Z deníku bulimičky
Vydáno dne [10.12.2002] / rubrika [Povídky]
12.4. 2002
Milý deníčku,
dnes sem se zase vážila. Možná se nám zbláznila váha, možná sem se zbláznila já, ale přibrala sem o 3 kila. Za týden! Běhám po lese do ztrhání, jím jenom ovoce, zeleninu, piju vodu a takhle to dopadne - A víš co?! Už je mi to jedno. Proč bych měla být štíhlá? K čemu mi to bude?
13.4. 2002
Ahoj,
už nevím jak dál. Chci být štíhlá, ale už nemám víru v to, že to vůbec kdy půjde. Je mi hrozně. Proč všechny holky ze třídy mají kluka a já ne? Vždyť nejsu tak škaredá. Nebo jo?! Proč každýmu klukovi záleží na tom, jak protějšek vypadá? Nevštěpuje se náhodou každýmu, že na vzhledu nezáleží a že je důležitý to, co je uvnitř? Ale jo, každej to říká, ale nikdo to nedělá! Copak má Jana nějakou dobrou stránku? Nemá! Na nikom a ničem jí nezáleží , s klukama jenom zametá. A proč si s ní vlastně začínají, když ví, jak to dopadne? Protože je hezká ty huso! Uvažuj. Na čem zaleží klukům nejvíc? Na postavě a vzhledu. Možná se najdou i výjimky, ale rozhodně nenašli mě! Zůstanu navždy na ocet.
15.4.2002
Deníčku,
neuhodneš, co sem dneska dělala - Ano! Opět sem se vážila. Málem sem žla do kolen, když se ručička nezastavila na čísle 70, ale popojela o tři čárky dál. 73! Panebože, měřím 168 cm a mám tolik. Kdyby to tak bylo naopak.
16.4.2002
Čau,
jo, ani se nemusíš ptát - vážila sem se. Už mi z toho docela hrabe, každej den se vážit. Ha ha ha, tady je vidět, jak si sama sebe vážím. Ale houby! Nenávidím sebe, svoje tělo, svůj obličej, svůj hlas - A víš co je na tom nejhorší? Nevíš - že už čím dál, tím víc začínám závidět Janě. Všechno, ji samotnou, její tělo, její obličej, její hlas. Proč je tak perfektní?
17.4.2002
Ahoj,
jsem odporná. Zajímá tě proč? Protože dneska se rozešel Robin s Janou. To by nebylo tak hrozný, ale nejhorší na tom je, že v tu chvíli sem jí to přála. Ani nevíš, jakej sem měla pocit zadostiučinění, když tam tak stála. V tu chvíli sem si všimla, že není tak dokonalá, jak se zdá. Možná je to jenom póza, jak se zalíbit. Vůbec nic sem jí neřekla! Jenom sem tam tak stála s ironickým úšklebkem na rtech a kochala se tím, jak se jí po tvářích koulí slzy jak hrachy, jak ji rozmazávají řasenku a pomalu stékají na bílou halenku. Takhle zvrácenou radost sem ještě nikdy nezažila, a to sme byly tak dobrý kamarádky. Co se s náma stalo? Nebo spíš se mnou? Ne, moje vina to není, já se nesnažím za každou cenu dostat to, co chci. A není právě tohle můj největší problém?...
18.4.2002
Nazdar,
omluvila sem se Janě, že sem se jí nepokusila nijak utěšit. Vzala to v pohodě a řekla, ať nikomu neříkám, co sem viděla, a kdyby se mě někdo ptal, tak, že nic nevím o tom, že by se s ní Robin rozešel. Měla sem chuť vzít svou omluvu zpátky. Nána!
19.4.2002
Ahoj,
napadl mě skvělej způsob jak jíst a nepřibrat! Budu zvracet! Napadlo mě to, když sem dneska snědla prošlej jogurt. Bylo mi špatně, tak sem se šla vyzvracet. Pak mi došlo, že takhle bych to mohla s každým jídlem. No není to výbornej nápad? Jistěže!
23.4.2002
Nazdárek,
mám se skvěle. Zvracím, sice sem ještě nic nezhubla, ale aspoň nepřibírám a už i to málo pro mě hodně znamená. Když se "toho zbavím", tak mám takovej zvláštní pocit. Jako bych se zbavila obrovské zátěže, jako bych teď mohla zvládnout všechno. Možná se cítím i štíhlejší.
26.4.2002
Ahoj!!!
Su asi ten nejšťastnější člověk na světě! Zhubla sem dvě kila a přitom sem jedla jako normálně. Stačilo si strčit prsty do krku. Takhle dobrou náladu sem už neměla ani napamatuju :o) Zatím si nikdo ničeho nevšiml.
27.4.2002
Čau,
zhubla sem o další kilo. Takže už mám 70. Mám z toho radost. Už ani necítím takovou zášť k Janě. Teď už su nad věcí. Za chvilku budu štíhlá a krásná a dokonalá a perfektní. Jenom sem si všimla, že se mi trochu klepou ruce, ale to bude tím, že je tady zima. Určitě!
30.4.2002
Ahoj,
zítra jedeme na školní výlet. Sem zvědavá, jak to budu dělat, aby si toho nikdo nevšiml. Zvracím každej den, dneska sem vyjedla skoro celou ledničku. Pak sem to musela zase všechno dokoupit, aby na mě nepadlo podezření. Napíšu až se vrátím, jdu se najíst.
4.5.2002
Čau,
tak už su zase tady. Na výletě všechno dopadlo dobře, řekla sem, že mám trochu průjem. Vyšlo to! Jinak to bylo prima, být takhle někde s třídou pohromadě. Musím teďka u sebe nosit dost žvýkaček. Nějak mě začínají bolet zuby.
9.5.2002
Ahoj,
je mi nějak divně, nic mě nebaví, na nic nemám chuť a bolí mě hlava. promiň, že sem teď dlouho nepsala, ale nebylo mi dobře, nějak sem se sama vyhýbala vzít tužku do ruky a začít psát. Mimochodem už mám 61 kilo.
14.5.2002
Hi,
pohádala sem se s Janou. Prej sem teďka nějaká protivná nebo co. A můžu za to? Kdyby se dneska nezačala tak pitomě smát, že mi spadly kalhoty. Je pitomá, od rozchodu s Robinem ještě s nikým nechodila a teď reje do mě. Dobře jí tak!
19.5.2002
Nazdar,
dneska sem omdlela na těláku. Když sem se probrala v kabinetě úplně sem se zastyděla, že se se mnou museli tahat. Takovej kvicht! Naštěstí mi uvěřili, že se mi udělalo špatně z toho, jak tam bylo dusno. Jana mě odvedla domů. Ptala se mě jestli je všechno OK, jestli jí nechci něco říct, prej sem nějak pohubla, ona si koupila novou sukni, má rande s Filipem z béčka, má se úplně skvěle, kytičky voní, sluníčko svítí, ptáčci zpívají - kecy, kecy, kecy.
25.5.2002
Ahoj,
ráno sem v sobě neudržela snídani. Máti mě nechala doma. Když se vrátila, tak mi řekla ať jdu k doktorce. Co teď mám dělat?! Co když na to přijde? Ale na co by přicházela?! Všechno mám pod kontrolou.
30.5.2002
Hi,
tak k té doktorce sem naštěstí nešla. Máti na to zapomněla. Včera sem byla normálně ve škole. Nějak sem se nemohla soustředit. Všechno to učení jde kolem mě. Tělem tam, duchem jinde.
3.6.2002
Čau,
vůbec nevím, jak se mi to mohlo stát, ale usnula sem v hodině! Jenom sem tak na chvilku přivřela oči a už to bylo. Třídní si naštěstí ničeho nevšimla. A jako by toho nebylo dost nejel nám výtah. Málem sem vypustila duši, když sem se měla vydrápat až do čtvrtýho patra. Naštěstí už za chvilku budou prázdniny a já budu jenom spát, jíst, zvracet, spát, jíst, zvracet, spát.
10.6.2002
Panebože!
Stalo se něco hroznýho! Večer jsem šla zvracet a omdlela sem s poblitou pusou přímo u záchodu. Otec mě takhle našel. Odvezl do nemocnice, kde mě zvážili, jako by to bylo zapotřebí, jako bych to sama nevěděla nejlíp, jako bych se nevážila každej den minimálně dvakrát; měla sem 42 kilo. Nevím co máti tak rozbrečelo, vždyť sem tlustá a nikdo a nic mi nepomůže.
11.6.2002
Ahoj,
včera večer volali z nemocnice, že se uvolnilo místo na oddělení pro pacienty s poruchou příjmu potravy. Naši souhlasili, že mě tam nechají na nějakou dobu, prej ať dostanu rozum. Ale proč?! Odmala sem slyšela, jak sem hrozně tlustá, slyšela sem to před pěti rokama, před dvěma, před rokem, před dvěma měsícema. A teď, když už sem trošičku zhubla mi chcou brát to, na čem sem makala skoro dva měsíce?! Nenávidím je!
12.6.2002
Čau,
tak já teda jedu. Prej mi tam pomůžou, sice nevím k čemu, ale už je mi to jedno. Hádky s našima nikam nevedou. Však oni sami uvidí, že dělají chybu, ale já jim to odpustím, protože já sama nejlíp vím, co je pro mě dobrý. Oni než Tak mi drž pěsti, ať jim to dojde brzo...
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.31
Počet hlasů: 290
|
|
|
Spřátelené weby:
