Příběh neznámé dívky - drogy - proč se bát zítřků.
Vydáno dne [22.10.2002] / rubrika [Povídky]
Na jednom diskusním fóru jsem kdysi objevil šokující a velmi dojemný příběh
dívky, jejíž kamarádka propadla drogám. Nejenže jí život zkazily ale zároveň i
ukončili! Z jejího příspěvku na fóru jsem pochopil, že se svůj příběh snaží co
nejvíce rozšířit, aby byl varovnou zkušeností pro mnoho dalších lidí.
Pusťte se tedy do čtení, upozorňuji, že jsme z důvodu autentičnosti ponechali
příběh v původním znění, bez cenzury a korekce případných chyb.
**********************
Proč se bát zítřků.?
Začalo to strašně nevinně.Jenom jednim jednoduchym telefonátem:,,Baruš prosim tě
mohla by si za chvíli přijít přijít před kávu??dáme brko a pokecáme,aspoň mi povíš
jakej byl víkend jo?tak pa za 20min před kávou."Tak tohle všechno na mě vychrlila
moje kámoška Lucka někdy na konci května 2002.Měla a mám ji moc ráda,je to skvělá
holka.A proto sem se rychle oblíkla a vyrazila před Kávu-to je jedna malá hospůdka
kam s Lúcou strašně rádi chodíme.Když sem tam dorazila,už kámoška stepovala v
kraťoučký maskáčový sukýnce a v lehoučkym černym tílku.Na dálku na ní hlavně zářily
její červený vlasy a piercing v obočí.Jak mě viděla,dali sme si pusu a vlezli do
kávy.sedli sme si sami ke stolu,protože sme vyjímečně chtěli bejt sami.Ubalily sme si
jednoho jointíka a u pivka sme ho společně vyhulily.Dostal nás trošku do nálady a
proto,když přišel Martin ,můj super kámoš,kterej se mi móóóc líbí udělali sme mu mezi
sebou místo a přijali ho do naší debaty.Za chvíli nás tam sedělo asi 10.Začali sme
plánovat prázdniny a Lúca začala sondovat kam se pojede na ačátku prázdnin.Vymysleli
sme,že všichni pojedem k Tomíkovi na chatu a tam budem až do czechteku.S Lúcou sme se
strááášně těšily a už sme v tý zas**** škole nechtěly vydržet ani den,a tak sme tam
moc nechodily:-))Prostě řešení akorát šitý na míru pro nás dvě.Chodily sme po
kámoších ,hospodách a nebo se jenom tak couraly po městě.Nikdy nám spolu nebylo tak
dobře.
A pak najednou přišel 2.červenec a my vyráželi k Tomíkovi.Ale když sme tam
přijely,tak tam seděl Tomík s Martinem u stolu a lajnovali čáry.koukala em na ně jako
na blázny,protože mě to fakt překvapilo.Všichni sme vždycky hululi
špeky,chlastali,žrali pejpry a nebo sem tam slupli nějakou tu tabletku,ale perník,to
bylo pro mě zakázaný území,přišlo mi,že bych už se vezla a zklamala jak sebe tak
rodiče a zbořila si všechny svoje plány.a oni tam teď seděli a lajnovali.Zeptali
se,jestli taky cheme a Lúca,protože se chtěla zalíbit Tomíkovi tak nadšeně
souhlasila.Já sem si nevzala.A najednou to všem najelo a já si ze svejma nejlepšíma
kámošema přestala rozumět.Byla sem fakt zoufalá,a místo abych kalila jak sem si
představovala,tak sem celou tu dobu probrečela..Pak přišel czechtek a já se trošku
vzpamatovala.Zase sem byla ta stará Káča,která se všemu smála,neměla problémy a všem
dokázala vždycky poradit.Ta akce byla úžasná.Nedá se to popsat.Prožívala sem úžasný
stavy i bez drog a chemie.Ale to se nedalo říct o Lucii.Na czechteku si poprvé
šlehla.Řekl mi to Tom.Běžela sem za ní a strašně sme se pohádali.já se sebrala a
vrátila se domů.Za tejden sem si uvědomila,že Lúca je přece moje NEJLEPŠÍ kámoška a
že mě teď potřebuje.Ta sem jí šla najít.A našla.Seděla doma na posteli.Ale nebyla to
moje Lucka,tohle byla troska a to jenom po měsíci smažení.Byla hubená s kruhama pod
očima,její typickej úsměv se vytratila červený vlasy,kterejch si tak vážila a o který
se tolik starala byli odrostlý a vybledlý.Jenom se na mě podívala rozbrečela se.Já
taky.Brečeli sme spolu asi dbě hodiny,dokud sem neřekla,že něco musíme udělat.A ona
se na mě rozječela že sem kráva ať jí do toho nemluvim,že je Ok a že ví co
dělá.
Pak sme se vyděli až za měsíc a to Lucka ležela v nemocnici a umírala...Seděla
sem u ní 24 hodin denně a vůbec sem nespala,jenom sem jí vyprávěla jak je venku
krásně a jak pudem na Karlův most a jak budem balit kluky a ona se jenom tak
pousmívala a vyprávěla mi co dělala ten měsíc,že pak brala až 6g,perníku denně a
nakonec se předávkovala.No a pak mi stiskla ruku a jenom zašeptala:,,Mám tě ráda
Káčo.A ty nikdy neudělej takovou blbost jako já"a usnula.No a já jí šeptem
vyprávěla,jak se bojim školy,že nechci matiku a takový ty plky a přitom mi tekly slzy
po tvářích.Moje nejlepší kámoška umírala.A ona pak otevřela oči a zašeptala:,,Proč se
bát zítřků třeba nepřídou"a umřela.
Doufám,že vám to nepříde nafoukanýý nebo takový,že si hraju na
dospělou...tohle se fakt stalo a já se stoho nemůžu prostě dostat....
************************************
Bohužel jsem nenašel způsob jak autorku příběhu kontaktovat. Takže v dobrém
úmyslu šíříme příběh bez patřičného povolení :o(. Pokud by byl někdo dotčen, že jsme
porušili jeho autorská práva, nechť nám napíše a my provedeme patřičná opatření.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.15
Počet hlasů: 1543
|
|
Zkusili jste někdy drogu?
Hlasovalo: 435 lidí.
|
|
Spřátelené weby:
