak se na večer neobtěžoval se zatahováním střechy svého Mustangu. Na sedadle spolujezdce seděla jeho dívka Sheena a mlčky pozorovala patníky u krajnice, které se co chvíli objevily ve světle reflektorů, aby stejně rychle zmizely kdesi za nimi.
"Ale že ti zepelíni byli skvělí?" zeptal se Jerzy a snažil se rozptýlit to nechutné mlčení.
"Jó, byli." odpověděla Sheena. "Ale v Exeteru dneska hráli Uriah Heep. Radši bych, miláčku, viděla na živo je."
"Tak víš co? Příští koncert vybíráš ty, i kdybychom měli jet třeba i do Londýna na Little Richarda, platí?"
"Platí!" řekla Sheena z notnou dávkou povzbuzení v hlase. Přesto nastalo zase to mlčení, na které byl Jerzy háklivý.
"Miláčku,?" řekla po chvíli Sheena. "Jsem už hrozně unavená. Sjeď za Abbet z dálnice a jeď tamtudy. Je to nejkratší a já už bych nejraději chrupkala ve svý postýlce" zašeptala tak sladce, jak jen žena může. Jerzy se usmál, ale zaváhal.
"Hele, lásko, pojedu přes Abrow. Víš, co se o té silnici říká?"
"Cha, ty babo! Přece nebudeš věřit takovejm povídačkám! To jsem si teda o tobě nemyslela!"
Jerzy se zastyděl, že si z něj jeho dívka takhle utahuje a po chvíli přemýšlení se rozhodl. Sjel z dvouproudé silnice a mířil do Torbay po asfaltce, o které si místní lidé říkají hrůzyplné povídačky. Jak se dalo čekat, nejezdily tudy žádná auta, tak Jerzy možná z nudy přidal trochu na rychlosti. I na něj doléhala únava a cítil, jak mu padají víčka. Podíval se na Sheenu, aby zjistil, jestli spí. Nespala a unavenýma očima ho pozorovala. Když se jeho pohled vrátil na silnici, stačil akorát zaregistrovat cosi, co mizelo z jeho zorného pole.
"Lásko, právě jsme minuli značku. Nevšimla sis, na co upozorňovala?"
"Prosimtě, to máž jedno. Vždyť tudy stejně nikdo nejezdí."
"To je fakt."
Sotva se uklidnil, zase jej něco rozrušilo. V dálce se u kraje silnice objevila postava. Jak se blížili, reflektory ji stále víc osvětlovaly. Postava si rukou kvůli světlům zakryla tvář a mávala, aby zastavili.
"Stopař? Tady?" řekl udiveně.
"Nech ho, nezastavuj. Já chci domů."
"No ale tady?"
"Prosim tě, nezastavuj!"
Když projeli kolem, postava se plácla rukama bezmocně do pasu a zmizela jim z očí. Jerzy nevěřícně kroutil hlavou a jeho dívka se zase uvelebila do sedadla. Pokračovali v cestě a nemohli se dočkat, až dorazí domů. Jenže pak se jim do hlavy nahrnuly jiné myšlenky. Ve světle reflektorů se v dálce zase objevila postava. Mávala, aby zastavili.
"Jeď dál a nezastavuj! Stopař nestopař, už je pozdě a první město na téhle cestě je Torbay!"
Přesto z postavy nespouštěli oči, když ji míjeli a oběma připadalo, že si ti stopaři, které potkali, jsou podobní. Dokonce stejní. Ale to přišlo absurdní už i Jerzymu a nijak se nevzrušoval.
"Jerzy? Mě se to nelíbí." řekla nejistě Sheena, když po pěti minutách u krajnice potkali třetího stopaře. To už si byli jistí, že ti stopaři jsou jeden a ten samý.
"Tady si z nás někdo dělá pěkně velkou prdel!" zamumlal nejistě, když reflektory ozářily další postavu. Opět vypadala navlas stejně jako předchozí. Sheena z něj nespustila oči, dokud nezmizel ve tmě za nimi.
"Jerzy, mě se zdálo, že krvácí. Možná bychom - To snad ne!" vykřikla, když zahlédla v dálce opět tu samou postavu. Ta na ně mávala, aby zastavili a z hlavy jí tekla krev. Jerzy nervózně bubnoval prsty do volantu a plyn sešlápl až na podlahu. Po šestém stopaři Sheeny propukla v hysterický pláč plný strachu a nejistoty. Kolem sedmého a osmého stopaře projeli rychle jak vítr. Náhle Jerzy zpomaloval.
"Ne, Jerzy, prosim tě nezastavuj!" hrkla Sheeny a slzy jí přitom čůrkem stékaly mezi rty.
"To už přestává všechno!" řekl Jerzy, zastavil svůj kabriolet, bouchl dveřmi a rázným, ale nejistým krokem vyšel vstříc postavě mrtvolně bledého stopaře, který se postavil přímo doprostřed silnice.
"CO PO MNĚ CHCETE?" rozkřikl se hystericky Jerzy.
"Dobrý večer! Já - pojďte za mnou, chci vám něco ukázat." Stopař se otočil a rychlým krokem šel podél silnice. Přitom na ráně na čele pevně tiskl velký zakrvácený kapesník. Jerzy rukou naznačil dívce, aby zůstala v autě, dohnal postavu a snažil se s ní držet krok. Najednou si uvědomil, že je dobře, že zastavil. Po sto metrech silnice končila prudkým srázem a kdyby Jerzy pokračoval v jízdě, určitě by se byli zřítili do rokle.
"Víte," pokračovala postava "nevšimnul jsem si značky. A takhle to dopadlo."
Rukou ukázal dolů, když došli na kraj srázu. Dole, v hloubce čtyřiceti metrů, hořel osobní automobil. Jenže Jerzy civěl na něco jiného. Pár metrů dál ležel rozbitý Mustang a vedle něj dvě těla v kaluži krve. Stopař pokrčil rameny, rozhlédl se kolem a s ironií v hlase řekl: "Vsadím se, že takhle jste si nebe nepředstavoval!"
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.76
Počet hlasů: 176
|
|
|
Spřátelené weby:
bezvýznamná postava českého internetu, nikdo neví, jak se zmocnil funkce šéfredaktora
