Před domem
Vydáno dne [04.03.2003] / rubrika [Povídky]
Blatný Újezd je malé, ale hezké město. Staré zachovalé náměstí, barokní kašna, žádné paneláky. Bydlím s manželem v činžovním domě jen pár kroků od brány, kterou když projdete, ocitnete se právě na tom nádherném náměstí. Až nedávno se objevila jediná vada na kráse města. Pár žen, které se samy vracely domů, napadli prý nějací mladí výrostci a okradli je o vše, co u sebe zrovna měly.
Jednoho dne jsem šla do práce, když jsem na chodbě domu potkala naší domovnici. Byla to širší, ale hezká paní, která neměla na práci nic jiného než mýt schody a sledovat, co se děje v okolí. "Dobrý den, paní Jiřmanová!" oslovila mě s hlasem plným nervozity a smutku. "Znala jste, paní Jiřmanová, tu blond slečnu z vedlejšího domu?"
"Ne, bohužel. Proč?"
"Víta, včera ji přepadli ty chalani, co tu poslední dobou řádí!"
"Vážně? A co jí vzali, je v pořádku?"
"Je mrtvá."
"Bože! Co se stalo?"
"No, prostě ji chtěli vzít věci, ale ona se bránila. Tak do ní prej tak silně strčili, že se jí zapletly nohy a spadla hlavou na rantl chodníku. Zlomila si vaz!"
Chvíli jsem stála a nevěřícně kroutila hlavou. Paní domovnice ještě řekla něco o tom, že to byla krásná holka, chytrá a prý měla krásný smích. Moc dobře mi ji nepopsala, to se musí nechat. Stejně jsem si nebyla s to vzpomenout, o jakou dívčinu z ulice jde. Po chvíli jsem vyžla na ulici a zamířila do práce.
Dva dny poté jsem se vracela z Pod loubí baru; ze srazu s přáteli. Sama. Manžel zůstal doma, chytil bohužel chřipku. Už jsem vytahovala klíče od dveří, když jsem spatřila stát před mým domem postavu. Byla bledá, ale jakmile mě spatřila, popřála mi dobrý večer a oslovila mne jménem.
"Dobrý večer! Promiňte, my se známe?"
"No, vy mě asi ne, paní Jiřmanová, ale věřte mi, že právě s vámi musím mluvit."
Ta dívka, která na mě čekala, měla prázdný výraz ve tváři, potrhané šaty a z ušních boltců jí tekla krev.
"Vy krvácíte! Pojďte dovnitř, zavolám doktora."
"Ne, to není třeba." řekla rychle a chytla mě za rameno. Její dotyk byl nepříjemně chladný.
"Jste si jistá? Co se vám stalo?"
"Přepadli mě. Bránila jsem se, ale moc mi to nepomohlo. Těch uší si nevšímejte, strhli mi náušnice, proto ta krev."
Politovala jsem jí a ještě jednou nabídla, aby šla dovnitř. Místo toho se mi dostalo odpovědi, z které mám těžkou hlavu.
"Víte, paní Jiřmanová, že mrtví mohou vidět do budoucnosti?"
Stála jsem proti ní a nechápavě zakroutila hlavou, o čem že to mluví a kam tím míří.
"Jestli vám mohu poradit, paní Jiřmanová, neberte si zítra náušnice."
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.69
Počet hlasů: 213
|
|
|
Spřátelené weby:
