Tělo bez duše
Vydáno dne [27.01.2003] / rubrika [Povídky]
Už to trvalo dlouho. Tak dlouho, že už si nepamatoval, kdy a proč to všechno začalo. Seděl uprostřed místnosti a tupě koukal na pootočené žaluzie. Nic nedělal, jen koukal, na nic nemyslel, prostě koukal. Vypadal, jak tělo bez duše. Jenomže on tak jen nevypadal, on to tak cítil. Tyhle chvíle přicházely čím dál tím častěji a byly pořád delší. Postupem času zapomněl, co to znamená štěstí. Teď už znal jen prázdnotu. A to i přesto, že sám nebyl. Měl rodinu, měl je rád, ale už pár měsíců jim to neuměl dát najevo. Sám nevěděl, co se to s ním stalo. Jeho máma se mu snažila pomoct, ale on se jí vzdaloval každou chvílí dál a dál. Pomalu přestával věřit.
Už zjistil, že jeho sny se nikdy nestanou skutečností. Dokázal myslet už jen na jednu jedinou věc. O to víc jí však prožíval. Pohrával si s tou myšlenkou a ta se postupem času měnila z absolutně nepředstavitelné noční můry na něco, co je vlastně krásné. Nejhorší bylo, že zjistil, že si začíná tuhle představu ospravedlňovat a všechny názory, které by to nedopustili si začal přetvářet. To, na čem předtím stavěl a co považoval za neměnné se změnilo v bahno, které mu jen tak protékalo mezi prsty.
Každej den se mu odehrával v hlavě děsivej scénář, ale on už ho nedokázal zastavit. Vlastně ani nechtěl. Po čase se mu dokonce začal tenhle příběh líbit. Pokaždé mu v tomhle snu proběhl celej život před očima a on si uvědomoval, kolika chyb se v životě dopustil. Chyby, za který už párkrát krutě zaplatil. Moc dobře věděl, že začal ztrácet půdu pod nohama a že ty chyby nevrátí nikdy zpátky. Vždycky o něm všichni říkali, že ho jen tak něco nerozhodí, ale on poznával, že tenhle boj začíná prohrávat. Poznal, jak je život krutej a pravda ho srazila na kolena. Jeho duše se kamsi vytrácela a on přestával chtít s tím cokoli dělat. Už nechtěl. Nad vodou ho držela jen myšlenka, že by tím mohl někomu ublížit, ale postupem času se i tenhle pocit stával slabší a slabší. Nechápal tenhle svět a svět nechtěl pochopit jeho. Ta propast se stávala větší a větší a v jeho hlavě už zbylo místo jen pro strach a utrpení. A ten pocit, že někomu na něm záleží? Prostě jednou nepřišel...
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.4
Počet hlasů: 116
|
|
|
Spřátelené weby:
